Co si obvykle hráči představí pod pojmem herní adaptace? Nalijme si čistého vína, nejspíše hru na houby. Bohužel to tak ve většině případů je, protože se vývojáři místo na kvalitu soustředí na cucání peněz na vlně úspěchu filmu. Existují výjimky potvrzující pravidlo (Scarface, Riddick) a nejnovější přídavek do seznamu herních adaptací, Wanted, se mezi ně naštěstí může zařadit. S odřenýma ušima, ale přecejen.
K úspěchu střílečky většinou stačí přijít s něčím originálním. S něčím, co v herní komunitě ještě nebylo, případně nebylo ani v té filmové. Zářivým příkladem tomu buď akční legenda Max Payne, který přinesl jako jeden z prvních skutečně funkční systém zpomalování času, který dělal hru skutečnou pochoutkou. Riddick pak přiklusal s jedním z nejlepších systémů soubojů tělo na tělo, které FPS žánr mohl nabídnout. Wanted na to jde z naprosto nové perspektivy. Ona by byla velká hloupost nevyužít těch akčních šíleností, kterými se chlubí film. Střílení obloukem, sestřelování kulek ve vzduchu? Pro hru jako dělané.
#hodnoceni
Herní příběh vás zavede přesně tam, kde filmový skončil. Bratrstvo vrahů je v troskách a hlavní hrdina, kdysi prachprostý úředník Wesley Gibson, je na cestě za pomyslnou jedničkou na postu uber-assassinů. To by samozřejmě samo o sobě bylo dost o ničem, a to i pro hru. Proto se v kůži Wesleyho vydáte hledat příčinu smrti jeho matky. Tolik o příběhové lince současnosti, hra ale navíc nabízí další pohled na věc, kde se zhostíte role Wesleyho otce v minulosti a dozvíte se, jak to bylo s Bratrstvem tehdy a o co vlastně go. Nápad se spletením dvou příběhů se povedl a alespoň částečně dává odpočinout od stereotypu, který v pozdějších fázích hry nastupuje.
Pokud se ptáte, co odlišuje Wanted od konkurence, pak vězte, že je toho víc. Chlapíci z Grin rozhodně netloukli do klávesnice zbytečně a nabízí propracovaný a velice efektní systém krytí, který zatím v žádné jiné hře nenajdete. Jedná se o automatický systém rychlo-přesunů mezi překážkami a potřebujete k tomu jediné tlačítko. Kdykoli jste totiž schovaní, objeví se vám na kraji možnosti přesunu, případně zpomaleného přesunu, který jako by z oka vypadl Matrixu a nahrazuje tu klasický bullet-time. Po vybrání další překážky už pak stačí jen stisknout tlačítko a Wesley udělá nějakou frajeřinku. Většinou jsou to přeskoky, skluzy, kotoule a ježdění po stolech, což vypadá po naučení velmi efektně. Z krytu samozřejmě můžete střílet a tím zastrašovat nepřítele, abyste se mohli bez povšimnutí přesunout a střelit nepřítele do ucha.
Ruku v ruce s krytím jde i ve filmu hojně proklamovaná frajeřinka křivení balistické dráhy, zde předvedena opět velmi jednoduše. Po stisku tlačítka se objeví dráha letu, kterou lehce nastavíte analogem a poté puštěním tlačítka střelíte hezky obloukem, což je často doprovázené animací letící kulky. To je k nezaplacení především proti velké přesile, kdy nemáte moc šancí vykukovat, hlavně ale proti obrneným vojákům se štíty, kteří ne a ne se ukázat. Podobná kouzla samozřejmě nejsou zadarmo a potřebujete na ně adrenalin, který získáváte zabíjením nepřátel. Čím efektnější zabití, tím více adrenalinu. Prosté a účelné.
