Turnaje pořádané v pokeru patří rozhodně mezi nejvýznamnější inovace, které kdy byly v historii aplikovány na pokerovou hru. Ačkoliv se jedná o relativně nový herní fenomén (vůbec první pokerové turnaje se začaly organizovat v USA někdy kolem roku 1970), není možné si dnes pokerovou hru bez něj prakticky představit. Právě turnajový poker stojí totiž za fenomenálním boomem pokeru na celém světě, protože je základním prvkem a nepostradatelnou součástí dnešního pokerového marketingu a také pokerového byznysu na internetu vůbec.
Princip pokerového turnaje
Princip pokerového turnaje je jednoduchý. Hráči zaplatí vstupní poplatek (REGISTRATION FEE/ENTRY FEE) a koupí si také za vstupní vklad (BUY-IN) stanovené množství startovních žetonů (starting chips), přičemž jejich celková imaginární peněžní hodnota (PLAY MONEY) se nerovná přesně hodnotě vstupního vkladu, ale má k tomuto vkladu daný poměrný vztah. Například můžete zaplatit 500 dolarů jako vstupní vklad (buy-in), 40 dolarů jako vstupní poplatek (zkráceně: reg.) a na hru obdržíte startovní žetony (starting chips) v hodnotě například 3000 jednotek (points) v tomto případě je tento poměr 6:1. Daného turnaje je tedy možné se zúčastnit za celkový turnajový poplatek (entrance fee) ve výši 540 dolarů, za který obdržíte na hru 3000 jednotek v žetonech.
Hráči zahájí hru, v průběhu níž se základní povinné vklady (blinds) zvyšují v rámci určitého časového schématu. Může se třeba začít hrát s povinnými sázkami naslepo (small blind a big blind) 25 a 50 dolarů, přičemž tyto sázky se například vždy po dvaceti minutách budou zvyšovat na úrovně (blind levels) 50/100, 75/150, 100/200, 200/400, 400/800, 600/1200, 1000/2000 a 1500/3000.
Hráči, kteří své žetony prohrají, vypadávají z turnaje a celý turnaj vyhraje nakonec hráč, jemuž zůstanou všechny žetony. Nejúspěšnější účastníci turnaje umístění do určitého místa nakonec v čele s vítězem obdrží podle stanoveného procentního klíče odstupňované finanční obnosy, jejichž souhrn (prize pool) byl získán ze všech vstupních vkladů a dokupů hráčů. Hráči si v průběhu počáteční fáze turnaje mohou dokoupit žetony do hry, pokud již všechny prohráli. Tyto dokupy zvané RE-BUYS bývají časově nebo finančně omezené a informace o nich jsou obsaženy ve vypsání turnaje.
V některých turnajích je mimo normálních dokupů dovoleno hráčům ještě jedno dokoupení žetonů, které se označuje jako ADD-ON. Toto dokoupení, které bývá větší než re-buy, nemusí být vázáno na minimální počet stávajících žetonů hráče. ADD-ON navyšuje prize pool a obvykle je k dispozici na konci časového úseku určeného pro normální dokupy. Turnaj, v němž nejsou povoleny žádné dokupy, se nazývá FREEZOUT. Z tohoto turnaje hráč vypadne ihned poté, co prohraje všechny své žetony.
Počet finančních výher v turnajích a jejich procentní odstupňování závisí na počtu zúčastněných hráčů. Při počtu účastníků ne větším než 49 může být například placeno jen pět prvních míst v poměrech 45, 25, 15, 10 a 5 procent. Znamená to tedy, že vítěz by si odnesl výhru ve výši 45 procent prize poolu. Při 180 až 200 hráčích je již ale placeno třeba 18 míst a procentní struktura podílu na banku (prize poolu) od prvního do devátého může být již například následující: 23,5 21 15,50 10 5,50 3,50 3 2,50 a 2 procenta. Od desátého do 18. místa potom každý hráč může obdržet po 1,5 procenta z celkového turnajového banku.
Jak již bylo řečeno, v pokerových turnajích se vítězem stává hráč, který zůstane ve hře jako poslední. V průběhu turnaje dochází k vypadávání hráčů na jednotlivých stolech, a hráči jsou tedy přemísťováni ke stolům tak, aby byl počet zbývajících účastníků turnaje rovnoměrně rozdělen na mezi stoly.
Fáze turnaje označená jako HAND-FOR-HAND
Systémem zvyšování blindů (tj. malých a velkých sázek naslepo) se v turnajích dosahuje vyřazování méně úspěšných nebo příliš pasivních hráčů. Kdyby obecně v pokerové hře neexistovaly sázky naslepo, hra by absolutně ztratila na zajímavosti, protože by nikdo nebyl nucen sázet. V turnajích mají blindy význam ještě větší: kdyby jejich hodnota nebyla po určitých časových intervalech pravidelně a podstatně zvyšována, nemohl by systém turnajové hry vůbec fungovat, protože by se dostal do nereálných časových hranic.
Protože hlavně pomocí blindů dochází v závěrečných fázích turnajů k vyřazování hráčů, měl by organizátor turnaje zajistit, aby vše po sportovní stránce probíhalo na fair play úrovni. Například, jestliže budou v turnaji hrát již jen pouze dva stoly se šesti resp. pěti hráči a bude se čekat na vyřazení jednoho z hráčů (aby mohl být vytvořen konečný finálový stůl s deseti účastníky), je nutné zajistit, aby se třeba na jednom ze stolů díky záměrnému zdržování hry nehrálo rychleji. V rychlém sledu her se přirozeně i rychleji posouvají blindy, což by mohlo být pro některé z hráčů osudné. Proto dochází k nastolení pravidla hry označeného jako HAND-FOR-HAND. Při aplikaci hry HAND-FOR-HAND je zajištěno, aby na všech stolech probíhal stejný počet her.
Pokud tedy na jednom ze stolů skončí jedna hra náhodou dříve, čeká se na začátek další hry na tomto stole až do okamžiku, kdy dojde také k začátku hry na druhém stole. Toto pravidlo bývá také používáno v rámci větších turnajů na internetu, které mají více placených míst. I zde je důvodem zamezit zvýhodnění některých hráčů, kteří by se mohli dostat na poslední placená místa částečně i pomocí zdržování hry.
Existují ale také turnaje, v nichž se hraje systémem rozdělení hráčů, který se nazývá SHOTGUN nebo SHOOTOUT. V tomto systému turnaje se na jednotlivých stolech hraje vždy až do posledních hráčů, přičemž tito hráči jsou potom přesazeni k závěrečnému nebo závěrečným stolům. Formát shotgun turnajů může být různý. Například nemusejí postupovat na finálový stůl pouze vítězové jednotlivých stolů. Může se třeba jednat o turnaj s 27 hráči a třemi stoly, přičemž z jednotlivých stolů budou postupovat tři hráči, aby vytvořili finálový stůl s devíti účastníky.
