Bez práce se neobejdu. Nohy budu mít vodorovně až v rakvi, říká majitel Koh-i-nooru

Petr Kain
30. 8. 2020 16:13
Je mu třiasedmdesát, vypadá na šedesát, a když nás provádí po své třeboňské rezidenci, kde tráví dovolenou, vybíhá do horního patra po schodech jako čtyřicátník. Vlastislav Bříza, majitel holdingu Koh‐i‐noor, patří ke generaci, která po listopadu 1989 začala v tehdejším Československu budovat kapitalismus. A jak to tak vypadá, budovat jej ještě nějakou dobu bude.
Vlastislav Bříza.
Vlastislav Bříza. | Foto: Tomáš Nosil

Jak tvrdě na společnost Koh‐i‐noor Holding dolehla pandemie koronaviru?

Na každou část firmy s jinou intenzitou a dosahem. Pokud jde o dvě letadla, která jsem si před lety pořídil nikoliv pro sebe, ale na byznys, tak ta byla samozřejmě nějaký čas uzemněna. Nicméně dnes to vypadá, že se situace vrací k normálu, a podle posledních informací ze společnosti Aeropartner, která tryskáče provozuje, stoupl zájem o tento druh přepravy nejvíce za poslední roky. Možná tedy výsledky za rok 2020 nebudou tak bolet, jak jsme si ještě před pár měsíci mysleli. Pokud jde o Koh‐i‐noor Hardtmuth, tedy spotřební průmysl, tam doplácíme v současnosti na to, že jsme exportní firma vyvážející
do 90 zemí světa.

Pandemie nám ubližuje, protože třeba Rusko, které je pro nás největším vývozním trhem, zhruba na měsíc zcela uzavřelo hranice. Koronavirus nám škodí i na německém a také na americkém trhu. Produkce je trochu utlumena, na druhou stranu nemůžeme zaměstnance propouštět, protože pro výrobu tužek potřebujeme kvalifikované pracovníky, a kdo ví, jak dlouho by nám trvalo, než bychom je potom zase sehnali. Každopádně platí, že máme stovku prodejen, které kvůli koronaviru zaznamenaly ztrátu 20 milionů korun, to už se letos určitě nedožene.

V holdingu je ale třeba i zdravotnická divize, ta na tom asi nebyla tak špatně.

Je to tak, Gama Group má vůbec nejlepší výsledky v historii, protože zdravotnictví v podstatě útlum nezažilo. Sice se asi dva měsíce nedělaly některé zákroky, teď to ale zase naskočilo, protože jde o zdraví a na to se peníze prostě dají.

Neuvažovali jste, že byste v rámci Gamy začali třeba vyrábět roušky?

Tohle napadlo i ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha, který mi na začátku koronakrize volal asi v pět ráno a ptal se na to samé co vy. Ale já jsem to odmítl, řídil jsem se v tomhle ohledu pořekadlem: Ševče, drž se svého kopyta.

Když jste zmínil ministra zdravotnictví, jak jste vlastně spokojený s reakcí vlády na pandemii?

Víte co, kritizovat je strašně snadné. Myslím, že začátek byl ze strany vlády zvládnutý poměrně dobře. Spíš mně vadila reakce opozice, která jen kritizovala, ale s vlastními konkrétními návrhy, co dělat, nepřišla. Potom už to bylo trochu horší, podle mě byla vláda až moc štědrá.

Vraťme se ale k dopadům koronakrize na váš byznys. Vy jste mimo jiné i hoteliérem a to asi momentálně není zrovna výnosné povolání.

Pokud jde o hotely, tak to je samostatná kapitola. Průšvih se vším všudy. Naštěstí nemám hotel v Praze, tam je to zcela nejhorší. Pokud jde o náš hotel Svět v Třeboni, ten je teď sice narvaný k prasknutí, ale až přijde podzim, očekáváme logicky útlum. No a pak je tu Sporthotel Olympia na šumavském Churáňově, který jsme za nějakých 200 milionů zrekonstruovali a otevřeli v únoru. Fungoval asi měsíc a vzápětí musel kvůli koronaviru zavřít. Dnes je sice také téměř vyprodaný, ale stěžejní pro nás budou podzim a zima. Od Sporthotelu si ale slibuji vytíženost i v tomto období, protože disponuje kongresovým prostorem, který na Šumavě prakticky nenajdete.

Hotely ale, hádám, nejsou byznys, na kterém jste chtěl vydělávat velké peníze.

