Nekonečný příběh kolem konzolí, osobních počítačů a her mezi nimi se píše už dlouhá léta a jak nám jasně ukazuje DirectX 10, žádnou herní unifikaci v příštích letech čekat nemůžeme. A tak se bude portovat, až se hory budou zelenat. Na tom by nebylo nic špatného, kdybychom už dnes neměli neskutečné odstrašující příklady, jak tragicky mohou některé laciné předělávky dopadnout. Ještě o něco hrůznější je fakt, že často ani nezáleží na tom, jak kvalitní byl originál, programátorský tým má ve svém portfoliu "postaráno" i o to. Jasným králem nepovedených konzolových portů je v poslední době japonský Capcom. Po otřesném Onimusha 3 a trochu vyvedenějším Devil May Cry 3 spatřil světlo světa i Resident Evil 4 a vývojářský gigant opět jasně ukázal, jak moc na PC kašle.
Kruté probuzení z překrásného snu
Krátce připomeneme, že konzolová bomba Resident Evil 4 (dále RE 4) se poprvé objevila na Nintendo GameCube na jaře 2005 a ihned po vydání se hra stala živoucí legendou a miláčkem kritiků i hráčů. Za rok poté se dočkali i majitelé PS2 a nyní, po téměř dvou letech od vydání původní hry, se dopotácela i na naše harddisky. Co k tomu vlastně Capcom vedlo, zůstává záhadou, nicméně je nad slunce jasnější, že vloni zaplatil víc za obědy svých zaměstnanců než za PC konverzi RE 4. Možná, že byl projekt svěřen do rukou studentů japonských základních škol jako domácí úkol z programování nebo celou konverzi dělal jediný, méně nadaný programátor, výsledek je každopádně tragický.
#hodnoceni
První šok pro vás bude naprostá absence jakéhokoliv nastavení grafiky, můžete si zvolit pouze jedno ze tří defaultních rozlišení (800x600, 1024x768 a 1280x1024), efekty jako soft shadows nebo HDR byste zde hledali zbytečně. Hardwarové nároky jsou navíc směšně přehnané a se slabší grafikou než je GeForce 6600 hru v hratelném stavu vůbec nespustíte. Technické požadavky na vaše železo se blíží Oblivionu, to však neznamená, že by samotná grafika ve hře byla kdovíjakou pastvou pro oko, ba naopak. GameCube verze RE 4 se pyšnila vytříbenou vizuální stránkou, ve verzi pro PS2 se hráči museli smířit s celou řadou technických ústupků. A jak je na tom PC verze? Překvapivě ještě o kategorii hůř než na PlayStation 2.
Textury země a okolí jsou nepochopitelně použity z PS2 verze a jsou tedy v extra nízkém rozlišení a na vašem monitoru vykouzlí elegantní puzzle. Hlavní problém však není tohle, ale fakt, že textury na objektech viditelně nesedí, jsou často v nesmyslných barevných odstínech a na každém kroku je vidět, že hra nebyla pro vysoké rozlišení stavěna. Dalším hřebíkem do rakve jsou filmečky. U PS2 verze byl k zamaskování nedostatku výkonu použit trik, při kterém se místo skutečných enginových sekvencí jen promítaly nahrané enginovky z GameCube verze.
Z neznámého důvodu je stejný trik použit i zde, což má však za následek jednu fatální chybu nahrané filmečky běží v rozlišení 512x336 a jistě si sami dokážete živě představit, jaká pěst na oko to je, když vám do hry běžící v 1280x1024 neustále skáčou zubaté filmové sekvence navíc s naprosto odlišným barevným laděním. I se zpětným nadhledem a chladnou hlavou celá hra vypadá, jako by ji na PC převáděl kroužek nadšenců programování v Pascalu. Naštěstí hru nedělá jen grafika a Resident Evil 4 má po kapsách spousty trumfů, které zachraňují, co se dá. Prvním z nich je atmosféra.
Evil na čtvrtou
V hlavní roli se po delší odmlce opět setkáváme se sympatickým Leonem S. Kennedym, jedním z mála lidí, kteří přežili incident v Racoon City (Resident Evil 2). Od zničení města uběhlo už celých šest let a z policejního nováčka se za tu dobu stihl stát vládní agent, jenž dostal nelehký úkol najít a zachránit prezidentovu dceru, která byla unesena neznámo kam. Pátrání Leona zavede až do zapadlé vesnice kdesi uprostřed Evropy. Už první kontakt s vesničany však Leonovi napovídá, že vesnice a její okolí skrývá nejedno ošklivé tajemství. Chtě nechtě se cestou za záchranou Ashley musí vydat po stopách záhady fanatického běsnění vesničanů, tajemného náboženského kultu i vlastní minulosti.
