Massimiliano Colella je muž několika rolí. Je generálním ředitelem sektoru MedicalDevices pro Centrální region východní Evropy, vede divizi DePuy pro východoevropský region a ještě plní roli jednatele českého Johnson&Johnson.

I přes toto vytížení se již v Praze dokonale zabydlel. „Doufám, že tady budu žít dlouho, protože tomu městu nic nechybí," říká.

Vy jste přišel do Prahy a nových funkcí v době, kdy vrcholila první fáze krize. Jak zásadně to ovlivnilo váš manažerský přístup a vůbec celkovou strategii firmy?

My jsme se na krizi připravovali poměrně dlouho, protože jsme její nástup zachytili už tak před pěti lety. Já osobně jsem prošel v různých pozicích všemi fázemi posledních dvou dekád: zlatou érou, nástupem krize a krizí. Podle mne se teď blížíme k nejzapeklitější fázi krize, obzvláště ve zdravotnictví. Máme zde tlak nejen všeobecně ekonomický, ale i politický. Ale abych odpověděl: můj manažerský styl se změnil, ale ne kvůli krizi, nýbrž kvůli všeobecným změnám, kterými prochází svět byznysu nejméně deset let.

Změnil se jeho styl?

Nemyslím si, že bylo třeba měnit zásadně své chování, ale určitě jsme museli a ještě budeme muset měnit náš byznys model. Jsme pod obrovským tlakem z hlediska ziskovosti a zároveň musíme hledat win-win řešení se státem, který spravuje zdravotnický systém. V minulosti jsme především hledali ty nejlepší technologie pro lékaře, nyní musíme přijmout fakt, že zdravotnické služby, materiál, nástroje, to všechno jde nejprve přes ekonomy. Dneska už nestačí mít ten nejlepší produkt z hlediska odborně zdravotnického. Pokud nejste schopen naplnit cenová očekávání těch, kdo platí, nemáte šanci. V některých zemích platí stát, jinde pojišťovny, jinde občané, ale tento trend je vlastně všude stejný.

Když si představím levnější technologie, hned mne napadne, že nebudou tak účinné.

Zvolili jsme paralelní přístup. Pokračujeme ve vývoji nejlepších technologií pro specialisty, ale zároveň budeme více spolupracovat s řediteli nemocnic, ministerstvy, manažery ve zdravotnictví, pojišťovnami a pacienty, abychom pro ně našli kvalitní řešení za udržitelnou cenu.

Já jsem dokonce jeden čas zachytil spekulace, že Johnson&Johnson z České republiky odejde.

Je třeba přiznat, že jsme v posledních dvou letech nepřicházeli se zcela zřetelnými informacemi o naší situaci a o našich záměrech v České republice. Zažívali jsme opravdu těžké chvíle, pokud se byznysu týká, a i proto začali lidé spekulovat, zda vůbec chce J&J v této zemi zůstat. V zemi, kde vláda není ochotná vyjednávat o pravidlech vztahů uvnitř zdravotnictví, kde je silně přítomná korupce. Ale to není pravda, my jsme tady a jsme připraveni spolupracovat se státem i s managementy místních zdravotnických zařízení, aby zdejší zdravotnické služby byly na vysoké úrovni.

Ovlivní tato situace i naplňování role "korporátního občana", v čemž byl tady Johnson&Johnson vždycky silný?

Navzdory situaci nepřestaneme plnit vůči komunitě svou povinnost. Lidé často říkají: velké společnosti to chtějí vzdát, dokonce chtějí opustit země jako Česká republika, ale to není pravda. My víme, že musíme bojovat. Ano, jako český Johnson&Johnson máme potíže, ale my rozhodně v této zemi zůstaneme, i kdyby byl náš zisk menší než v minulosti.Jsme připraveni přinést v tomto smyslu jisté oběti.

Znamenají ony oběti i to, že budete propouštět?

Upřímně říkám, že jsme již některé personální redukce provedli a myslím, že to stačilo. Někdo sice může říct, že v České republice je zdaleka nejvíce lidí v regionu, ale na druhou stranu, my odsud řídíme čtyři další země, které jsou zcela odlišné; jazykově, kulturně i byznysově - a to něco stojí. Šetřit teď budeme především tam, kde nás k tomu vlastně vybízí i vláda. Třeba na kongresech pro lékaře.

Takže už vůbec nebudete podporovat vzdělávání lékařů?

To zase ne, to není možné. My potřebujeme mít jistotu, že se s našimi výrobky zachází profesionálně správně a stoprocentně ve prospěch pacientů. Budeme financovat jen takzvané profesionální vzdělávání určené pro specifické odborné problémy a ne třeba účast na obecných kongresech, jestliže by díky nim nemělo být dosaženo hmatatelného zlepšení péče o pacienty v České republice. Každopádně bych rád zdůraznil, že tato změna nepřichází proto, že bychom se o lékaře nezajímali nebo je neměli rádi, ale jde o pokračování obecného trendu zlepšit etické standardy komunikace mezi výrobci a zdravotnickým personálem. Což je nakonec posun, který velmi podporujeme.

