Vědět, jestli podezřelý mluví pravdu, se hodí nejen policistům a soudcům. Také třeba ke klidu při letecké přepravě by prospělo, kdyby bezpečnostní agent na letišti mohl snadno zjistit, že nervózně vyhlížející cestující skutečně letí navštívit babičku a těší se na to.
Jenže rozpoznat lháře je obtížné. Americké úřady proto financují výzkumy, jež by měly vést k sestavení přístroje, který by to dokázal spolehlivěji než současná technika.
Nejistý polygraf
Infobox
Co je detektor lži
- Detektor lži, neboli polygraf, je přístroj, který sleduje tělesné projevy vyslýchaného člověka, jako je například dýchání, puls, krevní tlak a pocení.
- Vychází se z předpokladu, že jejich změny prozradí, když osoba lže.
- V praxi se stále používá systém studenta medicíny na Kalifornské univerzitě Johna Larsona z roku 1921.
- Od té doby se ovšem vyvíjel a dnes jeho výsledky vyhodnocuje počítač.
Názory na užitečnost klasického detektoru lži, takzvaného polygrafu, se různí. V poslední době jej odborníci spíše zavrhují. Například americká Národní akademie věd jeho užívání před čtyřmi lety označila jako zcela neužitečné.
V Česku má policie k dispozici jeden detektor lži, v Kriminalistickém ústavu v Praze. Jeho výsledky však mohou sloužit jen jako indicie, soudy k nim nesmějí přihlížet jako k důkazu.
Tento přístroj je totiž založen na měření projevů nervozity. Nemusí proto rozeznat suverénního lháře. Naopak nervózní člověk, napojený na elektrody a vyslýchaný v nepřátelsky působícím prostředí, může být diagnostikován jako lhář, přestože mluví pravdu.
Jak nyní píše časopis Time, v posledních pěti letech americké úřady výrazně zvýšily financování výzkumů, které by měly vést k novému typu detektoru lži. Tyto náklady jsou oficiálně tajné, ale Time jejich výši odhaduje na desítky až stovky miliónů dolarů.
Tady se rodí lež
Výzkum míří hned několika směry.
Jako velmi nadějné se nabízí sledování regionů mozku, které zrovna pracují. Ta část, jež se právě namáhá víc než ostatní, potřebuje více krve, která do ní přináší kyslík. Vědci už vysledovali, že když člověk lže, zatěžuje jiná centra v mozku, než když říká pravdu (viz obrázek vedle). Najít "těžce pracující", dobře prokysličené části mozku dokáže metoda zvaná zobrazování funkční magnetickou rezonancí.
Teoreticky tedy stačí při výslechu klást otázky, pozorovat, co se děje v mozku, a pravdu se vyšetřovatel dozví.
Při použití této metody, vyvinuté a používané pro zjišťování chorobných změn v lidském organismu, musí člověk ležet v tunelu ve vyšetřovacím přístroji, kde je vystaven magnetickému poli. Pro vyšetření mozku stačí, když má člověk v přístroji pouze hlavu, tělo může ležet venku. Nebolí to, ale nejde o nic příjemného. Zvláště pro lidi trpící klaustrofobií.
Detektor tohoto typu vyvíjí více ústavů. Jeden z nich, soukromá kalifornská firma No Lie MRI, chce dát svůj přístroj k běžnému využívání do konce tohoto roku.
"Nechystáme se prodávat přístroje, ale chceme po celém světě nabízet testy, které se na nich budou dělat," uvedl pro Aktuálně.cz ředitel firmy Joel Huizenga.
Podle dosud dostupných zpráv se ovšem nezdá, že přístroj je stoprocentně spolehlivý. Jeho schopnost odlišit pravdu a lež se obvykle vyčísluje na 90 až 93 procent.
Pravda je rychlejší
Jiným způsobem nahlížení do mozku, vyvinutým, pro medicínu, je elektroencefalografie. Při ní má pacient k hlavě a tváři připojené elektrody, které měří elektrickou aktivitu uvnitř mozku a zakreslí o tom grafický záznam (elektroencefalogram EEG).
Přístroj však lež nerozpozná přímočaře. Výzkumníci však například zjistili, že zpracování a vyslovení pravdy a poté lži trvá mozku 40 až 60 milisekund déle než vyslovení dvou pravdivých tvrzení po sobě. Vyslýchaný dostane například otázky: "Letíte do Miami? A chystáte se vyhodit letadlo do vzduchu?" Na první odpoví, že ano, na druhou, že ne. Podle délky zpracování druhé odpovědi však vyšetřovatelé posoudí, jestli je pravdivá. Musí ovšem přístroj pečlivě kalibrovat na konkrétního vyslýchaného, protože mozky různých lidí pracují různou rychlostí.
Další variantou využití EEG nabízí zjištění, že když člověk nemá dost znalostí o detailech, o nichž vypovídá, chybí na EEG určitý druh mozkových vln. Takto se dá posoudit, jestli popisuje pravdu, nebo si vymýšlí. Časopis Economist před časem informoval, že výsledky získané touto metodou už byly dvakrát použity před americkým soudem.
Spolehlivost postupu je však odhadována jen na 86 procent.
Průzkum na dálku
K průzkumu mozku jiní badatelé používají infračervené světlo. Například biofyzik Britton Chance z Pensylvánské univerzity vysílá infračervené záření přes lebku do mozku. Tam se odráží, vnější senzory je zachycují a analyzují změny, které naznačují aktivitu různých mozkových tkání, především podle množství krve, které do nich právě vtéká.
V tomto případě je však možné paprsky vysílat tak, aby dotazovaný vůbec nevěděl, že jej zkoumá nějaký detektor. Zjišťování pravdomluvnosti je zatím složité, ovšem přístroj by měl na dálku odhalit třeba v řadě čekajících cestujících ty, kteří jsou nervózní. A na ně se pak bezpečnostní agenti zaměří.
Ostatně americké ministerstvo obrany letos vypsalo zakázku na sestavení automatického přístroje, který na dálku zjistí, zda má člověk, který se třeba blíží k vojenské kontrole, nepřátelské úmysly. Podle webové stránky ministerstva se to projeví právě stresem. Jednou z variant takovéhoto zjišťování je i infračervené záření vysílané přes mozek.
Ovšem stresovaný může být na letišti i člověk, který se bojí létat. A v krizové oblasti je vcelku pochopitelně nervózní každý, kdo prochází kolem po zuby ozbrojené vojenské hlídky. Takže varování z detektoru může stejně dobře zabránit teroristickému útoku, jako vést k tragickému nedorozumění. Ovšem další bádání už možná odliší bezděčný stres od nervozity člověka, který se právě odhodlává k něčemu nebezpečnému.
Organizace na ochranu lidských práv jsou zcela pochopitelně znepokojeny. Akceptovaly by nový detektor lži, pokud je používán za právně definovaných podmínek při výslechu důvodně podezřelého zločince. Ovšem přístroje, které se snaží "nahlížet" do mozku na dálku, už směřují ke světu, kde člověk nemá před úřady tajemství ani ve vlastní hlavě.
