Její hity zná velká část národa, na rozdíl od příběhu osobité a socialistickým režimem pronásledované umělkyně, která 10. listopadu slaví své sedmdesátiny velkým koncertem v Lucerně.

"Netušila jsem, že to může být nějaká překážka v životě nebo v kariéře," říká hudebnice k tomu, jak jí komunisté vyčítali extravagantní vzhled a vystupování.

Problémy měla prý třeba kvůli síťovaným šatům a dlouhým copánkům, které se přitom staly inspirací pro píseň Dlouhá bílá žhnoucí kometa. "Pořád jsem někde lítala a za mnou vlály ty copánky a vlasy. Prakticky jsem jimi bičovala kapelu a takhle to vzniklo," popisuje zpěvačka, co stojí za textem Jaroslava Machka.

Kratochvílová ale dodává, že se svými texty nikdy nebyla příliš spokojena a přepisovala si je. "Dnes už to nejde přetextovat, protože to fanoušci vyžadují," dodává.

Hudebnice, o které někteří kritici říkají, že kdyby vyrůstala na Západě, a ne v komunistickém Československu, byla by z ní hvězda světových rozměrů, o sobě říká, že "není žádná bomba" a navíc nechce, aby ji kdokoliv vlastnil. "Být jako Madonna? To bych v životě nechtěla," přiznává Kratochvílová s tím, že si vybrala svou vlastní cestu, protože nechtěla "zradit muziku". 

A měla někdy tvůrčí krizi? "Nikdy. Krize je jiná věc - třeba když prší a nemáte deštník, nejede vám auto nebo zrovna vyprodali banány. Ale hudba a tvořivost mě ve všech krizích držela nad vodou," říká zpěvačka, podle které je na planetě tolik krásy, že stojí za to žít a krize nemít.

Celý rozhovor si můžete pustit v úvodním videu nebo si ho poslechnout ve své oblíbené podcastové aplikaci.