Daňová opatření, která mají zabránit bytovým krizím ve městech, existují například v Kanadě. Provincie Britská Kolumbie v oblastech, kde ceny domů či bytů, ale také nájmů rychle vzrostly, takže se bydlení pro řadu obyvatel stává nedostupné, zavedla daň na prázdné nemovitosti.
Tato daň je zaměřena proti kanadským i zahraničním spekulantům, kteří v Britské Kolumbii jinak daně neplatí. Takto vybrané peníze pak slouží k podpoře dostupného bydlení. Portál provinční správy uvádí, že tato daň se netýká více než 99 procent obyvatel Britské Kolumbie.
Vancouver, který je největším městem Britské Kolumbie, zavedl na prázdné domy a byty obdobnou daň. Vyhnout se jí je možné tehdy, pokud majitel nejméně šest měsíců z uplynulého roku nemovitost používal k hlavnímu bydlení pro svou rodinu nebo k pronájmu. Majitelé nemovitostí ve Vancouveru navíc mohou platit obě daně za prázdné nemovitosti, tedy městskou i provinční.
Loni v lednu se k podobnému zdanění odhodlalo Melbourne, hlavní město australského státu Victoria, a to včetně vybraných předměstí. Pokud zde nemovitosti v loňském roce déle než půl roku ležely ladem, musí jejich majitelé daň zaplatit. Její výše činí jedno procento z tržní hodnoty nemovitosti.
Stát Victorie daň zdůvodnil obavou, že v Melbourne a okolí zůstává mnoho míst k bydlení prázdných, což ohrožuje dostupnost domů a bytů pro obyvatele.
Od letošního roku daň z prázdných nemovitostí k bydlení uplatňuje kalifornský Oakland, kde takové opatření loni v listopadu schválili voliči. Výše daně činí 6000 dolarů (137 000 korun) za většinu domů, v případě bytů je to polovina.
Oakland očekává, že ročně vybere deset milionů dolarů (229 milionů korun), které použije výhradně na služby pro bezdomovce či podporu bydlení.
Sto tisíc prázdných bytů v Paříži
Z evropských měst zdanění bytů, které jejich majitelé neuvolnili k prodeji či pronájmu, zavedla například Paříž. Daň ve francouzské metropoli činí 60 procent tržní hodnoty ročního nájmu; do roku 2017, kdy zde podle médií bylo přes 100 000 prázdných bytů a domů, daňová přirážka činila dvacet procent.
Výrazně menší daňové zatížení pro lidi s druhým bydlením zavedla v roce 2016 Británie, na rozdíl od Paříže žádá daňový úřad tříprocentní přirážku.
Za jedno z nejdostupnějších a nejatraktivnějších míst k životu považuje portál Huffington Post Vídeň, jejíž systém sociálního bydlení označuje za zlatý standard. V bytech s regulovaným nájmem žije podle městské správy 62 procent obyvatel rakouské metropole.
Huffington Post poznamenal, že v USA je takovéto bydlení nepopulární a je vyhrazeno pro ty nejchudší, ve Vídni na něj má nárok i střední třída, respektive každý, jehož roční příjem po zdanění činí v přepočtu méně než 1,2 milionu korun. V průměru pak Vídeňáci vydávají na nájem 27 procent svých příjmů.
