Návštěvník nejdřív prochází branou mezi mohutnými bariérami z ostnatého drátu. Proklepe jej ochranka, musí odevzdat fotoaparát a všechny elektronické přístroje, včetně mobilního telefonu. Pak teprve může do budovy.
Jsme kousek od německého města Karlsruhe, v Ústavu pro transuranové prvky. Patří Společnému výzkumnému středisku Evropské unie. A právě tady oslavují 25. výročí své spolupráce s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (MAAE).
Jaderná historie napsaná do prachu
Agentura má 250 inspektorů, kteří pravidelně navštěvují jaderné elektrárny a další zařízení, kde se pracuje s uranem a plutoniem. Kontrolují dokumentaci, zjišťují, zda jsou v pořádku pečeti na skladech, jestli dobře fungují kamery, které stále snímají přístupy k reaktorům. Ale to není všechno.
"Stačí, když inspektoři utřou někde ve zkoumaném zařízení prach do hadříku a pak nám jej dají," říká Roland Schenkel, ředitel Společného výzkumného střediska. "My už určíme, jaké radioaktivní materiály tam jsou. Jestli to třeba není vysoce obohacený uran, který je použitelný pro vytvoření jaderné zbraně."
Každá lidská aktivita totiž po sobě zanechává stopy v životním prostředí. Téměř neznatelné částečky radioaktivních materiálů, které nejsou nijak nebezpečné pro lidské zdraví, se dostávají do ovzduší a mezi prach. V laboratoři v Karlsruhe je najdou.
Infobox
ČTĚTE VÍCE:
- ON-LINE
Expert:Česko může vyrobit jadernou zbraň
Den poté, co KLDR poprvé vyzkoušela výbuch atomové bomby, odpovídal na otázky čtenářů Aktuálně.cz jaderný expert František Janouch
V SOUVISLOSTECH:
V ústavu dokážou z radioaktivního vzorku, s nímž manipulují dálkově řízenými robotickými rameny v uzavřených skleněných boxech, poznat dokonce historii zařízení, z něhož pochází. Ze stavu rozpadu radioaktivních prvků určí nejen s jakými materiály, ale také ve které době s nimi pracovali.
Severní Korea odstoupila od smlouvy
"Takto jsme v minulosti zjistili, že informace Severní Koreje o zacházení s plutoniem nebyly úplné," diplomaticky formuluje Olli Heinonen, zástupce generálního ředitele MAAE.
Tím však hned také ukazuje limity, které inspektoři mají.
Severní Korea totiž vzápětí (v lednu 2003) odstoupila od Smlouvy o nešíření jaderných zbraní. Inspektoři do ní ztratili přístup. A země si nerušeně připravovala svou jadernou zbraň, jejíž pondělní zkouška znepokojila svět.
"Neděláme inspekce v pěti státech, které disponovaly jadernými zbraněmi v době popisu Smlouvy o nešíření. Tedy v USA, Rusku, Francii, Británii a Číně," vypočítává Ayhan Evrensel, tiskový mluvčí MAAE. "Vycházíme z toho, že smlouva má zabránit dalšímu rozšíření jaderných zbraní, takže nemá smysl kontrolovat ty země, které je už stejně mají," vysvětluje.
"Naši inspektoři nemohou ani do Indie a Pákistánu, což jsou státy, které jaderné zbraně vlastní a také je vyzkoušely. A nesmějí ani do Izraele, který zřejmě jaderné zbraně má, ale netestoval je. Žádný z těchto států totiž nepodepsal Smlouvu o nešíření," krčí rameny Ayhan Evrensel.
Kontrola z družice
Fakticky se tedy ukazuje, že inspekce jsou velmi omezené a záleží na tom, zda je hostitelská země povolí. Atomová agentura si to uvědomuje. A ve spolupráci se Společným výzkumným střediskem Evropské unie chystá změny.
Jedním z postupů, na němž pracují, je rozbor družicových snímků. Na nich se dají najít budovy, které mohou sloužit jako tajná jaderná zařízení. Pracovníci MAAE zdůrazňují, že využívají pouze běžně dostupné snímky z komerčních družic, jaké si může každý koupit.
"Nepracujeme se snímky ze špionážních satelitů. Naše zdroje musí vždy být veřejné a veřejně ověřitelné. To aby nám nikdo nemohl říct, že jsme je třeba zmanipulovali," říká Nikolaj Chlebnikov, ředitel technické divize v MAAE.
Samozřejmě - rozbor satelitních snímků ztratil v očích světové veřejnosti věrohodnost poté, co z nich americké tajné služby mylně vyvodily, že v Iráku jsou zbraně hromadného ničení, a začala válka.
"S tímhle nemáme nic společného," namítá Ayhan Evrensel, tiskový mluvčí MAAE. "Naše agentura vždy říkala, že nemá dostatek důkazů o existenci jaderných zbraní v Iráku. Přiznali jsme otevřeně, že nevíme, jestli tam takové zbraně jsou nebo nejsou, a že potřebujeme víc času, abychom na to mohli přijít."
Pátrání na internetu
Společné výzkumné středisko Evropské unie vyvinulo také internetový vyhledávač, který na webu automaticky hledá zmínky o jaderných aktivitách podle klíčových slov.
"Původně jsme analytický systém vymysleli pro rychlé získání přehledu, jak píše tisk o činnosti Evropské komise. Pak jsme si uvědomili, že se dá použít i jinak," popisuje Joao Goncalves ze Společného výzkumného střediska.
Vyhledávač prochází internetovými stránkami běžných novin, odborných časopisů, záznamy z konferencí, ale také třeba internetovými "deníčky" - blogy.
"Je to vyhodnocování otevřených zdrojů, které samozřejmě mohly být různě cenzurovány. Ale i tak se v nich dají najít důležité kousky informací, které pak můžeme kombinovat s dalšími údaji, které už máme k dispozici," vysvětluje Goncalves.
Vyhledávač pracuje ve třiceti jazycích, včetně čínštiny, arabštiny či íránské verze perštiny.
"Začínáme se prostě dívat ne pouze na to, co se děje v jednotlivých jaderných zařízeních, ale co se děje v celé zemi," shrnuje zástupce generálního ředitele MAAE Olli Heinonen.
Jen pohled z povzdálí
Tím ovšem pravomoc Mezinárodní agentury pro atomovou energii končí. Její inspektoři smějí jen do některých zemí světa, a pouze za předpokladu, že jim to daná země dovolí.
Mohou se dívat z povzdálí. Mohou díky zpracování veřejně přístupných informací mapovat podrobnosti o jaderných programech různých států. Mohou varovat svět. Nic méně, nic více.
