Rozhovor - Poslední měsíce se jméno ministryně pro lidská práva Džamily Stehlíkové objevuje především v souvislosti s romskou problematikou. Od pochodu radikálů Litvínovem 17. listopadu prakticky neuplyne den, aby se nevyjadřovala ke stavu romských ghett. Stehlíková má však na starosti i další menšiny. Například homosexuály, kterým by svěřila právo adoptovat dítě.
V rozhovoru pro Aktuálně.cz svou myšlenku rozvíjí, lesby a gayové by podle ní měli mít právo dostat děti, o které nemají zájem heterosexuální páry. "Mohly by se třeba ucházet o děti, které nikdo nechce: Ušetřilo by to peníze a dalo by to těm dětem rodinu. Uvidíme, jestli těch dětí bude tolik, že zbude i na ně," říká v interview, které s ní vedla novinářka Barbora Tachecí.
Džamila Stehlíková mluví i o tom, kdy spatří světlo světa zákon, který by trestal pohlavkování dětí a proč chce do kampaně proti fyzickému trestání dětí nasadit celebrity.
Rozhovor s Džamilou Stehlíkovou jsme pro větší přehlednost rozdělili do několika kapitol: Zde hovoří o své nejisté budoucnosti ve vládě Zde popisuje, jaký recept by naordinovala romské komunitě V této části pak mluví o emancipaci a ženách v politice |
BT: Jak daleko jsme od doby, kdy budou moci gayové adoptovat v Česku děti?
Jsme na dobré cestě, protože debata o tom běží. První krok bude umožnění adopce dítěte partnera nebo partnerky. Protože mnoho lesbických párů vychovává biologické dítě jedné z nich. Když jsou registrované partnerky, platí tu zákonná povinnost se o dítě partnerky starat. Ale když se biologické matce něco stane, tak pozůstalá nemá prakticky vůbec žádná práva a dítě putuje do institucionální péče.
BT: A druhý krok?
To bude úprava adopce pro heterosexuální páry. Protože děti v dětských domovech čekají neúměrně dlouho a stále není uspokojen hlad bezdětných párů.
BT: Můj původní dotaz ale stále trvá - kdy budou moci gayové adoptovat děti?
Těžko odhadnout. Záleží na tom, jak rychle se nasytí kapacita heterosexuálních párů. Homosexuální páry jsou v pomyslné frontě na posledním místě. Mohly by se třeba ucházet o děti, které nikdo nechce: Ušetřilo by to peníze a dalo by to těm dětem rodinu. Uvidíme, jestli těch dětí bude tolik, že zbude i na ně. Já se ale obávám, že ten problém zůstane.
BT: Takže řekněme za 20 let bude podle vás možné, že budou homosexuální páry vychovávat adoptované dítě?
To si myslím, že ano. Protože v řadě států už taková možnost je dnes.
BT: V Brně se pořádala první česká gay party, přehlídka hrdosti gayů a leseb. Na party se objevily transparenty s nápisy: "Homofóbie se dá léčit". Což se dá přeložit jako my, gayové, jsme normální a vy, kteří to nechápete, zajděte si k doktorovi. Je tohle šťastný způsob, jak prosazovat vzájemnou toleranci?
Ve zkratce:
Džamila Stehlíková
- Rodačka z kazašské Almaty vystudovala lékařství na univerzitě v Moskvě. Její specializací je psychiatrie.
- V roce 1988 se vdala do Československa, lékařskou praxi si otevřela v Chomutově.
- Šestačtyřicetiletá Stehlíková má dvě děti - dceru Kamilu a syna Alana.
- Do politiky začala promlouvat v roce 1998, kdy se stala členkou chomutovského zastupitelstva, posléze seděla tři roky v městské radě. To už jako příslušnice Strany zelených, do níž vstoupila v roce 2000. Je předsedkyní Ústecké krajské organizace Strany zelených, je členkou předsednictva SZ.
- Od ledna 2007 je ministryní, ve vládě má na starosti menšiny, neziskové orgnaizace a zdravotně postižené.
Další rozhovory Barbory Tachecí
To se mi nelíbí. Jako psychiatr odmítám jakoukoliv narážku tohoto typu. Je to eticky nepřijatelné, v životě bych nikomu neřekla, že jeho postoj či cokoliv má být spojeno s léčbou.
BT: Není tento tlak na toleranci vlastně intolerantní?
Je zbytečný a kontraproduktivní. Protože v Česku je tolerance vůči gay a lesbickým minoritám velmi vysoká, jsme 2. nejtolerantnější v Evropě vůči sexuálním menšinám, tuším po Nizozemsku. Nevím, kam tlačit na pilu ve společnosti, která je takto velkorysá.
BT: Dokonce jsem četla, že by se z tolerance vůči homosexuálům mohlo stát nové náboženství. Co si o tom myslíte?
Neřekla bych náboženství, ale možná se to stává módou.
BT: S návrhem zákona, který měl zakazovat veškeré fyzické tresty dětí, jste se stáhla - máte ambice ho znovu vytáhnout? Nebo jste myšlenku, že by měl stát zasahovat do výchovy dětí, zcela zapudila?
Teď máme jiný cíl: Kampaň týkající se prevence násilí na dětech. Protože největším problémem jsou případy týrání a zneužívání dětí.
BT: Takže nejdříve uděláte kampaň a až poté zákon?
Ano. Ještě po kampani uděláme znovu průzkum veřejného mínění a o zákonu budu mluvit pouze v případě, kdy mě podpoří nadpoloviční většina českých rodičů.
BT: Na kolik ta kampaň přijde?
Celkový rozpočet je kolem deseti milionů.
BT: Četla jsem, že chcete oslovit známé osobnosti, které by mluvily o svých výchovných metodách - koho už máte domluveného?
Domluvili jsme se, že dokud nezískám jejich definitivní souhlas, mluvit o tom nebudu.
BT: Je těžké získat výrazné osobnosti pro takovou kampaň?
Někdo se hlásí sám a někdo má tak vyhraněný názor, že není možné ho ani oslovit. Je to rozděleno. V umělecké obci je víc lidí, kteří takový návrh vítají a rádi pomohou. Několik lidí mi řeklo, že do té kampaně půjdou, ale nebudou mluvit o zásahu státu do výchovy. Ztotožňují se tedy jen s částí týkající se prevence násilí a týrání.
Rozhovor s Džamilou Stehlíkovou jsme pro větší přehlednost rozdělili do několika kapitol: Zde hovoří o své nejisté budoucnosti ve vládě Zde popisuje, jaký recept by naordinovala romské komunitě V této části pak mluví o emancipaci a ženách v politice |