Noordwijk - Nový koncept teleskopu, který se obejde bez obřích zrcadel a čoček a nabídne velmi ostrý obraz, představili vědci na konferenci v nizozemském Noordwijku. Informoval o tom na své webové stránce britský časopis New Scientist.
Teleskop by měl fungovat na oběžné dráze. Pokud by tam však vědci chtěli dopravit obří zrcadla a čočky, bylo by to velice nákladné. A tak se zrodil nápad.
Nový přístup ke konstrukci teleskopu využívá fyzikálního jevu zvaného difrakce, tedy ohybu světla. To má podstatu vlnění a vlnění se díky difrakci ohýbá kolem hran objektů. Díky tomu můžeme například slyšet zvuk, jehož zdroj je za rohem, neboť zvuk je vlněním stejně jako světlo.
Zařízení počítá s využitím takzvané difrakční mřížky: stínítka, v němž jsou podle určitých vzorců vyvrtané štěrbiny. Světlo se přitom ohýbá podle určitých pravidel, která vědci využili pro přenos obrazu.
Tým Laurenta Koechlina z Observatoire Midi Pyrénées ve francouzském Toulouse přišel s myšlenkou, že nový teleskop by se skládal ze soustavy dvou satelitů. První družice by nesla difrakční mřížku. Druhá, v ohniskové vzdálenosti, tedy několik kilometrů daleko, by byla vybavena kamerou.
Teleskop by viděl i očím neviditelné
Difrakční mřížka by měla být zhotovena z tenké fólie, jejíž transport na oběžnou dráhu by byl daleko snadnější než doprava zrcadla. Oproti zrcadlu však má tato metoda výhodu: dá se s ní pozorovat i ultrafialové a infračervené záření.
Zařízení by tak podle Koechlina, jak se vyjádřil pro New Scientist, umožnilo zmapovat i planety, které se normálně ztrácejí v záři hostitelských hvězd.
Systém by také umožnil pořizovat detailní snímky objektů sluneční soustavy nebo zkoumat vlastnosti vzdálených, teprve se rodících galaxií.
Koechlin chtěl svůj nápad vyzkoušet v menším měřítku v rámci vesmírných misí Evropské vesmírné agentury, nedostal se však mezi deset vybraných projektů.
Podle zákonů optiky
Jedním z hlavních úskalí je fakt, že světlo by do ohniska, tedy na případnou kameru či jiné záznamové zařízení, dopadalo z kilometry vzdálené fólie ukotvené na druhém satelitu. A použití dvou satelitů je poměrně nákladné.
Obě vesmírná plavidla by podle zákonů optiky navíc musela při pozorování vůči sobě zaujmout a udržet přesnou polohu. Vědci by tak museli oběma plavidly složitě manévrovat vždy, když by se cíl pozorování změnil.
Koechlinův tým proto zatím pracuje na Zemi: plánuje sestrojit pozemský teleskop, který by využíval dvaceticentimetrovou difrakční mřížku. Projekt, který má poskytnout důkaz o funkčnosti systému, má být hotov do roka.
Čtěte také:
- Hubble vstane z mrtvých. Míří za ním servismani
- Automat Jules Verne se spojil s vesmírnou stanicí
- Konference ukázala pět míst, kam mají létat astronauti
| Podívejte se rovněž na: Nejkrásnější snímky vesmíru |
