Úspěšná realizace společného velkého projektu podmořského plynovodu jasně svědčí o tom, že rusko-turecké strategické partnerství dává smysluplné a hmatatelné výsledky," řekl podle agentury TASS Putin. Slavnostní ceremonie, při níž Putin s Erdoganem společně otočili kohoutkem, se zúčastnil také bulharský premiér Bojko Borisov a prezident Srbska Aleksandar Vučić.

Podle energetického experta společnosti ENA Jiřího Gavora nejde v případě nového plynovodu ani tak o zvýšení závislosti Evropy na ruském palivu, jako spíše o diverzifikaci přepravních cest. "Závislost tady samozřejmě je, Evropa závisí na ruském plynu, ale je to oboustranné. Rusko závisí na příjmech z prodeje svého plynu, což je možná ještě palčivější závislost," uvedl pro on-line deník Aktuálně.cz Gavor. 

Plynovod TurkStream, který se slavnostně otevře tuto středu, původně představoval jen záložní plán pro situaci, že by sešlo ze stavby plynovodu SouthStream.

To se nakonec opravdu stalo. Evropská unie se k tomuto projektu, který měl na starosti také Gazprom, otočila zády zejména kvůli ruské anexi ukrajinského poloostrova Krym v březnu 2014. Bulharská vláda pak na žádost Evropské komise pozastavila přípravné práce. 

SouthStream měl vést po dně Černého moře do Bulharska a dál přes Srbsko, Maďarsko, Slovinsko a Rakousko až do severovýchodní Itálie. Další větve měly směřovat do Chorvatska, Makedonie, Řecka a Turecka.

Projekt za více než 11 miliard 

Gazprom, největší exportér zemního plynu na světě, tak svůj zájem začal soustřeďovat na plynovod TurkStream. I rusko-turecký projekt se ale ocitl v ohrožení.

Důvodem k roztržce bylo sestřelení ruského bombardéru Su-24 tureckou stíhačkou nedaleko hranice mezi Sýrií a Tureckem v listopadu 2015. Rusko v reakci na událost vyvinulo na Turecko značný tlak a uvalilo na ně hospodářské sankce.

Následující rok se ale vztahy obou zemí obrátily k lepšímu a státy později podepsaly mezivládní smlouvu o vybudování plynovodu. V květnu 2017 se začalo stavět.

Ve středu po téměř dvou a tři čtvrtě roku od zahájení stavebních prací, které vyšly v přepočtu na 253 miliard korun, vejde TurkStream do provozu. Plyn bude proudit po 930 kilometrů dlouhé trase. Z ruské stanice Russkaja u města Anapa poputuje do tureckého Kiyikoy, které leží asi sto kilometrů západně od Istanbulu. Odtud povede přípojka na stávající soustavu plynovodů ve městě Luleburgaz. Asi 230 kilometrů plynovodu leží v ruských vodách, zbytek v tureckých.

Plynovod má dvě větve, každá s přepravní kapacitou 15,75 miliardy krychlových metrů ročně. První část bude dodávat ruský plyn tureckým zákazníkům, druhá má zajišťovat dodávky jižní a jihovýchodní Evropě.

Plynovod obchází Ukrajinu

TurkStream je spolu s plynovodem BlueStream jediným, který vede přes Černé moře. Svou trasou se také vyhýbá Ukrajině. "Plynovod je daleko nezávislejší, protože nezávisí na vyjednávání s tranzitními zeměmi. Zejména vyjednávání s Ukrajinou byla poznamenána řadou sporů a v minulosti došlo i k přerušení dodávek - kvůli jednáním o nevyřešených cenách mezi Gazpromem a Ukrajinou. Tohle nyní nehrozí," řekl k tomu analytik Gavor. 

Například Bulharsko, kterému bude TurkStream dodávat palivo, až dosud téměř úplně záviselo na dodávkách ruského plynu přes Ukrajinu. Během rusko-ukrajinského sporu o cenu plynu, který v lednu 2009 vedl k přerušení dodávek ruského plynu do Europy, se tak ocitlo prakticky bez této energetické suroviny.

Podle Jiřího Gavora jsou také liché argumenty Spojených států včetně prezidenta Donalda Trumpa o tom, že TurkStream a také chystaný plynovod Nord Stream 2 umocní závislost Evropanů na plynu z Ruska a tím posílí vliv Moskvy. Šéf Bílého domu na konci loňského roku podepsal zákon, kterým se ukládají sankce společnostem zapojeným do výstavby obou zmiňovaných plynovodů.

Z Ruska pochází kolem 45 procent plynu spotřebovávaného v EU, další dodávky - z 25 procent - zajišťují hlavně Norsko a ze čtyř procent Alžírsko. 

"Ta bezpečnost zásobení z titulu dostupnosti surovin je větší. To je koneckonců hlavní důvod, proč Němci Nord Stream 2 tak silně podporují a silně potřebují. Zbavují se závislosti ne zrovna jistého tranzitu přes Ukrajinu," dodal k tomu Gavor.

Analytik think tanku Evropské hodnoty a expert na východní Evropu David Stulík ovšem namítá, že Rusko se politikou diskreditace Ukrajiny a jejího bezdůvodného "obcházení" jen snaží hájit své geopolitické zájmy.

"Rusko dlouhodobě vyvíjelo z geopolitických důvodů snahu zdiskreditovat Ukrajinu na mezinárodním poli jako nespolehlivou tranzitní zemi. Toto úsilí bylo a je částečně, bohužel, úspěšné a to navzdory tomu,že Ukrajina převzala valnou část evropské legislativy v oblasti energetiky tedy i tu, týkající se plynu. Ukrajina se tak v míře spolehlivosti tranzitu staví na úroveň jiných evropských zemí. Není to tedy vina Ukrajiny, že Rusko staví drahé podmořské plynovody obcházejici Ukrajinu místo toho, aby se využila již stávající tranzitní infrastruktura na ukrajinském území," říká analytik Stulík.

Otázka ceny

Podle Gavora navíc hraje zásadní roli cena paliva - kdyby byl americký zkapalněný zemní plyn (LNG) levnější, evropští odběratelé by podle něj místo paliva z Ruska začali ve velkém skupovat LNG.

"Evropští odběratelé nemají žádný důvod, proč by preferovali zrovna ruský plyn. Oni jednoduše preferují ten levnější, protože plyn je nejčistší fosilní palivo," uvedl energetický expert.

"A konkrétně Německo takové fosilní palivo potřebuje hodně, protože zavírá jak uhelné, tak jaderné elektrárny. Plyn je takový - řekněme - přestupní milník k té naprosto bezemisní energetice s vysokým podílem obnovitelných zdrojů energie," domnívá se Gavor.