V pátek minulého týdne sice začala depreciace tzv. komoditních měn, mezi které patří australský, novozélandský a kanadský dolar, během které tyto měny ztratily oproti americkému dolaru asi 3 % své hodnoty, avšak podíváme-li se na problematiku pohledem několika posledních měsíců, pak tyto měny zažívají období svého velkého rozkvětu.
Zmíněné tři měny mají v porovnání s dolarem za sebou nejúspěšnější tři měsíce za posledních téměř 40 let. Kiwi, jak bývá díky ptákovi stejného jména přezdíváno novozélandskému dolaru, za tu dobu posílil o 13 %. Aussie, jak bývá přezdíváno australskému dolaru, za stejnou dobu posílil dokonce o 16 % . Konečně Loonie, jak bývá kanadskému dolaru přezdíváno podle vodního ptáka stejného jména, posílil o 12 %.
Například představitelé kanadské centrální banky Bank of Canada nesou sílu jimi emitované měny velmi nelibě. Nechali se slyšet, že „Bezprecedentní rapidní posílení může plně znehodnotit ekonomické příležitosti.". Australský ministr financí Ken Henry řekl, že pokud posilování bude pokračovat, může to znamenat riziko pro ekonomický růst. Také novozélandský ministr financí Bill English dal najevo, že vládě, jejímž je členem, se apreciace domácí měny nelíbí.
Posílení zmíněných měn totiž znamená, že produkty novozélandských, australských a kanadských exportérů se stávají v amerických dolarech dražší, což znamená, že se jich prodá méně. To pak vyvolává tlak na HDP, jehož je export součástí a který je hlavním měřítkem hospodářského růstu a prosperity. Exportéři mohou na situaci sice reagovat snížením cen, to však ukrajuje z jejich zisků. Např. největší těžební společnost na světe BHP Billiton tvrdí, že posílení australského dolaru o jedinou penny snižuje její roční čistý zisk o 80 miliard USD. Vzhledem k tomu, že jsou exportéři mocnou skupinou, mají spíše zaplacené lobbisty, kteří na vlády a centrální bankéře vytvářejí tlak, aby proti posilování domácích měn něco dělali.
Centrální bankéři mohou uměle oslabit danou měnu zejména snížením úrokových sazeb nebo přikročením k tištění peněz tím, že budou skupovat nejčastěji státní dluhopisy. Tyto možnosti např. australská centrální banka v současnosti zvažuje.
A co vlastně vyvolalo posílení komoditních měn? Díky poměrně dobrým zprávám z reálné ekonomiky to vypadá, že globální hospodářský růst by mohl být relativně brzy obnoven, což by s sebou neslo zvýšenou poptávku po komoditách. Z toho by samozřejmě Nový Zéland, Kanada či Austrálie profitovaly. Díky těmto spekulacím se tak zvýšila poptávka po jejich měnách, která přirozeně vyústila v jejich posílení. U posledně jmenovaného státu k tomu např. pomohl i údaj o HDP za první kvartál tohoto roku. Produkt měl podle odhadů analytiků mezikvartálně klesat, avšak ve skutečnosti mírně rostl. V neposlední řadě úrokové míry z dluhopisů např. na Novém Zélandu jsou vyšší než v USA. To znamená příliv kapitálu a zhodnocování novozélandského dolaru. To samé ovšem platí i u Austrálie.
| Petr Hlaváč autor je analytikem společnosti X-Trade Brokers |
