Olomouc - Laboratoř, která celému světu pomůže porozumět pšenici, vylepšovat ji a chránit před zánikem, byla dnes otevřena v olomoucké pobočce Ústavu experimentální botaniky Akademie věd.
Cílem zdejších výzkumníků je zjistit, které geny ovlivňují požadované vlastnosti pšenice. Tedy například objevit, jaké geny způsobují odolnost proti rostlinným chorobám.
Obilí pro horko i pro nemocné
"Dá se čekat, že budeme potřebovat pšeničné odrůdy, kterým nebudou vadit vysoké teploty a sucho při změně klimatu," říká Jan Šafář, vědecký pracovník z olomouckého ústavu. "Anebo budeme chtít pšenici vhodnou pro bezlepkové pečivo. Při šlechtění takových odrůd se budeme orientovat podle genetických poznatků, které naše laboratoř získá," vysvětluje doktor Šafář.
Laboratoře bude ve spolupráci s vědeckými ústavy po celém světě mapovat genom (souhrn dědičných vlastností) této obiloviny. V Olomouci budou také uloženy důležité vzorky její DNA. Zdejší odborní pracovníci v nové laboratoři rovněž připraví požadované kousky DNA pro zahraniční ústavy, s nimiž spolupracují.
Pomohla vývoji civilizace
Prapůvodní, spontánně vzniklou pšenice začali lidé pěstovat a šlechtit asi před deseti tisíci lety. Měla větší zrníčka než traviny, z nichž se tato obilnina vyvinula. Proto se pšenice stala složkou lidské výživy. Vyšší úroda, a tedy dostatek jídla umožnil, aby se část lidí uvolnila z přímého získávání potravin a věnovala se řemeslům a různému poznání. Pšenice tak vlastně přispěla k tomu, že se lidská civilizace mohla rozvíjet.
Značná část potravin je založena na pšenici dodnes. Neustálým šlechtěním se vyvinuly specializované druhy. Některé jsou vhodné na mouku pro pekárny, jiné se zase hodí pro výrobu těstovin. Má to ovšem i svá úskalí. Šlechtěním se totiž některé dědičné vlastnosti vylepšují, ale jiné vytrácejí. A může se tak ztratit například i odolnost proti škůdcům a rostlinným nemocím.
Nápad z Olomouce uspěl v San Diegu
Proto vědci chtějí dědičným vlastnostem pšenice dobře porozumět. Není to snadné. Pšenice má asi pětkrát víc DNA než člověk.
Na nápad, jak genom pšenice popsat, přišel docent Jaroslav Doležel, vedoucí olomoucké pobočky Ústavu experimentální genetiky Akademie věd.
"Navrhl způsob, jakým by šlo obrovský genom pšenice rozdělit na menší části. To proto, aby na každém mohla pracovat jiná laboratoř ve světě, a výsledky se pak daly dohromady," popisuje Doleželův kolega Jan Šafář.
"Trvalo dlouho, než světoví vědci Jarkovy návrhy přijali," vzpomíná Šafář. "Nejdřív s námi začala spolupracovat Catherine Feuilletová z francouzského zemědělského ústavu v Clermont-Ferrand, která má ve světě rostlinné genetiky skvělé jméno. A teprve loni na celosvětové konferenci genetiků v San Diegu v Kalifornii její účastníci náš postup přijali jako vhodný pro širokou mezinárodní spolupráci."
Dnes otevřená laboratoř tedy umožní, aby se do ní olomoučtí vědci mohli naplno pustit.
