"Takových center, jako to naše, je v celé Evropě asi šest," říká přednosta III. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Motol Robert Lischke. Pod jeho vedením udělají lékaři v Česku přes padesát transplantací plic ročně a některým lidem tak prodlouží život i o desítky let. "Ty výsledky jsou u každého pacienta individuální. Podle celosvětových statistik přežije první rok po transplantaci k 90 procentům lidí, desetileté období asi 30 procent pacientů. Máme ale i takové, kteří žijí dalších dvacet i více let," popisuje odborník.
Nad tím, že dárce musí zemřít, aby příjemce orgánu mohl žít, prý lékaři nedokážou a nemohou přemýšlet. "Občas jsou to samozřejmě velmi smutné případy, hlavně u dětí a mladých lidí. To člověk vnímá, ale my jsme tady od toho, abychom zachraňovali a pomáhali těm pacientům na čekací listině," přiznává Lischke s tím, že z asi 250 plic, kterých se k darování v Česku ročně objeví, lze použít jen 20 až 30 procent. "Je to skutečně velmi křehký orgán, který rychle ztratí svoji funkci," dodává lékař.
Na tom, jak "starý" je darovaný orgán, podle Lischkeho často nezáleží. Zatímco věk dárce není rozhodující, daleko více záleží na velikosti darovaných plic. "Velikost je strašně důležitá. Tím, že příjemci zbývá krátká doba, je hlavní, aby plíce do hrudníku pasovaly. Nesmí být ani malé, ani velké," vysvětluje. Cesty, jak si mohou lékaři s většími orgány poradit, podle transplantologa existují. Po takovém kroku ale sahají pouze v kritických situacích: "Jen když příjemci zbývá už velmi krátká doba."