Ne, to určitě ne. Hotelnictví mě baví, ale bezpochyby to není další noha, na níž by celý náš holding měl stát. Přesto platí, že na to určitě nechci doplácet velké peníze. Hotely však aktuálně nejsou náš největší problém.

Co vás tedy nejvíc trápí?

Sektor automotive. To je rána ze všech největší. A co je podstatné, nelze si myslet, že se situace změní výrazně k lepšímu. Proto si taky myslím, že pokračování kurzarbeitu v sektoru automotive je pouhým prodlužováním agonie. Lidé teď nebudou mít peníze, poptávka po autech tedy poklesne. To je logické, tomu rozumím. Co mě ale štve a co považuji za nesmysl, je skutečnost, že se Evropa zcela přihlouple vzdává spalovacích motorů. Přijdeme tím o obrovskou tradici. Zabývali se tím ti nejlepší inženýři. Já se tady rozhodně nechci chlubit, ale sám jsem spalovací motory studoval a moc dobře vím, jak tvrdým výběrem jsem musel procházet, abych se na tenhle obor dostal.

Teď se vývoj spalovacích motorů přibrzdil a podle mě je to špatně. Vždyť doteď pořádně nevíme, co by je mělo nahradit. Budou to elektrobaterie? Nebo vodík? Nebo něco jiného? A dovedete si třeba představit, že budou v brzké době na českých sídlištích stanice na dobíjení elektromobilů? Já tedy ne a především na to není vůbec připravena potřebná infrastruktura.

Jak se na tenhle vývoj chcete adaptovat? Přeorientujete se ze sektoru automotive někam jinam?

To ne, já si teď počkám, až v tomhle sektoru padnou ti malí, kteří nemají dostatek rezerv, aby krizi přežili. My rezervy máme, takže jsme naštěstí na horší časy připraveni. Teď trochu odbočím, ale musím říct něco důležitého. Bankéři mi vždycky říkali, že je nesmysl podnikat s vlastními prostředky. Byznys se prý má dělat vždy za vypůjčené peníze. No jo, jenže tohle platí jen do doby, než se stane v ekonomice nějaký průšvih. Pak banky okamžitě chtějí ty cizí peníze zpátky. Naprosto přesně platí pořekadlo, že bankéř vám dá deštník, jen když svítí sluníčko. Jakmile začne pršet, tak vám ho sebere.

Ale abych se vrátil k vaší otázce, automotive neopouštíme, naopak teď uvažujeme, že bychom koupili jednu fabriku, kam bychom přesunuli část výroby, a ostatní podniky nějak zkonsolidujeme. V Brně mám dvě továrny na automotive, jednu z nich utlumíme a sloučíme je dohromady. To je asi jediná cesta, jak jít dál, protože u některých fabrik budeme brzy na kritickém bodě.

Není pro vás tahle krize zároveň šancí, jak v automotive ještě posílit?

Možná ano, ale jak říkám, tenhle sektor se jen tak nezvedne. Navíc za poslední léta velmi stouply mzdy, které vůbec neodpovídají produktivitě práce, což se nám teď vrací jako bumerang.

Máte už odhady, jak dopadne z hlediska hospodářských výsledků pro celou vaši firmu letošní rok?

Předpokládám, že EBITDA (zisk před odečtením úroků, daní, odpisů a amortizace, pozn. red.) bude o nějakých 40 procent nižší, než jsme plánovali.

Jaký čekáte vývoj v celé české ekonomice? Přijde na podzim velký průšvih?

Průšvih bezpochyby přijde, ale bude se to velmi lišit v jednotlivých segmentech ekonomiky i v jednotlivých regionech země. Dám vám příklad. Českých Budějovic se krize podle mě příliš nedotkne, přežije‐li tamní Bosch. Jinak však Jihočeský kraj ekonomické dopady pandemie příliš nepocítí. Ale třeba takové Ostravsko chytí velkou ránu. Pak bude hodně záležet na tom, jak to bude vypadat s druhotnou platební neschopností firem, což bude hodně záležet na postoji bank. A ty budou muset zpřísňovat.

Je vám 73 let, nemáte už někdy nutkání hodit nohy na stůl, všeho nechat a konečně si odpočinout?

Nohy budu mít vodorovně až v rakvi. Víte co, já si neumím ani představit, že bych skončil s prací. I tady v Třeboni, kde mám odpočívat a užívat si lázeňského pobytu, přijímám odpoledne návštěvy a normálně pracuji. A že bych si ráno nepřečetl, jak to vypadá s cash flow mých firem? No to nepřipadá v úvahu!

Není to svým způsobem už závislost, že se bez práce neobejdete?

