Brno - Vánoce v kruhu rodinném jsou pouhým snem pro desetitisíce lidí v Česku. Žádnou rodinu totiž nemají. A další desítky tisíc lidí žijí tak, že je v budoucnu podobně smutné Vánoce nutně čekají.
Lidem bez příbuzných a přátel nemá kdo poslat novoroční přání, ani jim pomoci v nesnázích. Ve stáří pak umírají sami a soudy dlouhé měsíce pátrají po jejich zákonných dědicích. Ve zhruba dvou tisících případů ročně je toto hledání marné.
Naposledy díky tomu státní kasu obohatila pozůstalost po manželském páru z Blanska. Muž a žena zemřeli krátce po sobě. Byli si navzájem posledními žijícími příbuznými. Jejich společné jmění "propadlo" státu.
Jak na neexistujících dědicích vydělal stát miliony - čtěte ZDE
Na podobný případ vzpomíná i vedoucí Domova pokojného stáří Kamenná v Brně Jana Kopecká. "Starali jsme se o klientku, která neměla žádné příbuzné. Docházela za ní jen jedna kamarádka. Paní ovšem nesepsala závěť a majetek po ní tak tenkrát dědil stát," vzpomíná.
Také v současnosti žije v Domově pokojného stáří Kamenná jedna osamělá dáma. "Manžel jí zemřel, děti neměli a o vzdálenější příbuzné už buď také přišla, nebo se s nimi nestýká. Nevíme," konstatuje Kopecká.
POČTY SAMOTÁŘŮ V ČESKU
Přehled o lidech umírajících zcela o samotě má k dispozici pouze Úřad pro zastupování stáu ve věcech majetkových. Jejich majetek totiž převádí do Státní kasy.
- V roce 2005 jich evidoval 1426
- V roce 2006 to bylo 2168
- V prvním pololetí roku 2007 už 1109
Na samotu si zadělali v mládí
Jak se stane, že člověk zůstane zcela sám? Málokdy je to jen souhrou nešťastných okolností - automobilových havárií a smrtelných chorob. Za celoživotní osamělostí stojí spíše shoda drobných náhod. Člověk sám pochází z nepříliš rozvětvené rodiny a vlastní si nezaloží.
"Obvykle tato situace vzniká mezi dvacátým a pětačtyřicátým rokem věku, kdy si dotyčný nedokáže najít životního partnera," uvádí sociolog rodiny z Masarykovy univerzity v Brně Ivo Možný.
Ukázkovým případem osamělých lidí jsou podle něj takzvaní "smutní traktoristé".
"Jsou to často muži z nižších sociálních vrstev, z venkova. Pro jejich vrstevnice nebyli atraktivní. Ty si našly muže z okresního města, přestěhovaly se a traktoristé uvízli ve vesnici sami. Z těch jsou ti dnešní osamělí zanedbaní šedesátníci," říká Možný.
Ve městech je lidí bez rodiny více
Osamělí traktoristé mívají ovšem výhodu života na vesnici, kde se dodnes čile udržují vazby v širokých rodinách. Málokdy se tak dočkají stáří v naprostém osamění. To je typické spíše pro velká města.
Právě ve větších sídlech je podle Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových častější případ odúmrtí tedy případů, kdy po sobě zemřelý nezanechá jediného dědice.
"Tito lidé možná někde nějakého příbuzného mají. Ale vazby se zpřetrhaly a je těžké je dohledat," vysvětluje Možný.
Městští lidé se podle něj navíc častěji stěhují. "Nejprve pracovali v ostravských hutích, pak jeli jinam stavět dálnici a dožívají někde v Ústí nad Labem, zcela odříznutí," dodává sociolog.
Ze singles osamělými staříky
Odborníci se shodují, že osamělých starých lidí bude zřejmě přibývat. Dříve byli ti neprovdaní či bezdětní s přetrhanými rodinnými vazbami výjimkou. Dnes začínají být přímo fenoménem.
"Až do generace dnešních šedesátnic byl počet bezdětných žen velmi nízký. Maximálně do deseti procent. U nejmladší generace zatím tento počet nejde bezpečně odhadnout, jisté ale je, že v horizontu dvaceti let bude bezdětnost až dvacetiprocentní," nastínila demografka Jitka Rychtaříková z Karlovy univerzity.
Život v malých rodinách či nesezdaných párech tak podle demografů a sociologů "vyprodukuje" množství osamělých stařenek a staříků. "Jsem si tím téměř jist. Už jsem kdysi říkal, že zřídit si luxusní starobinec bude ohromný byznys," poznamenal Možný.
