Halo je bezpochyby vlajkovou lodí Microsoftu a ten si je toho moc dobře vědom. Kdybychom bydleli v Americe, postihla by nás opravdová invaze Spartanů. Master Chief by na nás koukal již měsíce před výsadkem z kelímků ve fast foodech, obalů pochoutek v obchodech nebo nových Cadillaců u vybraných automobilových dealerů. Microsoft v tomhle rozhodně nic nepodcenil a nemůžeme se tak divit, že měsíc před vydáním mělo Halo 3 v Severní Americe objednáno přes milion lidí. Nyní ja hra konečně venku a všichni se můžeme ponořit do nového dobrodružství, které rozhodne o budoucnosti lidstva, nešlo ale jen o jedno velké haló?
Pokud jste ochutnali hratelnou betu nebo jste viděli záběry ze hry, mohli jste pojmout podezření, že Halo 3 nebude ve všech aspektech takovou bombou, jakou všichni čekali. V tom vám musíme dát za pravdu, vůbec není next-gen hrou ve smyslu tohoto významu. Halo 3 nemá revoluční grafiku a vůbec nepřináší nic nového do žánru sci-fi stříleček, kdy na stěny cákají všechny možné odstíny fosforeskující krve. Nicméně Halo 3 je bezchybným řemeslem, které dovedlo k dokonalosti vše, co se během svých předchůdců naučilo. Ačkoliv jde tedy o pouhou lineární fps, vše má neuvěřitelný spád, vše náramně graduje a až do samotného výbušného finále se rozhodně nebudete nudit.
#hodnoceni
Halo 3 bychom tak mohli doporučit všem fanouškům žánru a pro majitele Xbox 360 je to jasná povinnost - ti už jej stejně mají, ostatně většina z nich si určitě konzoli koupila právě kvůli němu. Nicméně pokud jste neznalí příběhu, budete mít v dění neuvěřitelný bordel a dovolíme si tvrdit, že pochopíte jen jeho zlomek. Halo má velmi zamotané univerzum, kde konflikt mezigalaktických rozměrů bují již několik dlouhých let a geneticky šlechtěný voják Master Chief, poslední svého druhu, nyní dává finální úder. Společenstvo nábožensky fanatických ras dobývá Zemi, přičemž v africké Mombase našlo artefakt prarasy Forerunners, zvaný Archa. Právě ten může doslova zamést s celým vesmírem a nás všechny poslat na Velkou cestu.
Pokud jste hráli předešlé díly, brzy zjistíte, že pojítek s nimi je mnohem více, než přítomnost všech známých postav, ať již jde o závěrečnou scénu, nebo místa, kam se podíváte. Když prozradíme, ža na Zemi zůstanete jen třetinu hry, asi nikoho nepřekvapíme. Prostředí se mění rychle a stejně tak svižná je i samotná akce. Není čas otálet, osud vesmíru leží ve vašich rukou. Scénáristé se opět činili a příběh je plný zvratů, převratů, prostě v jednu chvíli bojujete proti někomu, aby se k vám na dalších několik okamžiků přidal a pak vám zase bodl laserovou dýku do zad (až je trochu zarážející, že se Chief stále nepoučil). Pro naše úplné uspokojení však není vysvětleno naprosto vše, což se třeba změní s dalším dílem (na kterém však Bungie údajně nepracují, chtějí si prý odpočinout). Pokud totiž vydržíte závěrečné titulky až do samotného konce, dočkáte se stejně jako minule zajímavého cliffhangeru, u něhož nám jako na potvoru spadlo něco do oka, sakra...
Nenabírejte ale pocitu, že jsme se rozhodli Halo 3 pohanit. Jeho geniálnost vidíme hlavně v dokonalé hratelnosti. V tomto ohledu je mistrovským kouskem, ačkoliv plníte vznešené úkoly typu aktivuj bombu, zachraň vězně, vypni štíty, znič dvojici obrovských Scarabů, vsaďte nějaký nepotřebný orgán na to, že to nikdy nepůjde lehce a do cesty se vám postaví pestrá škála mimozemské havěti (byť s výtečným anglickým dialektem). Je radost používat různé zbraně a je radost s nimi kosit nepřátele, což je věc, která se nepodaří úplně vždy. Boj o přežití nás tak mnohdy pohltil natolik, že jsme začali vyluzovat roztodivné zvuky, což je dobré znamení, tedy alespoň pro vývojáře. Akce na vlastních nohou je tak velmi citlivě ředěna pojízdnou nebo leteckou a za hrací dobu nějakých 10 hodin na normální obtížnost prostě pro nudu není místo.
