Podle mnohých je The Elder Scrolls IV: Oblivion tím nejlepším, co hráče za uplynulý rok potkalo. Přinejmenším prodejní úspěchy a kritika to potvrzují. Takovéto hry jsou jejich vydavatelé zvyklí ždímat tak dlouho, dokud je o ně sebemenší zájem. Bylo tedy jasné, že dříve či později obrovskou fanouškovskou základnu letité série Elder Scrolls potěší první datadisk. Zatím se tak nestalo. Bethesda naopak zvolila netradiční, ale v poslední době stále rozšířenější strukturu dílčích přídavků a vylepšení, které mají tu výhodu, že jejich vývoj ani distribuce nejsou nákladné. Dostavil se nebývalý úspěch, načež pochopitelně vývojáři zvýšili "oblivionistům" dávku. A tak tu máme osmero expanzí, z nichž ta poslední byla neoficiálně povýšena na oficiální datadisk.
#hodnoceni
Tak trochu jako Kill Bill
Obvyklé symptomy datadisků však nevykazuje: nenabízí intro, nepřináší takřka žádné výraznější změny a novinky servíruje opravdu v drobných porcích. Zkrátka, kdyby vám Knights of the Nine někdo nainstaloval na PC, tak si toho možná ani nevšimnete. Klišé příběh má počátek v anvilském chrámu, což vám při troše zvídavosti vyslepičí každá virtuální drbna. Jindy malebné a klidné městečko Anvil je tou dobou zachváceno chaosem, neboť kdosi znesvětil místní chrám a to takovým způsobem, že se místní začínají obávat pohromy. Dnešní racionální člověk by si s tím nelámal hlavu; nepořádek v kostele by svedl na vandaly, z vraždy kněze by obvinil místní feťáky a člověka, jenž káže o blížící se zkáze, by označil za náboženského fanatika a raději by se mu vyhnul - snad aby náhodou nezačal otravovat s nabídkou těch podivných časopisů a vůbec, kdoví jestli nemá pod sutanou schovanou nálož semtexu. Virtuální člověk však žije v mýtu, a tak se pohádky o návratu padlého krále Umarila chytne a nepustí, dokud tuto "nesmrtelnou" stvůru nezlikviduje.
Jak zabít nesmrtelného?
Cesta za Umarilovou smrtí není v porovnání s ostatními questy Oblivionu dlouhá. I s nutným cestováním po virtuálním světě zabere pokoření datadisku maximálně deset hodin. A že se toho necestujete! Umarila může zabít pouze šampión s čistým srdcem, hodný vzácného brnění Svatého křižáka. Nejdříve ze všeho si tedy musíte naklonit přízeň bohů, a to tak, že navštívíte devatero kaplí. O dost zábavnější je pak pátrání po posvátných relikviích, jejichž kompletace si vyžaduje nejen značné bojové nasazení, ale také trochu toho důvtipu. Pak už zbývá jen v této posvátné naleštěném zbroji a s palcátem v ruce přesvědčit Umarila, že to s tou jeho nesmrtelností není až tak žhavé, jak se říká. Konec. Knights of the Nine získali zpět svou slávu, hráč dostal členy řádu k dispozici jako pomocníky a lid Cyrodiilu může zas klidně spát alespoň do té doby, než si naň vývojáři vymyslí nějakou další hroznou sudbu v novém datadisku.
Za málo peněz hodně zábavy
Za svých deset dolarů jste získali zhruba sedmihodinový zábavný quest, zázračnou výzbroj, nové nepřátelé (Umarilovi přisluhovači Aurorané) a frakci Rytířů devítky. V rámci Oblivionu to není nic moc, v porovnání s ostatními hrami je to mimořádně výhodná koupě. Je tedy na místě doporučit expanzi těm z vás, kteří jste neodkopli Oblivion hned po dokončení příběhového questu, ale plnili jste každý sebemenší úkol s radostí a neutuchající vervou. Vám, kteří jste zůstali hře věrní a nenechali se zlákat třeba konkurenčním Gothicem, můžeme doporučit i krabicovou verzi za pětistovku, která navíc obsahuje všech sedm již dříve vydaných přídavků. Vedle estetických doplňků, jakými jsou například koňské brnění nebo hvězdárna, mezi nimi naleznete také nějaký ten drobný quest a pár zajímavých předmětů, z nichž asi nejvzácnější je mocná dýka, se kterou za určitých podmínek zdoláte protivníka prvním bodnutím. Jo jo, v Cyrodiilu se takový pomocník vždycky hodí.
