Uplácení, pořádání opulentních večírků s prostitutkami a luxusní dovolené pro odborové předáky. To jsou činy, ze kterých se dnes musel Peter Hartz zpovídat.
Bývalý vysoký manažer Volkswagenu, který ovládá mladoboleslavskou Škodu, se již dříve k těmto činům přiznal. Díky tomu mohl doufat ve shovívavost soudce, který by mu mohl "napařit" až pět let za mřížemi na tvrdo a pokutu i v řádech milionů eur. Navíc si tím zajistil, že se u soudu nepřetřásaly lechtivé aférky s prostitutkami a tyto lehké děvy nebyly přizvány ani jako svědkyně.
Pokutu dostal 576 tisíc euro, což je asi 16 milionů korun, a dva roky podmínečný trest.
Budou další?
Je vůbec prvním obviněným, který se ve skandálu německé automobilky dostal před soud.
Prokurátoři šetří podezření, že celé nejvyšší vedení minimálně souhlasilo, či spíše samo iniciovalo toto "kupování" odborářů, aby si zajistilo jejich souhlas při dalších manažerských rohodnutích firmy.
Hartz si svým chováním znepřátelil celé Německo, které si na firemní kultuře velmi zakládá. Proto také nabídl rezignaci hned v okamžiku, kdy se informace o nepravostech začaly dostávat na veřejnost. O pět dní později jeho návrh čtyřčlenné prezidium dozorčí rady jednomyslně přijalo.
Z městečka na vrchol
Fenomenální věhlas si začal rodák z maličkého Sárska budovat v roce 1993, kdy jej všemocný vládce automobilky Volkswagen Ferdinand Piech, tehdejší šéf nyní předseda správní rady, přivedl do hlavního sídla firmy Wolfsburgu.
Před tím vedl několik sárských ale také nadnárodních podniků, zejména z oblasti těžkého průmyslu. Tehdy se společnost VW nacházela v těžké krizi a bojovala s nadbytkem kolem třiceti tisíc zaměstnanců.
Zachránce Hartz
Celým částem městečka Wolfsburg hrozila stoprocentní nezaměstnanost a Hartz odmítl stát se jejich "katem". Zavedl tedy čtyřtýdenní pracovní dobu a snížil platy o patnáct procent.
Na oplátku zachoval všechna pracovní místa. Ještě v roce 2004 šokoval zaměstnance wolfsburské automobilky, když oznámil, že do roku 2011 je třeba ušetřit 30 procent všech nákladů, a proto i zaměstnanci to pocítí na svých výplatách.
Pokud se jeho scénář nesplní, hrozí propuštění asi deseti tisíc lidí po celém Německu.
Zachráncem se měl stát i pro bývalého kancléře a svého dlouholetého přítele Gerharda Schrödera. Ten jej v roce 2002 po volbách povolal do čela komise, která měla pomoci řešit rostoucí nezaměstnanost.
Opatření, jež Hartzova komise připravila, vyústila v sérii čtyř zákonů "pro moderní služby na trhu práce". Vžil se pro ně název Hartz I-IV. A právě ten poslední, který dlouhodobě nezaměstnaným drasticky sáhl na dávky, postavil proti Hartzovi velkou část společnosti.
Před jeho přijetím a zavedením do praxe se konaly pravidelné pondělní demonstrace. Aktivisté hrozili, že se miliony lidí octnou na pokraji chudoby. Nic takového se nestalo a Hartzova reforma se zdá být až dosud spíše neúspěšná - výdaje na dávky se nesnížily (spíše naopak) a stejně tak nezaměstnanost neklesla.
Politici napříč spektrem stran navíc volají po přejmenování reformy - Hartzovo jméno totiž po korupčním skandálu ji podle nich diskredituje.
