


Nemusíme být chvilkaři, abychom se také ptali: Co chystá opozice?
Protest proti mocným začíná správně doprovázet protest proti zbytečně bezmocným. Opozice jen štěká, ale nekouše.



Protest proti mocným začíná správně doprovázet protest proti zbytečně bezmocným. Opozice jen štěká, ale nekouše.



Pokud chce stát utrácet z našich daní stamiliony navíc, nesmí k tomu nabízet mizerné hospodáře.



Přesně před třiceti roky jsme se dočkali prvních svobodných voleb po pádu komunismu. Přinesly nejen toho správného vítěze, ale také správný hlasovací systém.



Recepty ODS i Pirátů na ohrožení dominance ANO selhávají. Čekáme na českého Igora Matoviče.



Víme už kompletně, jak chce vláda pomoci hospodářství z krize. Teď potřebujeme rychle opustit, co se nepodařilo. A to osvědčené dotáhnout dřív, než republiku obsadí armáda nezaměstnaných.



Odboj proti plánu na pokrizovou obnovu ukazuje, co vše jsme během pár let poztráceli: evropské hodnoty, západní spojence a nyní už i Visegrád.



Andrej Babiš se zatím chová tak, jako by chtěl Čechy přesvědčit, že nový jaderný blok je nebezpečná investice.



Kauza libereckého hejtmana ukazuje, jak je nebezpečné v českém právním systému střílet, když nemáte nabito.



S ministryní práce Janou Maláčovou o tom, jak pomoci lidem z krize. A také jak z krize pomoci ČSSD.



Nápad zákonodárců, abychom na pultech měli 85 procent českých potravin, není jen atakem na zdravý rozum a unijní pravidla. Jde hlavně o špatně maskovanou snahu pomoci tuzemskému agroimpériu.



Pokud nám není po chuti francouzsko-německý plán, jak postavit unii ekonomicky zpátky na nohy, musíme navrhnout lepší. Výkřiky, že sami máme málo, nepomohou ničemu a nikomu. Nejméně ze všech nám.



Nejprve jsme obcím dávali jen povinnosti a ne peníze. Pak jsme jim znemožnili investovat. A teď mají zaplatit krizi.



S ministrem zahraničí Tomášem Petříčkem o Koněvovi, úniku tajných informací, těžkém pořízení s Rusy i o nadějích ČSSD.



V mnoha zemích přivedla koronakrize voliče z extrémních politických vandrů zpět k mainstreamu. U nás se návrat k tradičním stranám nekoná. Jedna odpověď na otázku proč by se nabízela.



Jsou dva druhy krizí zasažených podniků. Malým a bez politických konexí vláda vzkazuje, že mají mít vatu. Vlivní zatím hodují á la carte: garance, miliardové úvěry a nabídka státního odkupu.



Snaha nacpat všechny středoškoláky do jednoho pytle zkrachovala. Místo cepování bude lepší je během studia něco opravdu naučit. A také začít trochu věřit školám.



Finále trapné frašky s odvoláním Jiřího Fajta z čela Národní galerie ukazuje, že kultura potřebuje kromě peněz hlavně nezávislost.



Vládní pomoc začíná být už trochu moc přezdobená. Spíš než další nové programy potřebujeme, aby dobře fungovaly ty už ohlášené. Zatím dost drhnou.



Se sociologem Martinem Buchtíkem o fázích koronavirové krize, počínání premiéra, prezidenta i opozice. A také o tom, jak důležité je v krizi udržet důvěru mezi lidmi.



Když si prezident splní svůj krásný sen o omezení solárníků, padne na republiku ošklivá noční můra v podobě nekonečných soudních tahanic.