Newport Beach, Kalifornie - Jedenasedmdesátiletý pilot Gary Walker nasedá do kokpitu svého letounu a vzlétá k oblakům. Jeho úkolem je vypustit v mracích speciální chemikálii a vyvolat tak v suchých oblastech na západě USA déšť.
Předpověď počasí na Aktuálně.cz
"Někdy je to docela nebezpečné," říká. "Zejména když se dostanete doprostřed mraků."
Walkerova společnost SOAR sídlí v kalifornském Newport Beach. Nabízí čím dál více žádanou, byť stále kontroverzní službu - prodej deště.
K tzv. osévání mraků používajícímu jodid stříbrný, jehož částečky na sobě kondenzují vodní páru v podobě ledových krystalků a na zem dopadají v jako dešťové kapky, sahá v čase globálního oteplování, stoupajících teplot a rozsáhlých období sucha čím dál více zemí.
Po druhé světové válce spustily Spojené státy program Cirrus, v jehož rámci zkoušely vyprovokovat v některých oblastech Texasu a Nového Mexika zvýšené srážky. V roce 1946 vynalezl americký chemik a meteorolog Vincent Schaeffer metodu, jak pomocí suchého ledu zvětšit objem mraku.
Z práškovacích letadel tehdy nechal nad Novým Mexikem rozprášit jodid stříbrný a a způsobil tak, že se rozpršelo.
San Diego 1916: Obchodník s deštěm
Již v lednu roku 1916 nabídl své služby městské radě v kalifornském San Diegu jistý Charles Hattfield, který tvrdil, že město a jeho okolí zbaví katastrofálního sucha. Sám sebe skromně nazýval "urychlovačem vlhkosti".
K obloze tehdy vypustil směs chemikálií a skutečně, 6. ledna začalo pršet. Prudký liják s přestávkami trval téměř celý měsíc.
Katastrofální sucho v San Diegu se Hattfieldovi podařilo překonat. Na druhé straně ale vyvolal katastrofální záplavy. Protrhla se při nich hráz jednoho z městských rezervoárů na vodu, přičemž škody byly vyčísleny na tehdy závratných 3,5 milionu dolarů. "Obchodník s deštěm" měl tehdy na svědomí i smrt více než dvaceti osob, které v důsledku záplav zahynuly.
Hattfield musel být proto rád, že neskončil za mřížemi. Městská rada mu samozřejmě ze slíbených deseti tisíc dolarů nevyplatila ani cent. Nakonec se obě strany rozešly smírně s tím, že katastrofa byla "dílem Božím".
Dnešní experti ovšem Hattfieldovy schopnosti zpochybňují, byť si za svou kariéru připsal na konto na pět set vodních přívalů, i když už ne s takovými následky. Podle nich totiž tento "obchodník s deštěm" využíval svých hlubokých znalostí z oblasti meteorologie,a přeháňky tak mohl spíše předpovídat než skutečně vyvolávat.
Jeho případ inspiroval tvůrce proslulého stejnojmenného filmu z roku 1956 s Burtem Lancasterem a Katharine Hepburnovou v hlavních rolích.
Černobyl a olympijské hry v Tokiu
Hattfield měl řadu následníků.
V polovině 80. let, v čase černobylské katastrofy, se sovětské letectvo údajně pokusilo pomocí metody osévání mraků přesměrovat spad z ukrajinské jaderné elektrárny tak, aby nezasáhl Moskvu.
Den před zahájením letní olympiády v Pekingu v roce 2008 vystřelily čínské úřady do atmosféry tisícovku malých raket a předčasně tím spustily liják, který pak na druhý den nemohl narušit zahajovací ceremoniál her. Obloha byla čistá.
A Pentagon se zase v čase války ve Vietnamu pokoušel touto metodou prodloužit období monzunových dešťů, aby ztížil vojenské operace komunistického Vietkongu.
Myšlenka uměle vyvolaných srážek nedává spát odborníkům, byznysmenům i politikům ani dnes.
Zruční obchodníci v Evropě i Americe nabízejí organizátorům svateb "zaručený den bez deště" s použitím dronů. Ministerstva zemědělství USA i Číny financují speciální programy, jak zintenzivnit srážky.
Národní centrum pro meteorologii a seizmologii ve Spojených arabských emirátech nabízí pětimilionové granty na výzkum a vývoj metod, jež do oblastí, kde teploty v létě dosahují i 55 stupňů Celsia, přinesou déšť.
Osévání mraků není všelék
Odborníci však upozorňují, že metoda osévání mraků naráží na určité limity.
"V podmínkách extrémního horka a sucha mraky neexistují," připomněl agentuře Reuters Thomson Roelof Bruintjes z amerického Národního střediska pro atmosférický výzkum. "Nikdo nedokáže vyrobit oblačnost."
Vynutit si srážky z mraků obtěžkaných deštěm ale za určitých podmínek lze. Otázkou zůstává jen to, zda je to možné v globálnějším měřítku.
"Existuje zde stále spousta neznámých a je zapotřebí intenzivního bádání," připouští Deon Terblanche, ředitel výzkumu při Světové meteorologické organizaci (WMO). "Pokud ale bude metoda slavit úspěch, může to přinést obrovské výhody, zejména tam, kde je nedostatek vody."
WMO nyní provádí celosvětový průzkum znalostí a zkušeností s oséváním mraků. Čím dál více zemí je totiž ochotno do metod vynuceného deště investovat. Velký prostor se otevírá v oblasti nanotechnologií, které mohou přinést nové materiály použitelné pro osévání mraků.
Terblanche ovšem upozorňuje, že ačkoliv v malých množstvích nepředstavuje jodid stříbrný žádné riziko pro zdraví a životní prostředí, ve velkých dávkách může být toxický. Umělé vyvolávání deště může také vyvolávat spory mezi sousedními zeměmi.
V oblastech, kde je metoda používána, se podle Terblanchea nicméně podařilo navýšit srážky o deset procent.
Pomůžeme matičce přírodě
V okolí Los Angeles je osévání mraků používáno už více než půl století. Kerjon Lee, mluvčí tamního odboru veřejných prací, uvádí, že na kopcích v pohoří San Gabriel jsou běžně umísťovány kanystry s chemikáliemi, které jsou pak na dálku odpáleny a unikají do ovzduší.
"Matičce přírodě podáváme pomocnou ruku," říká. "Metoda přináší výhody a budeme ji používat dál."
Výzkum v oblasti osévání mraků mohou popohnat kupředu i hurikány, které udeřily na Karibik letos v září. V rámci projektu Cirrus se USA v letech 1962 až 1983 pokoušely uměle oslabit sílu tropických bouří.
Tzv. operace Stromfury podle prvních propočtů přispěla ke zmírnění hurikánů až o třicet procent. Později se ale ukázalo, že "neosetá" bouřková mračna se chovala stejně jako ta, k nimž vzlétly stroje amerického letectva s jodidem stříbrným, a projekt byl zastaven.
Američtí experti věří, že 21. století přinese pro umělé vyvolávání deště a přesměrovávání hurikánů nové možnosti.