AI nepřátel není vůbec špatná, povedenou inteligenci však "vynahrazuje" pochybná muška. Všichni vojáci se dokáží krýt a efektivně využívat přesunů, často se ale zdá, že vzali pistoli do rukou poprvé. To samozřejmě platí v případě, že se alespon trochu kryjete (což je ve hře dost vitální) nebo stojíte schovaní za rohem. Pak můžete vykukovat téměř pořád a jen zřídka se stane, že vás někdo trefí. Pokud se ale odlepíte od krytu, čeká vás smršť kulek, kterou jste nezažili. Díky tomu vám hra až nepříjemně okatě vnucuje "krytí nebo load", což po chvíli začne štvát. Další nepříjemností a hřebíkem do rakve pohodlného hraní je až příliš malá citlivost analogu při míření. Většinou tak budete střílet nazdařbůh ve směru nepřátel, což překvapivě funguje. PC verze takový problém samozřejmě mít nebude, proto doporučuji nezkušeným konzolovým uživatelům sáhnout raději po ní. Co už je ale záležitost všech verzí, je blízko posazená kamera, která se nedá v žádném případě přepnout. Často tak budete v krytu zírat na kožené trenky hlavního hrdiny místo toho, abyste věděli, co se děje kolem. Dá se na to zvyknout (na kraji překážky se kamera naštěstí oddaluje), mezitím vás ale potká několik nemilých smrtí.
Wanted se snaží v několika věcech striktně držet filmových linek a občas se to děje častěji, než by bylo zdrávo. Ve filmu většinou aktéři používaji speciální pistole, zřídka kdy vytasí i samopal. Zatímco ve filmu to ale dobře vypadá a po dvou hodinách odejtete spokojeni, ve hře vás bude absence pořádného arzenálu štvát o to víc. Mít po celou hru jen pistoli a pár upravených samopalů (pistolových samopalů) je vskutku škoda a je s podivem, proč autoři nepřidali do hry něco navíc. Absenci zbraní se dle všecho vývojáři snažili vynahradit bonusovým obsahem, který odemykáte sbíráním lístečků roztroušeným po levelech. Po dohrání si tak můžete zabrousit do menu a podívat se na trailery, videa, artworky i tapety, které jste po cestě nasbírali.
Grafická stránka na tom není nijak lépe a Wanted se tak řadí do seznamu her, kde byste rozhodně neměli dát na první dojem. Některé textury vypadají k světu kožené oblečení (kterého si kvůli kameře užijete dostatek) vypadá fešně, všechno ostatní se ale topí ve vodách průměru. Postavy postrádají detail a efekty ohně a výbuchů obecně jsou dost odfláklé. Autoři si naštěstí uvědomili, co je největším tahákem hry a tak vypadají animace a veškerý pohyb brilantně. Potěší i adrenalinové pasáže, kdy přestanete ovládat svoji postavu a ta udělá na obrazovce pěknou paseku. Na vás je pak sestřelovat kulky ve vzduchu a pustit jich pár i mezi oči nahlížejícím. Tyto animace jsou párádní a nejvíce připomínají film, proto je na škodu, že je ke konci hry skoro nezažijete.
Jen zřídkakdy se filmové tituly patřičně ozvučují a u Wanted jsem byl příjemně překvapen. Hlasy totiž propůjčili filmoví protagonisti a hudba skvěle sedne celkovému nádechu hry. Co mně pobavilo ještě více, byly hodně drsné hlášky jako Wesleyho, tak nepřátel, kteří se z krytů čechrali výběrem toho nejlepšího, co angličtina nabízí :). Pokud k tomu přidám kvalitní střelbu a efekty při zpomalení, máme tu hodně nadprůměrné ozvučení.
Wanted: Weapons of Fate rozhodně stojí za vyzkoušení, a to i navzdory velkým A-čkovým titulům v čele s Resident Evilem 5, kteří se v současnosti řadí do fronty. Nejedná se o nic zásadního, díky několika skvělým vychytávkám si však výlet ve společnosti zabijáků užijete. I když bude trvat jen pár večerů.
