Stačí jeden klik a je po Facebooku, tvrdí weboví lupiči

Jan Kovalík
25. 5. 2011 14:00
Facebook jim zrušil profily a hrozí žalobami. Google je vyřadil ze systému AdSense. Amazonu zkusili ukrást knížky. Dvojice italských umělců si dělá legraci z největších internetových gigantů.
Kupovali si Google za jeho vlastní peníze. Italští umělci Alessandro Ludovico a Paolo Cirio
Kupovali si Google za jeho vlastní peníze. Italští umělci Alessandro Ludovico a Paolo Cirio | Foto: Vera Batoszka

Praha - Alessandro Ludovico a Paolo Cirio se proslavili jako zloději.

Jejich poslední obětí se stal Facebook. A fakt, že na sociální síti vlastně nic neukradli, je dnes už nepodstatný.

Dvojice italských umělců shromáždila veřejně dostupná data milionu uživatelů Facebooku. Pomocí softwaru na rozpoznání obličejů je rozdělila do šesti skupiin a ty umístila na svou internetovou seznamku Lovely Faces.

Na Facebooku přišli okamžitě o své profily a korporace jim hrozí žalobou. Než se ale právníci Marka Zuckerberga rozhoupali k akci, kauzou "vykradený Facebook" už žila média po celém světě. Dvojice provokatérů navštívila Česko v rámci multimediálního bienále ENTER05 - Datapolis. Datarama byla u toho.

Jak se vám žije bez facebookového profilu?

AL: Míval jsem 800 přátel a s většinou z nich se znám osobně. A musím říct, že mi můj Facebook chybí.

Jak jste porušili pravidla světové sítě přátelství, že už nemáte dovoleno se přátelit?

AL: Já i můj právník jsme toho názoru, že nijak. Ale Facebook je soukromá firma. O přátelství jsme uzavřeli kontrakt a oni od něj odstoupili, takže se nedá nic dělat.

 

Provokatéři z internetu

Net-art, street-art, software-art a experimentální fikce, to jsou umělecké škatulky, do kterých se vejde Paolo Cirio. Svá provokativní díla zacílil vedle Facebooku na Google či Amazon. Alessandro Ludovico je mediální kritik a šéfredaktor magazínu Neural. V současné době učí na Academy of Art v italské Carraře.

Jaký je to pocit?

AL: Osobně se cítím vyloučen z komunity 600 milionů lidí. A rád bych se do ní zase zapojil. Lépe řečeno, rád bych, aby mi Facebook vrátil můj starý účet a všechna data, která jsem na něj nahrál během posledních let.

Jak je to tedy s tou krádeží?

AL: Data uživatelů a smlouva, která umožňuje s jejich soukromím obchodovat, jsou velkým lákadlem pro firmy, které za to Facebooku platí spousty peněz. Jsou agresivní, protože každý pokus nabourat tento obchod se soukromím může jejich byznys narušit. A jejich byznys jsou jejich zákazníci, kteří jim svěřují své soukromí, a kteří mohou také odejít.

Zatím to vypadá, že pro uživatele není příliš snadné z Facebooku odejít.

PC: To, co vás drží na Facebooku, jsou vaši přátelé. Když tam nebudou, nebudete tam ani vy. A je to otázka jednoho kliknutí. Takže konec celého Facebooku je otázka jednoho kliknutí. Samozřejmě, že se to dnes zdá nemožné. Ale před dvěma roky byl Facebook pomalý, přetížený a ne příliš komfortní. Za rok tu může být mnohem lepší technologie na sdílení obsahu a lidé tuto platformu prostě opustí.

Soukromí světa na serveru v USA

Čím je podle vás Facebook nebezpečný?

AL: Je to velmi centralizovaná firma. Všechny servery jedné soukromé firmy jsou v jedné zemi a podléhají jejím zákonům. Soukromí stovek milionů lidí je uloženo na serveru v Kalifornii. Pokud bude americké úřdy zajímat něco o lidech v Egyptě, Libyi, kdekoliv, stačí jim zajít do této firmy. To je není legrace, to je velká slabina a zároveň velmi silná zbraň.

