V novinách se to hemží analýzami letošního roku z pera ekonomů, politologů či sociologů a jistě jde o zajímavé a kontroverzní čtení. Hry si ale zcela určitě zaslouží vlastní ohlédnutí, jelikož se nám jako obvykle postaraly o kontinuální přísun kvalitní zábavy. I když, jak se to vezme. Herní branže je víc než která jiná vystavena vlivům hypu, kterému zatím hráči tak úplně nedokáží odolávat. A překvapivě mu v některých případech podléhají i samotní „herní žurnalisté“. I tento rok byly k vidění poněkud zarážející verdikty, o nichž by se dalo přinejmenším diskutovat. Samozřejmě, jedná se o velmi vratkou parketu, kde si s trochou štěstí každý obhájí svůj názor. Přesto si však myslíme, že ohlédnutí nabízí větší prostor k bilancování. Onen odstup je totiž luxus, který si recenzenti nemohou dovolit a teprve čas prokáže skutečné kvality hry nebo přinejmenším její přijetí hráči.
Letošek by se dal rozhodně nazvat rokem velkých očekávání. Ne snad, že by se chystala nějaká revoluční technologie. Naopak, trh s konzolemi byl po delší době konečně stabilizován a vývojářská studia po experimentálních začátcích konečně mohla začít mačkat z herních mašinek maximum. Také počítač se přes veškerou skepsi jednoznačně udržel v popředí a hraje s konzolemi přinejmenším vyrovnanou partii. Na prodejích mnoha her to sice není vidět, ale většina titulů stále vychází multiplatformově, a tak se na PC paradoxně dostane větší množství hitů, než za předchozí generace konzolí, kde se na exkluzivitu hrálo o poznání více. A navíc – ukazuje se, že PC hráči mají stále grandiózní kupní sílu. Kromě neuvěřitelného odbytu tradičních datadisků k The Sims 2 to ukázali především v případě World of Warcraft: Wrath of the Lich King. Toho se za pouhý jeden týden prodalo 2,8 milionu kusů a stal se tak nejrychleji prodávaným PC titulem.
Přes velké kvantum dalších velkých jmen by se ale tento rok dal nazvat rokem Grand Theft Auto 4. Byť nakonec třeba onen Wrath of the Lich King v prodejích nepřekonává ani zdaleka tak, jak by se čekalo, byla to právě tahle hra, o které se mluvilo s přehledem nejvíce. A nejen na stránkách herních magazínů. GTA IV se dostalo i do společenských plátků a informovaly o něm i televize, byť mnohdy klasicky populisticky, tedy kriticky. Výsledkem byl monumentální prodej, který v příjmech zahanbil i největší filmové pecky roku, v čele s Temným rytířem. A přes řadu výtek to bylo právě Grand Theft Auto IV, které ze všech potenciálních hitů zklamalo pravděpodobně nejméně, respektive vůbec. Dostali jsme totiž přesně to, co jsme čekali. To znamená strhující, obsahově našlapanou gangsterku v uvěřitelném prostředí. Jen škoda, že ta PC verze se po technické stránce nevydařila a na slavném jménu tak ulpělo něco špíny.
Tradičně nejsilnějším žánrem byly opět akce. Electronic Arts se na tomto poli překvapivě pustilo dokonce do experimentů. Výsledkem byly dvě kladně hodnocené hry – Dead Space a Mirrors Edge. Přestože se hrály moc dobře a příjemně, nakonec se neprodávaly ani zdaleka tak, jak se očekávalo. To platí zejména pro Mirrors Edge, u Dead Space se zdá, že se vrátí aspoň náklady a možná něco málo vydělá. Opět se potvrdilo, že hráči příliš nefandí experimentům. Nehledě na to, že se ani jeden z těchto titulů nevyhnul poměrně vážnému neduhu, jenž se v herní branži začíná usazovat stále více. Jedná se o stereotyp. Ačkoliv se tvoří čím dál tím kratší tituly, nedokáží si udržet spád a zajímavost až do konce. I díky tomu Dead Space a Mirrors Edge skončily v některých žebříčcích velkých zklamání. Ne, určitě nešlo o špatné hry, ale dá se říct, že uvízly na půl cesty.
Podobným případem je Far Cry 2 od Ubisoftu. Tahle společnost tady opět prokázala (podobně jako v Assassin's Creed), že umí vytvořit fantastický herní koncept, který uvede hráče v úžas a navnadí je k dalšímu hraní. Jenže je tu opět ona repetitivnost, která byla u Far Cry 2 největším kamenem úrazu. Zase – v zásadě šlo o výbornou hru, ale po několika hodinách přestávala bavit. Bylo pak na hráčích, zda si v rozlehlém světě najdou nějakou vlastní motivaci, ale autoři jim v tom rozhodně nepomohli.
O něco méně stereotypem trpěl další titul od Ubisoftu – Prince of Persia. I tady by se o něm sice dalo hovořit, ale strhující hratelnost bez hluchých míst ho dokázala povětšinou utlumit na minimum. A i když bylo mnoho hráčů vůči novému Princovi zprvu nebývale skeptických – zejména pak vůči změnám, které se událo oproti trilogii Písky času, nakonec se ukázalo, že jde o ideální mainstreamový produkt, který si může užít doslova každý. Pokud bychom měli zůstat ještě v akčním ranku, urodily se čtyři další hry, které byly hodně očekávané, ale tak nějak rychle zapadly, nebo úplně neuspokojily. Brothers in Arms: Pekelná dálnice, Call of Duty: World at War, Crysis Warhead nebo Stalker: Clear Sky. Všechno pokračování, která veskrze nedokázala udržet kvalitu a tempo nasazené předchůdci.
