Tomsk - Tři tisíce kilometrů na východ od Moskvy, na zamrzlé bažině o velikosti Francie, si hoví město Tomsk.
Nevýrazné městečko muselo v minulosti svádět doslova boj o přežití, když nedaleko něj na konci 19. století inženýři vyprojektovali trasu nové Transsibiřské magistrály.
Teď, na počátku 21. století, město udává tempo sibiřskému ekonomickému rozkvětu. Za ten může privatizace sovětských ropných společností a také vysoké ceny ropy.
Ropné a plynárenské společnosti staví pro obyvatele Tomsku sportoviště a pro jejich děti hřiště. Podporují místní školy a univerzity. A jejich zaměstnanci utrácejí peníze v barech a restauracích, které v půlmilionovém městě vyrostly jako houby po dešti.
"Ropné společnosti spolu soupeří, kdo pro město postaví nové a lepší budovy a atrakce. No a pro nás obyvatele je to jenom lepší," říká Alexej Bykov, barman z baru Vječnyj Zov, jehož příjem značně zvyšují štědrá dýžka od manažerů těchto společností.
Aby ukázal, jak se Tomsk za posledních deset let "spravil", připomíná tento čtyřiadvacetiletý "Tomič" - tedy obyvatel Tomsku, jak sem v roce 2006 přivedl Vladimir Putin německou kancléřku Angelu Merkelovou. Ukazoval jí tady ropná zařízení. Alexej také vytáhne fotografii s oběma smějícími se politiky, pořízenou právě v baru, kde pracuje.
Tomsk - město univerzit
Transsibiřská magistrála spojující Moskvu s Vladivostokem na pobřeží Tichého oceánu prochází 260 kilometrů od Tomsku skrze město Novosibirsk. Tato vzdálenost způsobila, že se Tomsk dostal do ekonomické izolace na dlouhých sto let.
Město je známé svými nádhernými, jasně barevnými dřevěnými domy. Jako sibiřské univerzitní městečko přežívalo až do pádu Sovětského svazu v roce 1991. Současný ekonomický rozvoj nastartovala následná privatizace místních ropných společností.
Mezi největšího místního mecenáše patřila jednu dobu největší ropná společnost v Rusku založená v roce 1993 - Jukos. Poté, co se o jejího šéfa Michaila Chodorkovského začala zajímat prokuratura, byl však sponzor zdejších univerzit v roce 2006 nucen vyhlásit bankrot.
Chodorkovskij sice skončil na Sibiři, ovšem nikoli na univerzitě, kterou sponzoroval, nýbrž v káznici, kam jej soud poslal za údajné daňové úniky. Jmění společnosti bylo převedeno na státem kontrolovanou společnost Rosněfť, která pak tradici sponzoringu opět obnovila.
Až pětina obyvatel města navštěvovala alespoň jednu z deseti tomských univerzit a institutů, mnoho z nich zaměřených právě na ropný průmysl. Studenti sem přicházejí nejen z okolních částí Sibiře včetně Novosibirsku, ale například i z Kazachstánu.
Kdo nemá ropu, nemá rubly
Průměrný plat ve městě je 13 000 rublů (asi 9 500 Kč). "Ale zaměstnanci v ropném průmyslu vydělávají až 50 000 rublů měsíčně (asi 36 000 Kč)," říká Vladimir Jemešev, zástupce guvernéra Tomské oblasti.
V těch regionech Ruska, ke kterým příroda tolik štědrá nebyla, se však žije úplně jinak. Například v severokavkazském Ingušsku se průměrný plat pohybuje kolem 1800 rublů (asi 1300 Kč).
"Samozřejmě, je tady velký rozdíl mezi těmi regiony, které ropu mají a mezi těmi, které ne," říká Jemešev, bývalý zaměstnanec ropné společnosti. "Ti co nemají ropu, nemají rubly," dodává.
Rusko je druhý největší producent ropy na světě po Saúdské Arábii a zažívá v souvislosti s rostoucími cenamy této klíčové energetické suroviny obrovský ekonomický rozkvět. Zatímco ještě před deseti lety stál barel mezi deseti a dvaceti dolary, teď je to dolarů sto.
Více o Rusku a ropě:
- Ropa zlomila hranici 100 dolarů. Řítí se svět do krize?
- Ruští Korjaci bubnují za zachránu své kultury
- Obrazem: Putin na rybách na Sibiři
- Charbin: Mrazivá příchuť Dálného severu
Ruská vláda odhaduje, že loni vzrostlo HDP o 7,6 procenta.
Díky tomu se z Ruska stala devátá největší ekonomika světa, avšak její bohatství není rozdělováno rovnoměrně. Nejvíce z něj těží Moskva.
Výhled na Lenina s čerstvou mozzarellou
Z luxusního hotelu s výhledem na obrovskou sochu Lenina nedaleko řeky Tom, kde pokoj stojí až 7000 rublů za noc (asi 5000 Kč) a do kterého je každý týden dodávaná čerstvá mozzarella přímo z Itálie, to nicméně vypadá, že Sibiř je v kurzu.
Tomské dopravní špičce vévodí mercedesy a masivní americké vozy typu SUV, kolem silnic visí reklamy na západní módní značky, jako jsou Benetton nebo Valentino.
"Sibiř se významně mění. Centrum Tomsku vypadá jako jakékoliv město v Evropě," říká Bradford Clark, Kanaďan pracující pro středně velkou ropnou společnost Imperial Energy.
"Místní lidé teď mohou chodit do obchodů a kupovat si pěkné věci," říká Clark, který na Sibiři pracuje už 18 let. A ropný boom přináší i další výhody.
Například Imperial Energy, se kterou se obchoduje na londýnské burze, pomáhá dvěma sirotčincům, podporuje studenty, kteří se chtějí dostat na univerzitu a vysázela na jeden z tomských bulvárů stromy.
Dobré časy mají pokračovat
V Tjumenu, městě vzdáleném 1000 km na západ od Tomsku, to vypadá podobně. Obchodní domy prodávají oblečení a luxusní hotely rostou jako z vody. A vypadá to, že dobré časy budou pokračovat.
Tomská oblast má prokázané zásoby ropy o velikosti 25 miliard barelů, uvádí švédská společnost West Siberian Resources, která zde těží na čtyřech ropných polích. Tjumenská oblast má dokonce zásoby ještě větší.
Mezi těmi, kteří přijeli do Tomsku, je také rabín Levi Kamenicky, který se sem přestěhoval z Izraele před třemi lety a stal se vůdcem místní židovské komunity, která čítá asi 10 000 obyvatel.
"Petrodolary nám velmi pomohly. Stavíme za ně školy s židovskými osnovami a poskytujeme stipendia pro studenty," říká.
Během posledních patnácti let do židovské komunity přišli take moldavští nebo ukrajinští židovští dělníci. Posílají děti do nové školky vedle synagogy, jejiž výstavbu také financovaly energetické firmy.
Přes sto let stará synagoga, která během sovětských časů sloužila jako soudní síň, by však potřebovala opravu. "Díky ropným společnostem už brzy synagogu opravíme, aby opět vypadala hezky," dodává spokojeně rabín.
