Praha - Pohled do hlubin vesmíru je téměř vždy úžasný. Už jen představa vzdáleností, velikostí a zároveň děsivé prázdnoty vesmírných hlubin tají dech. Avšak v těch hlubinách to vře a kolotá, děsivé energie roztáčejí obří nebeské víry a bubliny plynu, ničí hotové a vytvářejí objekty nové.
Je tomu tak i na obrázku Pavla Pecha, který se stal snímkem měsíce ledna roku 2010 soutěže fotografů vesmíru, kterou vyhlašuje Česká astronomická společnost.
Zářivá obálka velké hvězdy
V okolí masivní hvězdy BD+602522 se vytvořila soustava minimálně tří vzájemně provázaných bublin plynu vyvržených z obálky této hvězdy intenzivním hvězdným větrem. Tato hvězda, čtyřicetkrát větší než naše Slunce, odfukuje plyn rychlostí téměř 2000 km/h do okolního prostoru, kde se sráží s hustým pracho-plynným mračnem, které ji obklopuje.
Takto vzniklá obálka září světlem atomů ionizovaných zářením rodné hvězdy. I když na snímku působí ztracena v rozsáhlých mračnech plynu, její průměr přesahuje šest světelných let a je pozorovatelná i menším dalekohledem. Objevil ji v roce 1787 dalekohledem o průměru zrcadla necelých 50 cm anglický astronom William Herschel, jehož rodiče pocházeli patrně z Moravy.
Tato mlhovina, řečí pozorovatelů zvaná Bublina, anebo také NGC 7635 poněkud strohou řečí nebeských katalogů, leží od nás ve vzdálenosti 11 000 světelných let směrem k souhvězdí Cassiopei.
Bublinu doplňuje sůl a pepř
Další nepřehlédnutelný objekt na snímku leží na asi poloviční vzdálenosti k mlhovině Bublina. Představuje krásnou a na hvězdy bohatou otevřenou hvězdokupu s pořadovým číslem 52 ve známém katalogu Charlese Messiera. Ten ji také 7. září 1774 objevil, když kolem ní po obloze prolétala velká kometa, kterou pozoroval.
Aby snad ani ona nepřišla o romantičtější označení, než obyčejné M 52, nazval ji amatérský astronom Jeff Bondono "hvězdokupou soli a pepře". Krásně tak vystihl její vzhled v dalekohledu.
"Vzdálenost hvězdokupy není vzhledem k vysoké mezihvězdné absorpci známa příliš přesně. Výsledky mnoha měření kolísají mezi 3000 a 7000 světelnými roky," vysvětluje Marcel Bělík z hvězdárny v Úpici, který je členem poroty soutěže fotografů vesmíru.
V případě průměrné vzdálenosti 5000 světelných let by její skutečný průměr byl 19 světelných let.A v něm je skryto asi 200 hvězd. Stáří hvězdokupy je odhadováno na pouhých 35 miliónů let.
Ani to však není vše, co snímek skrývá. Oddělena hradbou čtyř jasných hvězd, tedy na vítězném obrázku od hvězdokupy M 52 směrem ke středu spodního okraje snímku, leží slabě zřetelná otevřená hvězdokupa Czernik 43 (Cz 43), tvořená několika desítkami slabých hvězd, zahalených do jemného oparu slabé mlhoviny.
