Před minulými volbami se počítalo s tím, že senátoři a poslanci mohou podepsat jen jednu kandidátní listinu. Proč se to změnilo?
Co říká zákon?
(1) Kandidátní listinu může podat nejméně dvacet poslanců (dále jen "navrhující poslanci") nebo nejméně deset senátorů (dále jen "navrhující senátoři"), anebo občan, který dosáhl věku 18 let, podpoří-li jeho návrh petice podepsaná nejméně 50000 občany oprávněnými volit prezidenta republiky (dále jen "navrhující občan").
(2) Navrhující poslanci, navrhující senátoři nebo navrhující občan mohou podat pouze jednu kandidátní listinu. Kandidát může být uveden pouze na jedné kandidátní listině.
V minulých volbách to byla čistě akademická otázka. Nebyl žádný poslanec nebo senátor, který by podepsal více kandidátních listin. Otázka se tedy neřešila prakticky. A v průběhu posledních dvou měsíců přišly oficiální dotazy od veřejnosti a některých senátorů, jestli je to skutečně tak, že ústava nebo zákon zakazuje podepsat vícero kandidátních listin. A v podstatě žádný zákon ani ústava takové ustanovení v sobě neobsahuje. To je poměrně jednoduchý příběh.
Z laického pohledu ze zákona o volbě prezidenta vyplývá, že zákonodárci mohou podepsat jen jednu kandidátní listinu.
To je právě letmý pohled, co ta věta znamená. Ona říká pouze to, že jedna homogenní skupina poslanců nebo senátorů, která vám podepíše kandidaturu, si nemůže zároveň říct, že vedle vás podpoří ještě jiného kandidáta.
Takže když se ve skupině 20 poslanců vymění alespoň jeden z nich, tak mohou navrhnout nového kandidáta?
Přesně tak. Poslanci se mohou volně přeskupovat. Je to ve stejné logice, jako je právo občana podepsat lidovou petici všem kandidátům.
Když to ale přeženu, tak velké poslanecké kluby mohou nominovat i desítky kandidátů.
Teoreticky ano. To samozřejmě možné je, stejně tak jako homogenní skupina 50 tisíc voličů může podepsat 50 kandidátních listin.
Není to teď ale nevyvážené? Nebude mnohem těžší sehnat 50 tisíc občanů než 20 poslanců nebo 10 senátorů, když mohou podepsat libovolné množství kandidátních listin?
To je otázka spíše politická, jestli je to správně nastavené. Jestli by tam nemělo být třeba 20 senátorů a 100 poslanců. To je otázka na ústavodárce, protože bychom museli změnit ústavu. Ta jasně říká: 50 tisíc občanů, 20 poslanců nebo 10 senátorů.
Sehnat podpis senátorů vyžaduje také získání nějaké jejich důvěry, aby vám to podepsali. Na druhou stranu ani počet kandidátů se nevymyká počtu, který byl v minulých volbách. Jen více lidí využilo cestu přes zákonodárce než přes lidové petice.
Co by se stalo, kdyby platil druhý výklad?
Pokud by měl snad platit výklad ústavních expertů, tak ústava by musela skutečně jednoznačně stanovit pouze jeden podpis zákonodárce na jednu listinu. Ústava nebo zákon by zároveň musely stanovit, co se stane, když jeden poslanec nebo senátor podepíše pět kandidatur a každému z těch kandidátů řekne, že to podepsal jenom jemu. Tím uvede v obrovskou pochybnost toho kandidáta.
Vy půjdete za senátorem a on vám to podepíše a řekne, že to podepsal jenom vám. A takhle to udělá pětkrát a vy o tom nebudete vědět. Vám pak přijde rozhodnutí z ministerstva vnitra, že vás neregistruje, protože senátor, který vám to podepsal, to podepsal ještě pěti dalším. A tenhle škodolibý senátor může ze hry vyřadit pět kandidátů. To by nebylo úplně demokratické a bylo by to v rozporu s Listinou základních práv a svobod, chránící demokratickou soutěž politických sil.
Při uplatnění takového výkladu by asi nebylo ani zřejmé, který z podpisů takového senátora se má počítat a které ne.
To říkáte velmi správně. Pokud by to takhle chtěl zákonodárce udělat, tak by musel říct, který podpis vlastně započítat. Jestli první, nebo poslední, jestli se to bere podle data podpisu senátora, nebo podle data registrace. Vám to může podepsat senátor v květnu a vy to přinesete na vnitro až poslední den. Mezitím to senátor podepsal dalším čtyřem a ti to přišli na ministerstvo podat už v říjnu.
Pokud by se mělo takhle postupovat, tak by zákon musel jasně stanovit kritéria, podle kterých se postupuje. Zákon to nestanoví, protože ani nepočítal s tím, že by to chtěl zakázat. To je úplně jednoduchá logika.
Je absurdní představa, že by škodolibý poslanec nebo senátor vlastně vyřadil ze hry třeba 20 kandidátů, kterým by to podepsal, a oni by v dobré víře, že to podepsal jenom jim, byli vyřazeni z voleb.
Různí ústavní právníci ale vykládají tento zákon různě. Musíte tedy uznat, že je minimálně sporný.
Podle mě ustanovení zákona sporné není. Je naprosto jednoznačné. Připustím-li, že by ho mohl někdo vnímat jako sporné ustanovení, tak máme článek 22 Listiny základních práv a svobod, který říká, že musíte volit vždy takový výklad politických práv, který umožňuje a ochraňuje svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti. Takže kdybychom uznali inovativní výklad některých ústavních právníků, že jeden škodolibý poslanec může takhle vyřadit pět kandidátů, tak takový výklad je v přímém rozporu se článkem 22 Listiny. To je alfa i omega.
Neobáváte se tedy, že by se někdo obrátil na soud a ten zpochybnil váš výklad?
Ne. Žalovat může, kdo chce, co chce, ale my se toho v žádném případě neobáváme. Kdybychom se toho obávali, tak žádné takové stanovisko nevydáváme. Stojíme si za tím, je to spíše takový zvláštní pokus chtít něco zpochybňovat po skončení termínu podávání kandidátních listin.
