Před 60 lety, 3. února 1966, přepsala sonda Luna 9 dějiny. Stala se prvním lidským výtvorem, který měkce dosedl na měsíční povrch v Oceánu bouří. Úspěch SSSR sice potvrdil předpoklad, že Měsíc má pevný povrch, na kterém lze bezpečně přistát, ale přinesl i jednu kuriózní situaci – první snímky z povrchu totiž díky „pirátskému“ kousku britských vědců publikoval západní tisk dříve než Moskva.
Jízda, která připomínala krocení divokého koně. Jen místo v prérii se odehrávala v pustině Měsíce. Elektrický lunární rover se sice „řítil“ maximální rychlostí 17 kilometrů za hodinu, ale v krajině pokryté jemným prachem a ostrými kameny, ve vzduchoprázdnu, 384 tisíc kilometrů od domova a pod tíhou těžkých skafandrů to astronautům přišlo víc než dost.
Modul SLIM japonské vesmírné agentury JAXA přistál na Měsíci. Agentura o tom informovala v přímém přenosu, ve kterém přistávací manévr vyhodnotila jako "hladký". Japonsko se tak stalo pátým státem, který dokázal svůj modul dopravit na přirozenou oběžnici Země. Řídící středisko sice komunikuje s modulem, ale jeho solární panel zatím negeneruje elektřinu.
Z mysu Canaveral odstartovala raketa Falcon 9, která má k Měsíci vynést lunární vozítko Rašíd Vesmírného centra Muhammada bin Rašída (MBRSC) Spojených arabských emirátů s japonským lunárním modulem. Start byl již dvakrát odložen.
Vozítko je schopné urazit za hodinu vzdálenost dvě stě metrů
