Archivní zprávy vykreslují o novopečeném prezidentovi Nejvyššího kontrolního úřadu poměrně jednoznačný obrázek: Jihlava, Vysočina, města a obce. To byla parketa, na níž si po roce 1989 krůček po krůčku budoval své postavení.

Začínal jako člen jihlavského zastupitelstva v roce 1990, o rok později už byl v křesle starosty. Tehdy ještě jako člen Československé strany socialistické, s níž navázal spolupráci rok před 17. listopadem.

O šest let později byl stále ještě starostou Jihlavy, ale už bezpartijním. Socialisty opustil, zato se začal přibližovat lidovcům, kteří mají v regionu poměrně silné postavení.

Pak přišly první krajské volby, do kterých šel Dohnal (životopis zde), v té době již hodně známá figura regionu, jako nezávislý lídr na kandidátce Čtyřkoalice.

Umí si vybojovat poslední slovo

V prosinci byl zvolen hejtmanem území poslepovaného z tří bývalých krajů a začal výrazně více pracovat na svém mediálním obraze. Chystal pro Jihlavany aquapark, hovořil o nutnosti kvalitní zdravotní péče v regionu, snažil se řešit i dávnou místní bolest: totiž absenci jakékoli vysoké školy v oblasti.

"Umí hovořit s lidmi a ví, co je trápí," komentoval tehdy působení Dohnala místopředseda lidovců Jan Kasal. "I jako politik je velmi schopný. Ovládá cizí jazyky, má letité zkušenosti, dokáže hledat kompromisy," chválil jej.

Podobně Dohnala tehdy popsaly i regionální noviny: "Je obratným diskutérem, který se umí postarat o to, aby měl poslední slovo a jeho slovo bylo slyšet."

Cesta "pádem vzhůru"

Právě ze silné pozici v regionu pak sahal stále výš. Už rok po krajských volbách se etabloval i v Evropě.

V květnu 2001 byl zvolen ve Štrasburku do funkce viceprezidenta Kongresu místních a regionálních orgánů Evropy, pár dní poté ho do místopředsednické funkce zvolila i Asociace krajů České republiky.

Pak přišly krajské volby 2004, v nichž Dohnal kandidoval stále jako nezávislý, ale již za lidovce.

Přestože si udržoval image "známého muže regionu", v dlouhodobém průzkumu agentury STEM, který mezi lety 2003 a 2004 měřil oblíbenost hejtmanů neuspěl - mezi třinácti lídry obsadil až desáté místo.

Rozpačitě pro něj vyzněly i samotné krajské volby. Po sporech o podobu koalice usedl "pouze" v křesle prvního náměstka hejtmana; na starost dostal oblast majetku, financí a informatiky.

"Ti, kdo ho znají, okamžitě po volbách - když bylo jasné, že už nebude stát v čele Vysočiny - přepovídali, že bude hledat lepší uplatnění než jen jako náměstek," tvrdí jihlavský novinář Roman Kratochvíl.

Lepším uplatněním se v jeho případě stal Nejvyšší kontrolní úřad, kam ho na druhý pokus prosadili lidovci. Tentokrát již jako člena své strany.