Šperky Velké Moravy. Vědci odhalují neviditelnou krásu dávno zaniklé mezinárodní módy

Šperky Velké Moravy. Vědci odhalují neviditelnou krásu dávno zaniklé mezinárodní módy
Snímky zlatého dvouplášťového gombíku.
3D model gombíku.
Rozvinutý plášť jednoho z analyzovaných gombíků v takzvaném Marinově zobrazení. Díky takovýmto novým pohledům jsou archeologové schopni odhalit i drobné rozdíly v práci šperkařů a případně rozeznat jednotlivé dílny.
Křížek z Mikulčic. Zobrazit 21 fotografií
Foto: Martin Frouz
Jan Kužník
3. 9. 2022 7:10
Tým expertů archeologa Lumíra Poláčka vytvořil digitální modely desítek nejvzácnějších šperků z období Velké Moravy. Ve vysokém rozlišení a v detailech jako nikdy předtím teď mohou vědci zkoumat postupy raně středověkých šperkařů a hledat odpovědi na otázky, které dosud ani nemohly být vzneseny. Nové analýzy třeba napoví, jak distribuce podobných drahocenností na Velké Moravě vůbec probíhala.

V módě byly naposledy před více než tisíci lety. V peněžence jejich obraz nosíme i dnes. Takzvané gombíky sloužily původně jako spínadlo šatů, nosily se většinou po dvou, přišité na oděvu poblíž klíčních kostí, a dovolit si je mohli jen ti nejbohatší.

Když se člověk pozorněji podívá na českou dvoukorunu, jeden takový gombík, patřící do skupiny velkomoravských šperků, spatří. Na výstavě nazvané Velkomoravské Mikulčice virtuálně si podobný šperk, ale i další artefakty může návštěvník díky pokročilým 3D technologiím prohlédnout v detailu, a dokonce také osahat.

Archeologický výzkum v Mikulčicích, které byly centrem Velkomoravské říše (9. a začátek 10. století), trvá nepřetržitě téměř 70 let. A právě gombík, jak šperk poprvé v roce 1947 označil archeolog Jan Eisner, se stal jakýmsi symbolem celé lokality i jedné dějinné éry naší země.

Neviditelné detaily a souvislosti

Zmiňovaná výstava je veřejně viditelným završením několikaleté badatelské práce týmu archeologů, restaurátorů, geodetů a specialistů na 3D modelování pod vedením archeologa Lumíra Poláčka z Archeologického ústavu AV ČR, Brno.

Projekt podpořený ministerstvem kultury položil základy rozsáhlého digitálního fondu a databáze vzácných velkomoravských šperků, z nichž některé si mohou již nyní současní i budoucí badatelé jednoduše "vypůjčit" a prohlížet v podobě trojdimenzionálních modelů. Zkoumání je možné v takovém rozlišení a kontextu, že křehké originály mohou zůstat bezpečně uloženy v depozitáři.

Virtuální modely vznikly speciální fotografickou metodou, takzvanou vícesnímkovou fotogrammetrií. Pečlivou a detailní fotodokumentací objektů i jednotlivých drobných artefaktů z různých stran a úhlů lze vypočítat jejich vysoce přesný trojrozměrný digitální model.

Nové metody snímání umožnily vytvoření digitálních kopií i těch nejsložitějších artefaktů z jemných stříbrných řetízků, drobných a složitě propletených zlatých drátků, průsvitných kamenů a skla i vysoce lesklých zlatých ploch. To všechno jsou přitom pro dokumentaci velmi složité povrchy a běžná zařízení je kvůli nedostatečnému rozlišení nebo intenzivním odleskům nedokážou kvalitně nasnímat.

Rozlišení digitálních 3D modelů je tak vysoké, že i na miniaturních špercích je možné studovat jednotlivé části výzdoby a stopy po práci středověkého řemeslníka. Následně lze rozklíčovat historické zlatnické metody a správně definovat postupy vhodného restaurování i způsob uchování daných předmětů pro další generace.