Musím odpovědět, že ano. Když něco děláte každý den skoro celý život a baví vás to, tak toho jen tak nechat nemůžete. Samozřejmě si uvědomuji, že ty moje výkony už nejsou, co bývávaly. Ani nemohou být. Stárnutí nezastavíte. Je to jako ve sportu, často vzpomínám, jak to bylo krásné, když jsem ještě hrál fotbal. Teď než bych si rozmyslel, jak udělám kličku, tak by byla hra už dávno někde jinde.

Myslíte si, že dokážete poznat moment, kdy už budete pro firmu větší přítěží než přínosem?

To je strašně těžká věc. Když dostane člověk mozkovou mrtvici, tak je jasné, že je víc přítěží a měl by skončit. Jenže když to jde plíživě a pomalu, když tu fotbalovou kličku ještě pořád uděláte, byť už ne tak rychle, tak se okamžik odchodu z vedení firmy určuje hodně obtížně.

Výhodou by mohlo být, že ve firmě pracují oba vaši synové a také váš synovec, od kterých, předpokládám, dostáváte nějakou zpětnou vazbu.

No jasně a ta zpětná vazba od nich je často dost nepříjemná. Pracovat s dětmi je vždycky hodně těžké pro obě strany a je podstatné to ustát. Naštěstí jsou oba synové i synovec vzdělaní lidé, takže to zvládáme.

Víte, že by synové dělali něco ve firmě zcela jinak než vy?

No tak zcela určitě vím, že jejich prvním krokem by byl prodej všech hotelů. Je dost možné, že až poznám, že už dál nezvládám vést holding na sto procent, tak si ponechám jen hotelovou divizi a zbytek budou řídit synové a synovec.

Ale aby to nevypadalo, že jsou hotely nějaký superztrátový byznys. Před pár měsíci jsem mohl prodat třeboňský hotel Svět za poměrně pěkné peníze. Vydělal bych na tom. A přesto jsem to neudělal. Mám k tomu prostě vztah. To je podobné jako s obrazy, které jsem koupil. Také bych je mohl s velkým ziskem prodat, ale proč bych to dělal.

Pokračování rozhovoru si můžete přečíst na webu týdeníku Ekonom.

Vlastislav Bříza (73)

Po studiu na Vysoké škole strojírenské nastoupil do závodu Koh‑i‑noor Hardtmuth, kde začal pracovat nejprve jako konstruktér, pak jako šéfkonstruktér, až se později dostal do vedení podniku jako náměstek a od roku 1994 generální ředitel. V roce 2000 pak závod Koh‑i‑noor Hardtmuth od tehdejšího vlastníka Petra Kellnera odkoupil. Od té doby se mu podařilo vytvořit rozsáhlý holding, který se rozrostl i do oblasti automotive, strojírenství, zdravotnictví či energetiky. Společnost Koh‑i‑noor Vlastislava Břízy proslavily ale především její tužky a pastelky.

 

Právě se děje

před 54 minutami

Při střelbě na večírku zemřeli v USA dva mladí lidé, dalších 14 je zraněných

Dva mladí lidé zemřeli a 14 dalších bylo zraněno při střelbě na soukromém venkovním večírku ve městě Rochester ve státě New York. Novinářům to řekl prozatímní policejní šéf Mark Simmons. Policie zatím nikoho nezadržela a neví, zda střelců bylo více. Při střelbě zemřel muž a žena ve věku 18 a 22 let. Zranění byli převezeni do nemocnic, žádný z nich nebyl v ohrožení života, dodal Simmons.

Informace o střelbě přicházejí krátce poté, co se místní policejní oddělení dostalo pod palbu kritiky kvůli zásahu, po kterém v březnu zemřel 41letý černoch Daniel Prude. V reakci na to rezignoval místní policejní šéf.

Zatím to ale nevypadá, že střelba souvisela s březnovým úmrtím. Simmons uvedl, že policie reagovala na telefonáty o střelbě a na místě našla přibližně 100 lidí, kteří se snažili z místa utéct. Před telefonáty policie o večírku nevěděla, uvedla agentura AP. Policie se o střelbě dozvěděla kolem 00:30 místního času (06:30 SELČ).

"Jde o další tragédii, kdy jednotlivci pořádají tyto nezákonné, neschválené domácí večírky v domech, které nejsou bezpečné především kvůli covidu, kvůli těm podmínkám. A když se přidá alkohol a násilí, je z toho recept na katastrofu," prohlásil Simmons.

Zdroj: ČTK
Další zprávy