Byly tyto obavy hlavní inspirací vašeho projektu?

AL: Z části ano. Ale také jsme chtěli upozornit na to, jakým způsobem se lidé nebo "lidské zboží", chcete-li, na této síťi chovají. Jak lehce lidé dokáží odhalovat své soukromí. Což není jen případ Facebooku. Podívejte se, jak intimní vztah lidé chovají ke svým přístrojům Apple.

Jaké chování máte na mysli?

AL: Je to zvláštní. Lidé sdílejí intimní věci, které by v reálném životě nesdíleli ani na večírku s přáteli. A tady je dávají k dispozici celému světu. To je velmi paradoxní. Chtěli jsme prozkoumat mechanizmy, které je k tomu pudí. A také poznat jejich vztah k Facebooku.

Vztah k Facebooku?

AL: Ano. Například, když se podíváte na fotky, kterými se uživatelé profilují. Je to jakási virtuální galerie, kde se lidé stylizují do něčeho, co vlastně nejsou.

Milion náhodných milenců

Vy jste s fotkami hodně pracovali. Na základě rozpoznání obličejů jste sestavili virtuální seznamku. Jak jste technicky vybrali onen milion lidí?

PC: Zakládali jsme si na tom, aby to bylo úplně náhodné. Na začátku jsme přes Google vyhledali náhodné japonské jméno s odkazem na Facebook. Sepsali jsme jednoduchý skript, který přečetl veřejnou informaci o uživateli a osmi jeho přátelích a jejich osmi přátelích, atd.

Foto: Vera Batoszka

Jak dlouho jste sbírali milion profilů?

PC: Trvalo o zhruba osm měsíců.

Dá se váš postup přirovnat k šíření viru?

PC: Ne. Virus se replikuje a rozšiřuje. Náš skript jen rychleji udělal práci člověka, který by náhodně listoval profily na Facebooku a opisoval si dostupné informace.

Jaká byla reakce Facbooku?

PC: Velmi rychlá a agresivní: okamžitě odpojte seznamku z internetu, jinak ponesete právní následky za krádež našich dat.

Proč používte slovo krádež, když se jedná o veřejně dostupné informace?

PC: Tak to chápou oni. My jsme jiného názoru. Ale Facebook je velká korporace a čelit jejch právnímu oddělení není úplně snadné. Seznamku jsme tedy pozastavili. Nicméně nás dodnes nikdo nežaloval.

Jak si to vysvětlujete?

AL: Podle mého si nejsou jisti výsledkem. Oni tvrdí, že jsou to jejich data. Nakládat s nimi jim každý dovoluje při založení profilu. A to je ten hlavní paradox. Datum mého narození je přece primárně můj údaj, ne Facebooku. A Facebook nemůže říct, že koná ve jménu uživatelů.

V čem je tedy probém?

AL: Obviňují nás z více věcí. Například z toho, že svým uměleckým projektem motivujeme lidi ke krádežím, aby udělali stejnou věc, jak my. Jsem ale přesvědčen, že nás nikdo nežaloval také proto, že náš projekt se těší velkému mediálnímu zájmu. S takovou pozorností jsme nemohli počítat.

Mediální zájem byl pro vás překvapením?

AL: Projekt Face to Facebook jsme připravovali dva roky. Takže jsme samozřejmě doufali v zájem médií. Ale to, co se událo během premiéry na Transmediale v Berlíně, nemohl nikdo předpokládat. Co největší zájem byl náš cíl. Proto jsme projekt připravili tak, aby teoreticky mohl zasáhnout kteréhokoliv uživatele Facebooku.

Takž víkend, během kterého proběhlo Transmediale, byl pro váš projekt klíčový?