Hlavní kouzlo Halo 3 najdete až v kooperativním multiplayeru, pro který je hra jako stvořená. Vždy narazíte na vojenskou techniku, jež by mohlo řídit víc lidí, stejně tak jako na nepřátele, které musíte zabavit, aby se jim spolubojovník dostal do zad a napálil jim celý zásobník do slabin. Vrcholem týmového snažení pak jistě je hon na čtyřnohé roboty Scaraby, které musíte udolat raketami, vlézt jim do útrob a rozstřílet je zevnitř. To je opravdu zážitek a je škoda, že podobných okamžiků není ve hře víc (ačkoliv ve dvojici vám dají velmi slušný kouř).
Jak jsme již naznačili, hlavní podíl na výtečném pocitu z hraní mají zbraně, které tak pěkně cupují všechny možné nepřátele. Rukama vám jich projde velmi slušná řádka, od pistolek, samopalů, brokovnic, granátometů, ultimátního paprskometu nebo mimozemských elektrických a plazmových ekvivalentů. Přítomen je zde i plamenomet, který si však musíte v levelech najít, přičemž hlavně proti Floods vám značně usnadní práci. Také můžete přijít k jakémukoliv stacionárnímu dělu nebo těžkému kulometu, urvat ho a roztočit divokou tancovačku. Najdete i energetické štíty, bublinový bubbleshield, který vás dočasně obklopí a ochrání před palbou, neviditelnost apod. Tyhle věcičky však využijete až na vyšších obtížnostech a hlavně v multiplayeru.
Stejně pestrá je i škála řiditelných vozítek. Kromě klasického warthoga pro tři lidi (řidič, kulometčík, spolujezdec s vlastní zbraní), dojde i na dvoumístnou buginu, tank, tryskoptéru (jak jinak popsat něco, co se chová jako vrtulník, ale místo vrtule má trysky), nepřátelská vznášedla, stíhačky i tanky. Většinou máte po ruce z čeho vybírat, přičemž právě bojová technika vám mnohdy usnadní cestu ke splnění úkolu. Problematické je ovládání jen divokého warthogu, kde nemáte pod kontrolou přímo zatáčení kol, ale kam si nastavíte pravou páčkou kameru, tam vám prostě pojede, takže musíte hodit za hlavu závodní zlozvyky.
Jak jsme již naznačili, grafika je hlavním zklamáním z celé hry, kde nejvíce trpí exteriéry. První mise odehrávající se v džungli, která se skládá z koridoru skalisek, trávy a několika stromů, vypadá i přes snahu grafiků jako před lety. Naopak industriální komplexy a interiéry jsou již velmi slušné. Hlavně tomu napomáhají detailní textury a speciální bumpmappingy, kdy odlesky na kovových plochách vypadají stejně uvěřitelně a náramně jako například ztvárnění ledu. Když si ale pustíte Gears of War, vítěz je jasný a Master Chief leží na zemi již v prvním kole. Nicméně musíme uznat, že narazíte i na lokace velmi pěkné, které ustojí srovnání, těch bohužel není tolik. Zbytek provedení je pak klasicky výtečný, ať již jde o dabing nebo hudební soundtrack.
Bioshocku mnozí vyčítají jeho přehnanou délku a chybějící tah na branku. Co by pak asi řekli u intenzivního Halo 3, které je zhruba poloviční, ale je to jízda až do závěrečných titulků. Že je příliš krátké? Samozřejmě po dohrání všichni chceme, aby nebyl konec, abychom ještě na chvíli mohli být součástí toho velkolepého dobrodružství. Kdyby tomu však tak bylo, lamentovali bychom nad tím, že ke tempo upadá a hra ztrácí dech. Tohle se prostě nemůže zalíbit všem. Halo 3 má ale osobité kouzlo, které vás donutí se k němu stále vracet. Master Chief, Cortana, chceme je vidět znovu... Halo 3 je tedy možná krátké, ale budete ho muset hrát opakovaně, a je jedno jestli sami nebo s přáteli. To nás jen utvrzuje v tom, jak výtečnou hrou i přes zdánlivé drobné nedostatky je.
