Před přenosem zápasu mezi baseballisty Brooklyn Dodgers a Philadelphia Phillies se tehdy v éteru objevila jednoduchá reklama na hodinky Bulova, doprovázená prostým sloganem "Ameriku pohání Bulova".
Odvysílání šotu, který mohli vidět majitelé zhruba čtyř tisícovek televizorů z New Yorku a okolí, stálo hodinářskou firmu devět dolarů. Ty se tak staly základem dnešního mnohamiliardového reklamního průmyslu.
V létě 1941 se televize v USA, které měly až za pět měsíců vstoupit do války, pomalu stávala běžným doplňkem domácností - na rozdíl od Evropy, kde její rozvoj přerušil světový konflikt.
Kromě vysílacích společností se s novým vynálezem seznamovala také vláda a rodily se i první zákony. Pokusy o reklamu se sice objevily již dříve, teprve v květnu ale vydal národní regulátor prvních deset licencí, platných od začátku července, které umožňovaly i prodej inzertního času.
A vzhledem k tomu, že ve Spojených bylo vysílání od začátku soukromým podnikem, stala se reklama brzy samozřejmou součástí programu.