Pokud přehlédnete pochybné vizuální zpracování a zapojíte trochu té fantazie, všimnete si, že hra oplývá neopakovatelnou atmosférou, která by se dala krájet motorovou pilou a i přes výše zmíněné negativy je to právě vábivě temné ladění celé hry, která vás stáhne do svého hrůzyplného světa. Už tísnivé ticho vašich prvních krůčků dává tušit nečekanou bouři událostí, která se vzápětí rozpoutá. I přesto, že úvod má jednoznačně grády, hra ani časem neztrácí své kouzlo a vy jste doslova zaplavováni adrenalinovými situacemi, které vám nedají vydechnout. RE 4 není hra, od které se v půlce znuděně odchází.
Zábavu především
Na rozdíl od Silent Hillu se vás RE 4 nebude snažit vyděsit, ale pouze a jen pobavit. Díky tomu, že dnes bohužel čím dál tím méně populární adventurní prvky, byly okleštěny na minimum a akční část výrazně dominuje, je hra bez problému přístupná každému. Ovládání na klávesnici sice ze začátku vypadá jako špatný vtip (na myš můžete zapomenout), když ale zatnete zuby, zjistíte, že si člověk zvykne na ledacos. Optimální možností však zůstává gamepad.
Systém a arzenál
Už od začátku je vidět, že se, i přes určitou podobnost se svými předchůdci, vydal trochu jiným směrem. V jeho temném světě narazíte na celou řadu arkádově působících prvků, které hru nečekaně oživují. Ve většině lokací najdete v bedničkách rozházené střelivo do všech možných i nemožných zbraní, na každém rohu se válí léčivé květinky a všudypřítomné havrany budete zběsile vyhledávat a likvidovat, většinou z nich totiž vypadne slušné množství munice. Celou hrou vás také provází tajemný obchodník, který nabízí neskutečné množství zbraní a různých serepetiček kolem nich. Za určitý obnos si také můžete stávající arzenál upgradovat, což budete využívat, jak jen finanční situace dovolí.
Věci se zkomplikují v okamžiku, kdy obchodník začne nabízet víc, než se vám vejde do inventáře. Své zboží totiž pravidelně aktualizuje. Složení zbraní je velmi pestré, od několika druhů pistolí, přes pestrou řádku brokovnic a odstřelovacích pušek, až po perličky jako je magnum, ultrasilný raketomet, či praktický minomet, známý z třetího dílu. K dispozici máte také několik druhů granátů, které dokážou v nahromaděném davu nepřátel nadělat neuvěřitelnou paseku.
Hra také disponuje zajímavou fyzikou, díky které naplno využijete potenciál vašich zbraní. Zásahové zóny sice nejsou žádnou převratnou novinkou, ale takové vystřelování zbraní přímo z rukou nepřátel je skutečně povedená kratochvíle. Zábavné je i odstřelování projektilů letících vašim směrem. Sekery či zápalné lahve ještě jdou, ovšem sestřelovat za letu šipky z kuše, to už je skutečně zábava pro fajnšmekry. Kromě peněz, které občas vypadnou z bedýnek či vašich obětí je v každé lokaci množství pokladů, které jsou většinou slušně schované. Za určitý obnos vám ale obchodník prodá tzv. Treasure Map, která v dané lokaci zobrazí na mapě poklady jako bílé hvězdičky.
Díky tomuto jednoduchému triku Leon velmi snadno zapomene na záchranu prezidentovy dcery a stane se z něho vášnivý lovec pokladů, který danou oblast neopustí, dokud je nenajde všechny. Parádním vyvrcholením většiny levelů jsou souboje s bossy, jež jsou dalším výrazným plusem. Ve většině z nich nestačí do nepřítele pouze zběsile pálit, ale budete nuceni využívat jeho slabin nebo prostředků, které vám poskytuje okolí, což je občas složité, nicméně vždy zábavně podané. PC Resident Evil 4 obsahuje i všechny bonusové materiály z PS2 verze, včetně druhého scénáře a nových oblečků, což rozhodně potěší.
Závěrečný ortel
Resident Evil 4 je nakonec i na PC dobrou hrou. I přes naprosto tragickou grafiku, i přes nesmyslné hardwarové nároky, i přes nesympatické ovládání. Pokud náhodou patříte k těm, kteří ještě neměli tu možnost nahlédnout pod pokličku poslednímu hororovému dobrodružství od Capcomu, rozhodně si hru užijete. Zůstává však smutným faktem, že konzolovému originálu nesahá PC mutace ani po kotníky.
