Brusel/Štrasburk - Když se 19. března 1958 slavnostně sešel Evropský parlamentní výbor, mělo 142 delegátů jediný úkol: zvolit ze svých řad předsedu.
Éra Roberta Schumanna, který vedl instituci, o jejíž existenci měl v členských zemích jen málokdo tušení, ale rychle vzala za své. Po padesáti letech je Evropský parlament šestkrát početnější (má celkem 785 poslanců), mluví se tu 23 oficiálními jazyky a má hned tři různá sídla ve třech zemích.
Padesátiny Evropského parlamentu se ale odbývají spíše skromně a už vůbec nikdo nechce dělat výhledy, jak se bude slavit za deset let, kdy bude mít EU již téměř jistě přes třicet členů.
O Evropském parlamentu
Poslanecká "malá domů"
Není se ostatně čemu divit: europarlamentem ještě nedozněla poslední aféra s financováním. Z interního auditu totiž do médií unikly informace o skandálním zneužívání prostředků vyplácených na asistenty europoslanců a provoz kanceláří.
V mnoha případech je totiž tato dávka jen "malou domů": jedním z asistentů je rodinný příslušník, který ovšem pro poslance pracuje pouze papírově.
Kritice se ale nevyhnuly ani jiné náhrady. Parlament dvanáctkrát do roka zasedá ve Štrasburku, kam se celá instituce na pár dnů v měsíci přesunuje z Bruselu: 350 kilometrů tak překonávají nejen zákonodárci, ale i tisíce tun dokumentů.
Tam a zpět pendlují dokumenty také z Lucemburku, kde sídlí překladatelský servis.
Na výlet do Štrasburku
Pro poslance je každoměsíční výlet do Štrasburku lukrativní. Jsou totiž fakticky na služební cestě, a tak dostávají k platu ještě paušál na ubytování a vysoké diety. "Za tři dny ve Štrasburku se dá ušetřit tři sta euro," pochlubil se Aktuálně.cz nejmenovaný český europoslanec.
"Cirkus na kolečkách" přijde evropské daňové poplatníky na 200 milionů eur ročně. Iniciativa One Seat, pod níž se podepsalo více než milion Evropanů, proto požaduje, aby se Evropský parlament Štrasburku vzdal. K tomu by ale napřed musely dát souhlas národní parlamenty.
Padesát let po svém vzniku je tak Evropský parlament poněkud paradoxně obrazem národních sněmů. Jsou tu poslanci-idealisté bojující za těsnější propojení EU i ti, kteří berou poslancování v Bruselu jen jako dobrý zdroj peněz.
Jisté je jen to, že od postarších pánů ve smokinzích se Evropský parlament proměnil v kolos. Doufejme, že si svou omezenou řiditelnost zachová.