"Díky výsledným 3D modelům můžeme například gombíky zkoumat nejen z pohledu technologie výroby, ale po přesném promítnutí pláště předmětu do roviny dokážeme rozeznat i drobné rozdíly v postupech tehdejších šperkařů a následně tak zkoušíme identifikovat jednotlivé výrobce a dílny," vysvětluje vědecké benefity pečlivé digitalizace souboru členka výzkumného týmu Šárka Krupičková.

"Nově můžeme také porovnávat nálezy z jednotlivých hrobů vzdálených od sebe i několik set metrů a stanovovat tak vzájemné vztahy jedinců zde pohřbených," doplňuje.

Dříve povrchy nalezených artefaktů překresloval ručně dokumentátor. Vždy tak došlo k nějaké odchylce, nebo dokonce k záměrné idealizaci výzdoby a podrobné porovnání s ostatními nálezy, které by archeology nasměrovalo k identifikaci jednotlivých dílen, nepřipadalo v úvahu. Naprosto přesná 3D vizualizace navíc nabízí i okem jinak zcela neviditelné pohledy. Následuje detailní analytická práce a postupné zasazování artefaktů do kontextu nálezové situace a doby.

"Zatímco například pro sousední Franskou říši máme písemné prameny o tom, jak probíhal tamní obchod a jak byla rozdělena tamní společnost, pro Velkou Moravu takové podklady neexistují. Veškeré vědění o dobové módě čerpáme především z hrobových nálezů. Nové detailní analýzy šperků a dalších přídavků z bohatých pohřebních výbav nám pomohou určit, jakým způsobem byly tyto, už ve své době nesmírně drahé, předměty distribuovány mezi příjemce," upozorňuje vedoucí výzkumu Lumír Poláček.

A pokračuje: "Pravděpodobně totiž nešlo o obchod, ale jakési přerozdělování ze strany panovníka nebo velmožů mezi jejich věrné. Teoreticky tak postupně můžeme přispět k objasnění vztahů uvnitř společnosti. A pokud se někdy v budoucnu podaří rozluštit genetické informace nalezených ostatků, získáme i detailnější pohled na sociální vazby pohřbených jedinců," upřesňuje další možnosti a směry zkoumání. 

Archeologie bez destrukce

Během posledních let výzkumu archeologové fotogrammetricky zaznamenávali také některé další archeologické objekty a situace. Nasnímali například základy všech už v minulosti odkrytých mikulčických zděných staveb (paláců a kostelů) nebo dalších významných staveb (opevnění, mostů atd.).

Tisíce fotografií ze všech dostupných úhlů pak počítačově zpracovali a podobně jako u šperků vytvořili podrobné digitální 3D modely. Díky tomu dnes můžeme ve virtuálním světě zkoumat více než tisíc let staré základy staveb, i když jejich archeologický terénní průzkum již skončil a jsou ve skutečnosti už dávno zasypané. Odborníci se mohou vracet zpět v čase, studovat již neexistující archeologické situace a v budoucnu se k nim opět vracet s novými výzkumnými otázkami.

Archeologický terénní výzkum je vždy postupem destruktivním. Ačkoliv díky němu archeologové prozkoumají ohrožené nebo pro vědu klíčové relikty historie ukryté pod zemí, dochází zároveň k nenávratnému zániku dané situace. Z toho důvodu hraje zásadní roli co nejlepší zdokumentování celého výzkumu. V Mikulčicích proto vědci dbají na podrobnou a maximálně přesnou 3D dokumentaci, která vedle klasické terénní dokumentace zachová nálezové okolnosti pro budoucnost alespoň ve virtuálním světě.

V Mikulčicích testovaný systém 3D dokumentace se uplatnil i na dalších významných přírodních i kulturních památkách u nás i v zahraničí. Obdobným způsobem vznikly například digitální kopie interiéru kostnice v Kutné Hoře, model obtížně mapovatelné jeskyně Chýnov nebo podrobný model chrámu Notre-Dame před požárem.

