Praha - Plastická chirurgie je dobrý byznys. Možná až příliš.
Ze špatně placeného veřejného zdravotnictví se do ní totiž podle expertů v Česku uchylují i lékaři, kteří ji provádět nesmějí. Úřady přitom soukromé praxe tolik nekontrolují. To, že je neoperoval plastický chirurg, tak lidé stále častěji zjišťují až po nepodařeném zákroku.
Pár čísel na úvod.
Z počtu chirurgů, operací a cen se loňský obrat plastické chirurgie v Česku odhaduje na 840 milionů korun.
Chirurg si za deset hodin fušek na klinice plastické chirurgie přivydělá kolem 25 tisíc. Tedy tolik, co ve své nemocnici dostane za měsíc. Očař si třeba za jednu hodinovou operaci očních víček přilepší k platu od zdravotní pojišťovny o sedm tisíc. Na dřevo.
Kmenoví chirurgové soukromých klinik vydělají samozřejmě mnohem víc.
Některé "plastiky" nedělají "plastici"
30 tisíc za liposukci a 60 za zvětšení prsou je přitom v Česku ochotno zaplatit stále více žen. Od roku 2000 se i proto počet ordinací zvýšil ze 128 na více než dvě stovky. To je více než o 60 procent.
Místní plastická chirurgie má navíc dobrou pověst za hranicemi a je přitom stále cenově výhodná. Navzdory krizi tak tamní klientela vloni s šesti tisíci zákazníky tvořila plnou čtvrtinu všech klientů místních specialistů.
Tenhle rozkvět ale začíná ukazovat i svou odvrácenou tvář.
"Půlka toho gauče jsou znalecké posudky o tom, že když dva dělají totéž, není to totéž," ukazuje na lejstry zavalenou pohovku ve své kanceláři Fakultní nemocnice na Královských Vinohradech Markéta Dušková, profesorka na Klinice plastické chirurgie Univerzity Karlovy a předsedkyně České společnosti estetické chirurgie.
"Kdo nemá specializovanou zdravotní způsobilost, není ze zákona plastický chirurg a nemůže dělat plastickou chirurgii," dodává. "Přesto takových lidí najdete spoustu."
Jediná autorita, která může potřebné atestace operatérů v soukromých ambulantních praxích kontrolovat, je krajský úřad, který danou ordinaci registruje. Podle expertů se to ale často neděje.
63 zpackaných nosů za rok
"To je pravda," potvrzuje plastický chirurg Jakub Koutek. "Očař je specialista na orgán oka. Spousta z nich teď ale jako doplňkovou službu dělá operaci očních víček. Samozřejmě, aby vydělali," dodává chirurg.
"Je pravda, že v rámci zařízení, které plastického chirurga má, může operovat i lékař, který plastickým chirurgem není a nemusí se na to přijít," potvrzuje i prezident České lékařské komory Milan Kubek. "Respektive dá se na to přijít až na základě stížnosti, kterou pak prošetříme."
Důvodů ke stížnostem přitom přibývá.
"Překvapuje mě to obrovské množství chyb," citovala přesně před rokem MfD plastického chirurga Jana Měšťáka. "Za posledních 14 měsíců jsem v 63 případech operací nosu opravoval práci kolegů. Je to zhruba každá pátá operace a některé případy jsou skutečně tristní," dodal. List tehdy popsal i příběh ženy, která musela podstoupit několik opravných zákroků po operaci víček.
"Je to lukrativní obor, a proto se do něj často pouštějí i lékaři bez větší praxe a dokonce bez potřebné atestace," vysvětluje právník Svazu pacientů Viktor Pak. "Možná i tohle má vliv na rostoucí počet žalob," dodává.
Doktor jako kadeřník aneb nedejte (jen) na reklamu
Způsobů, jak operovat bez atestace, je podle profesorky Duškové několik. Ten asi nejběžnější se jmenuje odborný zástupce pracoviště, kdy lékař bez kvalifikace operuje pod vedením lékaře, který ji má.
"Jsou ale pracoviště, kde ani toto není ošetřeno," tvrdí Dušková, která působí též jako soudní znalkyně v oboru. Na trhu přitom podle ní stále vládne převis poptávky nad nabídkou, takže plastická chirurgie - ať už ta poctivá nebo "bez papírů" - u nás dál poroste.
Nejde o to strašit hned podvodnými řezníky. Zákazník by ale měl vědět, na co má za své peníze nárok. Zvlášť když jde o zdraví (a krásu).
Lidé v Česku totiž doktorům hodně věří a přistupovat k nim i svému zdraví tržně se teprve učí.
"Ve světě jsou pacienti ve výběru lékaře uvážlivější a dají spíš na osobní reference než pouze na reklamu," vysvětlil odborník Miroslav Krejča v rozhovoru pro portál plasticka-chirurgie.info.
Pacienti se soudí. A častěji vyhrávají
"Pacienti by se měli ptát, jestli je jejich lékař skutečně plastickým chirurgem," doplňuje ho prezident Kubek. Podle něj je i v zájmu dobrých plastických chirurgů, "aby si ten rybník vyčistili." Už jenom proto, že při prokázání operace bez atestace hrozí zařízení odejmutí registrace.
"Pacienti si uvědomují svá práva," upozorňuje navíc právník Pak, "neházejí flintu do žita a jsou ve svých sporech stále častěji úspěšní".
