"Každý z nás má v sobě asi kousek předsudku vůči romské minoritě. Dodnes ve společnosti zůstává," říká Martin Biben k tomu, že sociální vyloučení je v Česku spojené i s rasovou problematikou, ze které pramení pocit obyvatel ve vyloučených lokalitách, že si na nich společnost "vybíjí frustraci".
Biben, který ve svých reportážích popisoval situaci například na ústeckém sídlišti Mojžíř nebo sexuální byznys v Předlicích, v rozhovoru mluví o tom, že za osudy lidí ve vyloučených lokalitách se často skrývá systémové selhání.
"Třeba prostituce spadá pod horší přístup na trh práce, kdy lidé mají horší možnosti sehnat si adekvátní zaměstnání, které by uživilo je a jejich děti. Stejně tak podle definice vyloučených lokalit je horší přístup ke vzdělání a financím obecně, což způsobuje vyšší zadluženost. A pak je zde samozřejmě problém bydlení," popisuje novinář, podle kterého stát na řešení situace v těchto regionech rezignoval už v průběhu devadesátých let.
Složité bytové situaci podle reportéra neprospívá především obchod s chudobou, se kterým se těžko bojuje. Biben popisuje i případy, kdy rodiny na ústeckém sídlišti platí za malé byty v mizerném stavu nájmy i dvacet tisíc korun. "To je systém, který je potřeba narušit a zničit, a dokud se tohle nestane, tak to bude stále růst. A nadále budeme mít sto tisíc lidí totálně na okraji společnosti," varuje novinář.
Podle Bibena existují ve vyloučených lokalitách ovšem i "místa naděje", kterými jsou místní školy. Popisuje třeba ty v ústeckých Předlicích, které se podle jeho slov ničím neliší od podobných institucí v jiných částech republiky. "Bylo skutečně vidět, že tam školy fungují, učitelé jsou tam dobří a dětem, které jsou šikovné na spoustu věcí, se věnují," dodává novinář.