Nadregionální móda zdokonalená na Moravě

V devátém století patřily šperky a oděvní součásti, které dnes souhrnně označujeme jako velkomoravské (ty luxusní z nich jako veligradské), k nadregionální - dnes bychom řekli mezinárodní - módě rozšířené nejen na území Velké Moravy, ale i ve velké části jihovýchodní Evropy, respektive východního Středomoří. K nejoblíbenějším patřily náušnice představující typicky ženský šperk. Nenosily se jen v uších, ale vplétaly se i do účesů a hrály důležitou roli v sociální identifikaci.

"Například prstenů z období Velké Moravy jsme našli pár desítek, náušnic však máme tisíce. Jsou naprosto běžným nálezem v hrobech všech vrstev tehdejších obyvatel. Chudší ženy nosily šperky z měděného drátu, ty bohaté měly náušnice ze zlata. Pro mojmírovskou Moravu devátého století je typické, že v hrobech bývá náušnic často i více párů nebo exemplářů," vysvětluje Poláček z brněnského Archeologického ústavu AV ČR.

Zatímco typologicky podobné náušnice jsou rozšířené v širokém pásu od jihovýchodní po střední Evropu, gombíky byly dříve považovány za výlučně moravskou oděvní součást, která vznikla právě na Velké Moravě a odtud se šířila dál.

"Dnes víme, že svým výrobním charakterem vycházely gombíky z východních tradic zprostředkovaných do Evropy Byzancí nebo obecně východním Středomořím. Na Moravě však byla jejich výroba zdokonalena a dosáhla svého vrcholu," vyvrací jeden z tradovaných mýtů kolem velkomoravských šperků archeoložka Krupičková.

Domněnka o velkomoravském původu šperků vznikla i díky četnosti, s jakou byly tyto artefakty právě na Moravě nacházeny. Nejvíce jich bylo pochopitelně objeveno v době velkorysých systematických odkryvů velkomoravských center ve druhé polovině minulého století. V porovnání s minimem podobných nálezů v okolních zemích to vypadalo, že daný typ šperků byl skutečně nejrozšířenější právě u nás. Byl to však optický klam, který odrážel odlišný způsob "archeologizace" hmotné kultury pohřebišť.

"Křesťanská společnost v okolních zemích byla v té době na odlišné úrovni a přidávání výbavy do hrobů nebylo praktikováno v takové míře jako na Moravě nebo bylo přímo zakázáno. Na Moravě se však honosné šperky a oděv dále pohřbívaly se zemřelým," popisuje Poláček.

"Navíc máme z archeologického pohledu obrovské štěstí, protože Mikulčice nebyly po zániku Velkomoravské říše znovu obnoveny jako centrální místo a dále přestavovány. Památky pod zemí se nám proto dochovaly, zatímco jinde rychle vyrostla další centra civilizace a stopy po původním osídlení byly často zničeny," vysvětluje situaci kolem velkého množství nalezených velkomoravských šperků archeolog.

V nadživotní velikosti

Virtuální modelování a aditivní výroba ve službách vědy mají tu výhodu, že výstupy činí atraktivními i pro širokou laickou veřejnost. Vědci díky tomu mohou krásné, ale velmi křehké kulturní dědictví zpřístupnit všem v podobě podrobných holografických a velkoformátových projekcí, virtuální reality i 3D tisků. To vše bez rizika poškození originálních děl.

Asi nejkrásnější a nejzdobenější zlatý gombík z Mikulčic byl naskenován v tak velkém rozlišení, že si návštěvník může na výstavě prohlédnout jeho kopii z 3D tiskárny zvětšenou na desetinásobek originální velikosti. I pro samotné odborníky byla možnost vzít do ruky gombík o průměru čtvrt metru úplně novou zkušeností. Prezentovaný model je totiž haptickým exponátem.

Nad tím stejným gombíkem se potom můžete proletět i ve virtuální realitě a cítit se při tom jako vesmírný objevitel nad neznámou planetou. Model je tentokrát zvětšený tak, jako by měl originál průměr přes sto metrů.

VIDEO: Cesta k pokladu v Milevsku. Tři metry ke stropu a šest metrů tajnou chodbou

Cesta k trezoru Kláštera Milevsko | Video: Jakub Zuzánek
 

Právě se děje

Další zprávy