Praha - V pražském kostele sv. Salvátora lidé ve středu vzpomínali na spisovatele Josefa Škvoreckého. Významný představitel exilové kultury zemřel minulý týden v kanadském Torontu, kde žil čtyři desítky let.
Na zádušní mši, kterou sloužil kněz Tomáš Halík, přišlo několik desítek lidí. Začátek mše provázely tóny hrané na saxofon, nástroj, který byl pro mladého Škvoreckého i mnohé další z jeho generace symbolem svobody a západního světa. Tomáš Halík připomněl Škvoreckého vztah k víře i odraz spirituality v jeho díle.
Náchod, spisovatelovo rodné město, mnohokrát ztvárněné v jeho knihách, je oproti Praze napřed. Smuteční mše proběhla v tamním kostele sv. Vavřince již v neděli ráno.
Kvůli uctění Škvoreckého památky se rovněž sešli političtí a kulturní představitelé tohoto východočeského města. Dohodli se na vzpomínkovém večeru, soše sedící na lavičce či na rodákově naučné stezce.
Spisovatel, vydavatel, překladatel i učitel
Škvorecký odešel do emigrace počátkem roku 1969. V Kanadě se svou manželkou, spisovatelkou Zdenou Salivarovou založil nakladatelství Sixty-Eight Publishers, ve kterém vydávali českou exilovou a samizdatovou literaturu.
Knihy, jimž Škvorečtí zejména zpočátku věnovali veškeré své prostředky a značné úsilí, pomáhali lidem v Československu přežít v těžkých dobách politického útlaku.
Josef Škvorecký byl ale také profesorem americké a moderní anglické literatury na Torontské univerzitě, dlouhá léta vedl kurzy tvůrčího psaní a překládal.
Škvoreckého proslavila již prvotina Zbabělci
Nekonečnou inspirací byly Škvoreckému především vlastní prožitky, sny a touhy. Nesmrtelnost si zajistil již svou románovou prvotinou Zbabělci, která ale stejně jako díla vydávaná později v torontském nakladatelství neměla snadnou cestu ke čtenářům. Román vznikal po únorovém puči v letech 1948 až 1949, v knihkupectvích se ale objevil až o deset let později.
Román, zachycující cynickým pohledem mladého Dannyho Smiřického závěr války v provinčním Kostelci, vyvolal na tehdejších oficiálních místech silnou negativní kritiku. Kniha, která se diametrálně lišila od převládající produkce, je dodnes považována za přelomovou událost v české literatuře.
I díky Zbabělcům se v 60. letech stal Škvorecký jedním z nejčtenějších českých spisovatelů. V době, kdy se nakrátko uvolnily politické poměry, mu vyšla mimo jiné díla Legenda Emöke (1963), Konec nylonového věku (1968), Hořkej svět (1969) či Lvíče (1969). První vlastní knihou vydanou v Torontu byl román Tankový prapor (1971). Ke stěžejním dílům se řadí i jeho romány Mirákl (1972) a zejména Příběh inženýra lidských duší (1977).