AL: Určitě. V pátek po premiéře jsme dostali email od právníků Facebooku, abychom okamžitě zastavili veškeré aktivity spojené s projektem. S tím, že v pondělí nás budou kontaktovat. Ale během víkendu jsme se dostali do hlavních zpráv prakticky všech nejdůležitějších světových médií. Transmediale se stalo našim jevištěm.

Google NonSense

Před Facebookem jste se zaměřili na Google, respektive jeho reklamní systém AdSense. O své účty v AdSense jste už také přišli. O co tedy šlo?

AL: Šlo o to zpochybnit jejich klíčový reklamní mechanismus a důvěru inzerentů, kteří se do systému zapojují. Zřídili jsme si falešný blog, který jsme vydávali za komerční stránku. Tuto stránku jsme propagovali, takže lidé klikali a z těchto kliků jsme získavali od Googlu peníze. Za každý vydělaný dolar jsme nakupovali akcie Googlu. Takže oni nám dávali peníze na to, abychom je postupně koupili. V teoretické rovině jsme tedy za použití jejich mechanismu chtěli docílit, aby Google začal sám požírat svůj vlastní ocas.

Jak na to Google reagoval?

PC: Ve srovnání s Facebookem byla jejich reakce, myslím, mnohem moudřejší. Zrušili nám účty a poslali dopis ve smyslu: Chápeme, že je to umění. Ale nechte toho. Dále to nekomentovali.

AL: Je evidentní, že Googlu záleží na tom, aby lidem doručoval služby, které jsou funkční a lze se na ně spolehnout 24 hodin denně. Ne jako například na ty od Microsoftu. A proto se chovají přátelsky. Facebook si svou dominancí nemůže být zdaleka tak jistý. Proto jsou reakce Facebooku tak panické. Jejich zboží jsou zároveň jejich zákazníci.

Mimo Facebook a Google jste si vystřelili z firmy Amazon, které jste údajně kradli knihy.

AL: S Amazonem to bylo podobné. Umožňuje uživatelům vyhledávat text v jejich knihách, aby zákazník věděl, co může očekávat. Zadáte-li jednu větu z knihy, zobrazí se vám kontext několika dalších. Sepsali jsme proto skript, který zobrazený text uloží a poslední větu zadá do dalšího vyhledávání. Když tohle opakujete zhruba 5000 krát, máte celou knihu a skript ji uloží do PDF.

Tomu se jinými slovy říká podvod.

AL: Ano. Vybrali jsme si proto velmi symbolickou knihu, která se jmenuje Ukradni tuhle knížku od známého člena counter-culture hnutí z New Yorku Abbieho Hoffmana. Když byla tato kniha v sedmdesátých letech vydána, Hoffman vyzýval lidi, aby tuto knihu kradli z obchodů. Byla o tom, jak přežít v New Yorku kompletně bez peněz. (Amazon knihu prodává za 16 dolarů plus poštovné - pozn. redakce)

Znamená to tedy, že nemáte už ani účet na Amazonu?

AL: Akci jsme za krátko ukončili. Ukázalo se, že Hoffmanův nakladatel dílo opatřil autorskými právy.

 

Právě se děje

před 9 hodinami

FBI považuje střelbu na floridské armádní základně za teroristický čin, útočník jednal sám

Americký Federální úřad pro vyšetřování (FBI) pracuje s předpokladem, že páteční střelba na armádní základně na Floridě byla teroristickým činem. Vyšetřovatelka FBI to oznámila na tiskové konferenci. Její úřad se rovněž domnívá, že saúdskoarabský vojenský student jednal sám, když v areálu v Pensacole zabil tři lidi.

Pachatel, který se na základně účastnil výcviku, začal střílet v jedné z místních učeben. Podle agentky FBI Rachel Rojasové 21letý příslušník saúdskoarabského letectva Muhammad Šamrání použil legálně zakoupenou pistoli. Zasahovali proti němu policisté i vojáci a nakonec se jim podařilo ho zlikvidovat. Kromě tří mrtvých si útok vyžádal také osm zraněných. Motivy činu jsou zatím neznámé.

Zdroj: ČTK
Další zprávy