Praha - Bude to sto let, co si vojín rakousko-uherské armády Vořech zapsal do svého válečného deníčku větu: Dny míjejí v dírách životem málo lidským.

Fragment každodenních poznámek připomíná, že se letos po celém století vracejí zážitky z front první světové války, hluboká deprese z života v zákopech plných bahna, krys a nesnesitelného pachu z mrtvých.

1. světová válka 1914 - 1918 . Na sn. Vlajkami vyzdobená londýnská kancelář pro nábor dobrovolníků do armády v únoru 1915. | Foto: ČTK

Národy zažívaly v roce 1914 totální šok a rozčarování, po němž už nic nebylo jako dříve. Do boje tak poprvé vyjely tanky, odstartovala letadla... a světovou veřejnost zanedlouho ještě více paralyzovaly zprávy o prvním použití bojových otravných látek. Dokonce natolik, že ani Adolf Hitler se tuto zbraň neodvážil o dvacet let později ze strachu z odvety použít.

"Jestliže nějaká válka změnila lidstvo, byla to právě tato 'velká válka'," říká Michal Burian z Vojenského historického ústavu.

Pomníky, o nichž nic nevíme

První světovou válku připomínají snad v každé české či moravské vesnici pomníky se seznamy padlých. Jak říká vojenský historik Eduard Stehlík, v Česku snad nebylo rodiny, v níž by v letech 1914 až 1918 nepadl, nebyl doživotně zmrzačen či raněn některý její člen.

A přece o tomto světovém konfliktu víme žalostně málo. I proto, že ho z paměti lidí vytlačil ten druhý. Přitom právě výsledky "velké války" položily základy té druhé.

České ztráty na životech v první válce nejsou dosud spočítány, podle hrubých odhadů se pohybují mezi 200 000 a 250 000 obětí.

Česká družina byla první ozbrojenou jednotkou Čechů a Slováků v Rusku a byla založena 7. srpna 1914. Jako dobrovolnická jednotka byla postavena na roveň ruským domobranec | Foto: ČTK

K přesnějšímu zmapování padlých, kteří se narodili na území dnešního Česka, bude podle Pavla Filipka z odboru pro válečné veterány ministerstva obrany spuštěn právě letos - ke stému výročí vypuknutí celosvětového konfliktu - projekt evidence padlých vojáků ve "velké válce".

Série "válečných výprav"

Sto let od vypuknutí prvního globálního konfliktu připomene vedle projektu ministerstva obrany řada dalších (podrobněji v infoboxu).

V den výročí atentátu na následníka rakouského trůnu (28. června) otevře Vojenský historický ústav expozici V zákopech 1. světové války.

"Lidé si budou moci projít všemi významnými bitvami. Zvláště pak těmi, které ovlivnily osudy Česka," říká vojenský historik Zdeněk Polčák. Součástí expozice budou i dosud nikdy nezveřejněné životní osudy, působivé deníky či dopisy vojáků z fronty.

Jedním z nich je dopis jedenadvacetiletého Jana Šmatlána ze Svaté Kateřiny (datovaný 17. června 1915), který ujišťuje rodinu, že je v bezpečí, a prosí ji, aby mu blízcí více psali. O dva dny později autor padl u obce Nové Lublince.

Pohnutý je rovněž osud pětadvacetiletého Aloise Storcha z České Lípy, který vstoupil do československých italských legií v Itálii a byl za tuto "zradu" oběšen dva měsíce před koncem války. Jeho opisy básní se zdařilými kresbami a výstižnými postřehy svědčí podle historiků o vysoké citlivosti i duševní vyspělosti mladého dělníka.

Vyznamenání francouzského vojska v zákopech na Sommě ve Franciii v r. 1916. Jedna z nejkrvavějších bitev 1. světové války si vyžádala na jeden milion lidských životů. | Foto: ČTK

"Nic proti geniálnímu dílu Jaroslava Haška Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, ale Češi se jako on nechovali," říká historik Zdeněk Polčák. Josef Švejk byl podle něho poskládán z mnoha lidských typů a vtipných událostí. Ale třeba na italské frontě patřili Češi k obávaným a velmi zarputilým bojovníkům. Na druhé straně pak budili u bolševických rudých oddílů doslova hrůzu takzvaní "běločeši" tedy českoslovenští legionáři na Rusi.

Bitva u Zborova

Z válečných deníků vyplývá, že Češi byli už tehdy pověstní černým humorem. Od té doby se podle historiků traduje, že Češi nemají nic v úctě a není jim nic svaté.

"Češi sice vzhledem k původu jen obtížně postupovali do vysokých armádních funkcí, na těch středních a základních ale prosluli jako vojáci s vysokým stupněm zdravého selského rozumu s velkým smyslem pro improvizaci. Tedy jako vojáci, kteří přemýšlí, jak dosáhnout vítězství s co nejmenšími ztrátami." říká historik Eduard Stehlík.

Českoslovenští legionáři tím na sebe upozornili zejména v bitvě u Zborova, kdy teoreticky neměli mít proti prvotřídně vybudovaným a vyzbrojeným obranným pozicím Rakušanů nejmenší šanci. Nepřítel očekával, jak bylo v té době obvyklé, frontální útok, ale vyrazily proti němu jen malé a rychle se pohybující úderné oddíly, které se jen těžko zaměřovaly. A padl-li některý z velitelů oddílu, vojáci se nevraceli, jak bylo často zvykem, ale pokračovali v boji. Každý totiž znal svůj úkol. "Červenobílí (rozuměj - čs. legionáři) proti nám bojovali jako kočky. Jen tak mohli zvítězit," shodli se po bitvě u Zborova rakouští velitelé.

Na ledovém pochodu

Stoleté výročí vypuknutí první světové války si bude letos připomínat většina civilizovaných zemí - i když některé více a jiné (kvůli jejím výsledkům) méně.

K důvodům, proč bude toto datum po celý rok připomínáno v Česku, patří fakt, že s koncem velké války získali Češi v podobě nového státu samostatnost. Zapadnout by podle historiků nemělo ani to, že nebyli potrestáni nejen její viníci, ale ani ti, co se podepsali na obludných - mnohdy genocidních - válečných zločinech.

Kdo dnes například ví o ledovém pochodu rakousko-uherských (tedy i českých) zajatců Albánií v roce 1915? Srbové tehdy vedli 60 000 zajatých vojáků, z nichž za strašlivých podmínek (i kanibalismu) přežilo jen 20 000 vojáků. Dalších 10 000 pak nepřežilo útrapy zajateckého tábora.