Praha - Potvrzení totožnosti mrtvého Usámy bin Ládina, kterého zabilo americké komando při zásahu v pákistánském Abbottábádu, bylo svěřeno do rukou forenzních genetiků.
Od roku 1986, kdy britský vědec Alec Jeffreys poprvé využil genetiky k vyřešení případů dvou znásilněných a zavražděných dívek, došlo k obrovskému rozvoji forenzní genetiky a jejího využití v kriminalistice.
Výrazně tomu napomohlo vyvinutí metody takzvané polymerázové řetězové reakce pozdějším laureátem Nobelovy ceny, Kary Mulisem. To umožnilo zpracovávat i velmi malá množství nalezené DNA.
V České republice ji v roce 1990 poprvé využil profesor Ferák. Tomu se podařilo identifikovat pachatele vraždy studentky brněnské Masarykovy univerzity.
Jak ale forenzní analýza probíhá? Na čem je založena?
Nejsme jeden jako druhý, stejně jako naše DNA
Dědičná informace každého člověka je z více jak 99 % stejná. Tu a tam se však - příčin může být několik - vyskytne v genomu nějaká změna.
Jedno písmeno - nukleotid - je nahrazeno jiným. Případně může dojít k začlenění celé krátké sekvence nukleotidů na místo, kde původně nebyly, a podobně.
Těmto změnám, pokud jsou přítomny alespoň u jedné setiny populace, se říká polymorfismy. Ty jsou rozptýlené v plné šíři genetického kódu, v některých úsecích více, v některých méně.
Jedná se především o oblasti nekódující žádnou bílkovinu, oblasti mezi dvěma různými geny. Důvodem je, že evoluční tlak na změny a mutace v těchto oblastech není tak velký, a proto je umožňuje hromadit.
Pomáhají i zabíjí
Dopad těchto změn v genomu na člověka může být naprosto neutrální. Některé však mohou ovlivňovat například náchylnost, nebo naopak odolnost k určitým typům onemocnění.
Zřejmě nejznámějším případem je mutace způsobující srpkovitou anémii.
Její výskyt je poměrně častý, zejména v malarických oblastech. Důvod, proč se takto v populaci uchytila, je jasný: V případě, že jedinec je takzvaně heterozygotní (neboli má jednu kopii genu mutovanou a druhou ne), je daný člověk výrazně odolnější vůči malárii.
Účinná zbraň v rukách kriminalistů
Tyto polymorfismy poskytují skvělý nástroj kriminalistům, jelikož právě na základě těchto změn lze - porovnáním DNA profilů podezřelých osob či obětí s DNA nalezenou na místě činu či nehody - získat velmi důležitý důkaz či osobu identifikovat.
V kriminalistice se využívá zejména analýza STR (z angl. short tandem repeats) - krátkých, opakujících se tandemových sekvencí.
Jde o úseky DNA dlouhé asi dva až pět nukleotidů, které se několikrát za sebou opakují. Jednotliví lidé se pak liší v počtu opakování těchto krátkých úseků.
O "tandemových" sekvencích se mluví proto, že verze získaná od matky se může lišit od verze získané od otce. Doposud je v lidském genomu známo asi 8000 takových opakování.
"Definitivní" důkaz?
Přesnost a jistota, s jakou může být určena totožnost dané osoby, záleží na počtu různých STR, zahrnutých v tzv. DNA profilu - nezkoumá se totiž celý genom, což by bylo extrémně technicky, časově a finančně náročné a i zbytečné, ale právě jen určité úseky.
Čím více se jich porovnává, tím je pravděpodobnost chyby nebo záměny menší. Například v případě porovnání 13 těchto STR sekvencí je pravděpodobnost shody přibližně jedna k miliardě. Tento systém používá například americká FBI.
Jako doplňkové se používají ještě analýzy Y-chromozómu a mitochondriální DNA, první v případě mužů, druhá v případě žen.
Analýza samotná je velmi přesná - většina moderních laboratoří pracuje s pravděpodobností náhodné chyby, která je tak malá, že hraničí s "nemožností záměny". Problémem může být eventuální manipulace se vzorkem, špatné označení či vedení záznamů, způsob odběru a zejména všudypřítomná možnost kontaminace.
Je proto nutné vyvarovat se jakýchkoli pochybností a testy několikrát opakovat, chceme-li mít skutečnou jistotu.
Máte připomínky k tomuto článku, případně k fungování celé rubriky Věda na Aktuálně.cz? Máte náměty a tipy na článek? Zajímají vás výsledky základního výzkumu a chtěli byste se tu o nich dočíst? Napište nám!
