Kafkův životopis z pera německého autora Reinera Stacha je masivní dílo a je znát, že na něm autor pracoval osmnáct let. První část, nazvaná Kafka – Rané roky, nyní konečně vychází i u nás.
Gabriel García Márquez je spisovatel, který se po právu zapsal do středoškolských osnov. V našem regionu jsou populární hlavně jeho romány Sto roků samoty a Láska za časů cholery. Oči modrého psa se těmto knihám nevyrovnají, přesto by byla chyba je ignorovat.
Česko patří mezi země s tradičně bohatou knižní produkcí. Z letošní literární nabídky jsme vybrali zajímavé tipy na Vánoce a navrch přihodili pár audioknih.
Známý český prozaik začal sympaticky pokukovat novým směrem, ale stále trochu přešlapuje na místě. Jeho věrní čtenáři budou spokojení, i tak se dostaví při čtení románu Umina verze lítost z promarněné šance.
První spin-off nad rámec filmové řady Star Wars je v kinech a sklízí nadšené i velmi kritické recenze. Oprostíme-li se od širšího vnímání filmu a zaměříme se na fanouškovskou stránku, je proč být spokojen. Článek obsahuje pár drobných spoilerů, které ovšem neprozrazují děj filmu a jsou důležité pro jeho obhajobu.
Je to tady. Poslední kniha, kterou Umberto Eco za svého života stihl připravit. Čtenář už ví, že předmluvu autor napsal krátce před svou smrtí letos v únoru, a vstupuje tak do knihy s jistou melancholií nenávratnosti. Ta velmi rychle zmizí a nahrazuje ji 400 stran Ecovy bystrosti, rozhledu, vtipu a schopnosti pálit tak přesně, že by i komára za letu sundal. Více v recenzi Jardy Konáše.
Existují povídkové sbírky, které se staly klasikou a jedním z pilířů žánru. Třeba taková Těžká planeta sestavená Asimovem. Na druhé straně pak vycházejí sbírky, které víceméně jen udržují v tempu trh se žánrovou literaturou, dva tři kvalitní texty známých autorů obalí slohovými procvičkami a šup s tím na trh. Sbírka Darebáci, která se dva roky od originálu nyní dočkala českého překladu, je tak někde na půli cesty. Stojí na dobrých jménech i kvalitních textech, přesto nenabízí ten okouzlující přesah, který by zaručil opakované vydávání v následujících dekádách, píše v recenzi Jarda Konáš.
Nestává se často, že by vyšla kniha s komiksovou tématikou atraktivní i pro čtenáře, které jinak komiks míjí. Ale Sean Howe napsal dílo, u kterého slovo přesah můžeme použít bez nádechu klišé.
Začíná to ambiciózně – citátem Juliana Barnese o románovém sdělení. Jenže je to past na čtenáře, Melouch není román a jakous takous románovou fyzickou podobu má jen díky nápadně roztahované sazbě. Formátově je to ukázková novela, která kdyby si nepomáhala trikem nafouknutí skrze dvě příběhové roviny, vlastně by vydala jen na jednu krátkou povídku.
Před pár dny bylo oznámeno vydání dalšího Tolkienova příběhu ze Středozemě o Berenovi a Lúthien. Na pulty se dostane v květnu příštího roku. Do té doby si můžeme zkrátit čekání s knihou Artušův pád.
Nová povídková sbírka Praha noir nabízí zajímavý průřez současnými prozaiky, mezi kterým nechybí například Petr Stančík, Ondřej Neff, Kateřina Tučková nebo Petra Soukupová. Někteří spisovatelé se však žánru drželi, mírně řečeno, velmi volně.
Dobrodružný svět Zdeňka Buriana, jak zní název nové monografie, spoustu čtenářů nadchne, ale je nutné předem brzdit přehnaná očekávání.
Radikalizaci společnosti lze pozorovat minimálně na tuzemské hudební scéně. A není to příjemný pohled, píše hudební publicista Jarda Konáš. S posluchači tohoto typu hudby je to podle něj podobné jako se čtenáři konspiračních webů. Nezajímá je důvěryhodnost zdrojů nebo dohledatelnost informací. Spokojí se s tím, že slyší to, co slyšet chtějí.
Česko zažije v nejbližších měsících hned několik velkých koncertů, které by se daly zařadit do škatulky „hudba pro pamětníky“. Přijedou interpreti, kteří získali status legend, ale jejichž kariéry měly, při vší úctě, vrcholy desítky let nazpět – Paul McCartney, Black Sabbath, Robert Plant, Tom Jones, na začátku podzimu Paul Simon, Rod Stewart a Elton John.
Režisér Duncan Jones, syn zesnulého zpěváka a muzikanta Davida Bowieho, udělá fanouškům počítačové herní série Warcraft svým filmem radost.
Další ročník Eurovize je za námi. Ve finále zvítězila ukrajinská zpěvačka Jamala, česká reprezentantka Gabriela Gunčíková skončila – možná zbytečně přísně – předposlední. Šedesát let starý formát vyvolává logicky otázku, zda má v roce 2016 ještě co divákovi nabídnout?
Máme za sebou první semifinále populární soutěže Eurovision Song Contest, v našem regionu zkráceně Eurovize. České barvy v něm hájila Gabriela Gunčíková. Ostudu neudělala, jako první česká interpretka postoupila do finále, ale nad ostatní nevynikla.
První trailer na nové Star Wars napovídá, že to Disney myslí s "bokovkami" hvězdné ságy vážně a hodlá v nich udržet ducha i vysoký technologický standard značky Star Wars. "Emancipovaná titulní hrdinka v případě Star Wars ale naznačuje pachuť snahy svézt se na úspěchu podobně koncipovaných blockbusterů ze série Divergence nebo Hunger Games," popisuje první dojmy z nového traileru publicista a fanoušek Star Wars Jarda Konáš.
Tento víkend se v Praze a v Brně odehrály dva velké koncerty tanečních skupin (Fun Factory, Mr. President či Masterboy), které byly naposledy vidět před dvaceti lety v televizní hitparádě Eso. Promotéři už si u nás dříve vyzkoušeli, že se jim vyplatí těžit z minulosti, a podobné akce se začaly šířit dalšími českými městy. Jak si tento jev vysvětlit? Nad odpovědí se zamýšlí Jarda Konáš.
České barvy na letošní Eurovizi bude hájit Gabriela Gunčíková a šance na úspěch je reálnější než naše pokusy z minulých let. "Singl I Stand je pro měřítka Eurovize jako dělaný. Opulentní nadýchaný pop balancující na hranici dramatičnosti a teatrálnosti, to mají fanoušci soutěže rádi," píše Jarda Konáš v komentáři k nadcházející pěvecké soutěži.