Ale i v akčním žánru se udála jistá překvapení. Tím možná největším je skutečnost, že se Tomb Raider: Underworld skutečně dokázal vrátit na výsluní a zřejmě restartoval příběhy Lary Croft k mnohem světlejším zítřkům. A kdo ví – třeba i novému filmu. Potěšilo také Left 4 Dead od Valve. To splnilo přesně ty aspekty, které slíbilo a pravděpodobně se z něj stane na další měsíce a možná i roky multiplayerový evergreen.
Pakliže jste RPG pozitivní, neměli jste tento rok příliš důvodů k jásotu. Ne snad, že by se očekávané hry nepovedly, ony totiž vesměs nevyšly. Skvělé Mass Effect se objevilo akorát na PC (na konzolích bylo už loni), a tak prapor držel víceméně jen Fallout 3. Ten sice vzbudil lehkou kontroverzi, nakonec se ale valná většina shodla na tom, že jde o vynikající hru a co do odpovědnosti vůči klasice bylo učiněno maximum. Sacred 2 celkem potěší milovníky akčních RPG, na druhou stranu se přes veškeré pozlátko nepovedlo nahradit Diablo. V případě, že vám nevadí silné RPG smíchané s prvky tahové strategie, pravděpodobně vám zachutnalo Kings Bounty. Tedy jeden z velkých adeptů na překvapení roku.
Do RPG škatulky by se daly zařadit také perzistentní světy – MMORPG. Objevily se hned dva, od kterých se očekávalo, že by mohly zaútočit na hegemonii World of Warcraft. Ale ani Age of Conan, ani Warhammer Online se to přes slibné začátky nakonec nepodařilo. Naopak jejich nadějný start a rychlý pád do nepříliš spektakulárních počtů hráčů vyzdvihl trvanlivost a kvality World of Warcraft, který koncem roku přivítal už 11,5miliontého hráče.
Kdovíjak se nedařilo strategiím. Z nich stojí za zmínku snad jen návrat slavné série Red Alert ve třetím dílu. Nečekali jsme žádné změny, ale doufali jsme v říznou a vtipnou hratelnost – přesně to se naplnilo a Red Alert 3 si tak víceméně ony sedmičky a osmičky zasloužil. Navíc by ještě mohl překvapit na multiplayerovém poli. Velkou poklonu od novinářů sklidila vesmírná realtime strategie Sins of Solare Empire, která navzdory své komplexnosti dokázala získat relativně slušné počty hráčů.
Na sportovním poli se nedělo nic moc významného. Opět se střetli tradiční kohouti v podobě FIFA 09 a Pro Evolution Evo 2008. Kritici se shodli, že se jejich věčný souboj začíná vyrovnávat a podle některých snad už letos slavila vítězství FIFA. Jiní se drží tradicí a vyzdvihují PES. Kromě toho zasluhuje vyzdvižení NBA 2K9 od 2K Games, který je opravdu autentickým a skvěle hratelným basketem.
V první polovině roku nás ohromily také vynikající závody Race Driver: GRID Codemasters. Jde sice o arkádu, ale takovou, která se jen tak neohraje a u jejíhož jízdního modelu se opravdu bavíte. Jaký kontrast oproti Need for Speed: Undercover. Tahle populární série si s nejnovějším dílem sáhla na kvalitativní dno a kdo ví, zda jí bude dovolena padat ještě hlouběji. Objevily se totiž informace, že odpovědné vývojářské studio bylo rozpuštěno.
Překvapivě dobře dopadly projekty, které byly koncipovány jako exkluzivní a dostaly se tak pouze na jednu platformu. Oproti minulým letům už jich ale ani zdaleka není tolik. A o co se jedná? Hideo Kojima ve velkém stylu uzavřel svou sérii Metal Gear Solid čtvrtým dílem Guns of the Patriots (Playstation 3) a potvrdil tak svou genialitu. Tu prokázal i Peter Molyneaux, když na Xbox 360 vypustil vynikající RPG s mnoha příjemnými a dosud nevídanými detaily Fable 2. Hodně se povedla i dvě pokračování „nosných“ stříleček, které by se ještě daly považovat za takzvané „killer“ tituly. Jedná se o Gears of War 2 pro Xbox 360 a Resistance 2 pro Playstation 3. Zajímavým experimentem pro konzoli Sony pak bylo LittleBigPlanet. Přes počáteční nedůvěru se ukázaly výhradně světlé stránky tohoto titulu, jenž v hráčích tříbí jejich tvořivost. Na Nintendo Wii se sice objevila celá řada exkluzivních titulů, vycházejících z odlišné koncepce této konzole, opět se ale ukázalo, že pokud tomuto zařízení něco chybí, pak jsou to dospělé hry využívající jeho specifického ovládání.
Jak vidíte, rok 2008 zdaleka nebyl jednoznačný a spousta zaručených hitů, z nichž bychom se měli jen a jen radovat, nakonec v ústech hráčů zanechala určitou pachuť. Ne snad zásadní, ale přece jen by se především větší firmy měly začít snažit své tituly ozvláštňovat. To není a priori volání po originalitě za každou cenu, spíše po tom, aby zajímavé projekty dokázaly udržet dech od začátku až do konce. Letos si totiž hráč z návalu na první pohled pěkných her pomalu nemohl vybrat, co si zahraje dříve, ale nakonec toho dohrál jen minimum. A není to jeho vina.
