Její experti upozorňují, že britský čistý příspěvek do pokladny EU by byl v takovém případě jedním z nejnižších, daleko za francouzským a italským.
Britští diplomaté v Bruselu naopak ukazují novinářům tabulky, podle nichž by jejich saldo bylo relativně vyšší než francouzské; o hrubou paritu s Francií a Itálií se návrh argumentačně opírá. Připouštějí ovšem, že rozpor spočívá v odlišné metodice výpočtu odvodů do pokladny EU; je to prý "stará bolest, o které každý ví".
Britové a Nizozemci započítávají do svého příspěvku do rozpočtu unie cla vybraná při dovozu zboží z oblastí mimo EU; podle základních smluv jde ovšem o takzvaný vlastní zdroj, který do kasy EU směřuje zvlášť bez ohledu na státní příspěvek vypočítaný podle hrubého národního důchodu. Britský a nizozemský odvod se tím nafukuje a čisté postavení obou se "zhoršuje".
"O této nesrovnalosti se dávno ví a počítá se s ní, není to nic zvláštního," uvedl nejmenovaný expert EK. Politické důsledky odmítl komentovat. Připustil, že v Bruselu sice experti vědí, jak se věci mají, v hlavních městech však politici používají jen ta
čísla, která se jim hodí.
Pokud by tedy Londýn snížil svou slevu z příspěvku do EU podle dnešního plánu, stále by na členství prodělával méně, než Francie a Itálie, uvedli odborníci EK. Nejvýznamnějšími čistými přispěvateli by podle nich byli Němci, Švédové a Rakušané, jejichž rozdíl mezi odvody a příjmy by činil zhruba 0,4 procenta HND. Následovali by Dánové, Francouzi a Italové a tabulku by uzavírali Nizozemci, Finové a Britové s čistým odvodem pod 0,3 procenta HND.
Odmítli rovněž britský argument o spravedlivém podílu na nákladech rozšíření - kdyby ho mělo být skutečně dosaženo, musel by Londýn přihodit za sedm let 18 miliard eur a ne jen osm, kterých je ochoten se momentálně zříci.
I z tohoto důvodu se před cílovou rovinkou soustřeďuje tlak na Londýn, aby šel ve snižování "rabatu" o kousek dál. Podle propočtů komise by dle návrhu z minulého týdne činil v příštích sedmi letech v průměru šest miliard eur ročně, byl by tedy vyšší, než dnes. Kdyby platil dál dosavadní systém, překročil by v průměru sedm miliard.
Švédský premiér Goran Persson řekl německému týdeníku Focus, že klíč k řešení spočívá právě v dalším snížení britské slevy. Chápe prý, proč se jí premiér Tony Blair nechce vzdát, ale je třeba se podívat pravdě do očí. "Je mi líto, ale je příliš vysoká," uvedl podle webové stránky časopisu. Lucemburský premiér Jean-Claude Juncker v německém listu Handelsblatt usoudil, že Blairovi nezbude, než více přispívat. "Pro takto ořezané financování EU nedostane nikdy souhlas Evropského parlamentu."
Podle francouzské ministryně pro evropské záležitosti Catherine Colonnové musí Británie přehodnotit svůj návrh a "zaplatit svůj spravedlivý díl nákladů rozšíření EU".
Blair v pátek naznačil, že je ochoten ustoupit, ovšem výměnou za takovou formulaci "revizní klauzule" v dohodě o rozpočtu, která by umožnila předělat rozpočtovou politiku EU včetně zemědělských výdajů už od roku 2009. Francie naopak trvá na tom, že zemědělské peníze musí zůstat nedotčeny do roku 2013; o změnách lze uvažovat až v příští "sedmiletce".
"Francii by nic neudělalo, kdyby souhlasila s takovouto možností; její skutečné využití záleží přece na jednomyslném rozhodnutí vlád v roce 2008," vyložil nejmenovaný britský představitel. Poukázal na to, že v roce 2008, až bude ve Francii po prezidentských volbách a také v dalších zemích se vystřídají státníci, může panovat jiná nálada než dnes. "Nevidíme důvod, proč bychom měli předem vylučovat eventualitu změny."