Před časem se objevil návrh, že by měl vzniknout jakýsi vládní fond, do kterého by farmaceutické a další firmy působící ve zdravotnictví povinně posílaly peníze a který by přiděloval peníze na vzdělávání. Co byste řekl tomuto řešení?

Nejsem zásadně proti tomu, ale chtěl bych vidět skrz takovou strukturu. Transparentnost, transparentnost, transparentnost. Aby se nemohlo stát, že by se korupční praktiky pouze přesunuly k novému „centru moci". Můj návrh je trochu jiný: pojďme centrálně, v rámci celého zdravotnictví vyjednávat o úsporách a řekněme si, že část ušetřených peněz zdravotní systém vyhradí na vzdělávání lékařů. Myslím, že je lepší pracovat s „ušetřenými" penězi než s jakýmsi vložným. Navíc, bylo by to spravedlivé i z toho důvodu, že velké firmy jako Johnson&Johnson by pravděpodobně ušetřily více než firmy menší, takže by byla v rámci odvětví nastolena jakási proporčnost.

Jinými slovy, opět by to byl stát, kdo by peníze na vzdělávání rozděloval, ale systém jejich získání by byl odlišný.

Ano, v ideálním světě by to měl být stát, kdo by měl mít dost síly a prostředků financovat lékařům jejich obecné vzdělávání a to tak, aby se dokázali udržet profesionálně na výši a jít s dobou. Nám by pak zůstalo vzdělávání, týkající se čistě správného využívání našich produktů. Už jsem to řekl ministerstvu zdravotnictví: tyto dva druhy vzdělávání by se neměly míchat dohromady, jde o zcela odlišné vesmíry. Dám vám příklad: naše firemní Krédo nás zavazuje udělat všechno pro to, aby byly naše výrobky stoprocentně užívány ve prospěch pacientů. Třeba v ortopedii se může zdát, že všechny umělé klouby a implantáty jsou stejné. Jenže ono stačí změnit úhel vložení implantátu o 3 procenta a už máte zcela jiný výsledek! Takže my jako odpovědná firma musíme pokračovat v takové typu vzdělávání, které předejde nesprávné aplikaci našich výrobků. Ve prospěch zdraví pacientů! Nakonec, tímto druhem vzdělávání nikoho nemůžete uplatit, protože přichází poté, co si zdravotnické zařízení váš implantát již vybralo.

Řekněte mi obecně, jak moc odlišné je vést firmu v Itálii nebo Izraeli a v Česku? Jak na vás působí celková atmosféra České republiky?

Rozhodně to není takzvaný emerging market. Česká republika je rozvinutou zemí, přičemž o zdravotnictví to platí zvlášť. Problémy, kterým zdravotnictví teď čelí, byly úplně stejné jako ve Francii, Německu, Velké Británii a Itálii před pěti lety. Co je odlišné, je riziko korupce. Ovšem nikoli v tom smyslu, že by v oněch jmenovaných západních zemích nebyla přítomná. Tady se teď hodně dbá na antikorupční programy a já mám dojem, že tato koncentrace vede ke zvýšené citlivosti na straně účastníků systému, kteří jsou opatrní, pokud jde o způsoby jejich spolupráce. Chcete si promluvit s ministerstvem o možných systémových řešeních a nabídnout zkušenosti získané na jiných trzích, není to však snadné kvůli strachu, že by to mohlo vypadat podezřele. Někdy mám pocit, že ministerstvo vnímá jakýkoli kontakt s představitelem velké firmy za potencionálně nebezpečný, což ovšem je přehnané, neboť potřebujeme postupovat vpřed společně, abychom dokázali nalézt dobrá řešení pro celé zdravotnictví a pro pacienty.

A nemůžete využít k takové komunikaci asociace dodavatelů zdravotnických prostředků?

Ano, CzechMed je zde a aktivně pracuje, ale zdá se mi, že se mu nedaří dosahovat požadovaných výsledků. Cítím u něj podobný strach, jaký jsem právě popsal. 

Říkáte, že se vám v České republice a v Praze velmi líbí. Chcete se angažovat veřejně i jako občan, jít v některých iniciativách osobním příkladem?

Jistě, vždycky v minulosti jsem stál za nějakou konkrétní veřejně prospěšnou iniciativou. Myslím si, že jako privilegovaní máme povinnost pomáhat. A že privilegovaní jsme, vyplývá z toho, že pracujeme pro skvělou firmu, máme dobré zázemí a možnosti, máme vzdělání a zkušenosti. Jestliže se tu ale zatím spíše rozhlížím, můj nejbližší cíl je pokusit se prolomit nedobrou komunikaci napříč zdravotnickým systémem.

A v rámci firmy?

Východisko je takové, že jsme v oblasti CSR velmi dobří. Přesto bych rád přinesl některé nové myšlenky. První bod mého plánu je více se rozhlédnout po J&J v zahraničí a pokusit se přinést do České republiky projekty, které úspěšně fungují ve světě. Za druhé: neexistuje byznys bez etiky, takže se chci výrazně věnovat etickým standardům. A za třetí: jsem naprosto ohromen aktivní účastí zaměstnanců (bez ohledu na firemní hierarchii) na veřejně prospěšných - nebo interních CSR - projektech Johnson&Johnson. A této energie bych také chtěl využít. Jsem na zdejší zaměstnance pyšný.