Jan Wirnitzer
Aktualizováno 15. 6. 2018 9:53
Už v roce 2012 se české ministerstvo obrany začalo seriózně zabývat otázkou pořízení moderních radarů protivzdušné obrany. Šest let poté přístroje klíčové pro ochranu republiky vojáci nemají. Připomeňte si milníky výběru radarů včetně nečekaných obratů, které přišly i v rozmezí pouhých dvou dnů.
Výběr izraelských radiolokátorů
Ministerstvo obrany vedené Martinem Stropnickým 14. prosince 2016 oznámilo, že osm nových radiolokátorů dodá armádě Izrael, a to formou mezivládní dohody. Výběr padl na bojem prověřený systém ELM 2084, který slouží například v izraelském protiraketovém systému Iron Dome.
Radar umí buď sledovat letadla (vidí je až na 475 km daleko), nebo monitorovat palbu raket, minometných či dělostřeleckých projektilů (do vzdálenosti 100 km), počítat, odkud je střela vypálena a kam dopadne. Lze jej přepravit dopravním letounem C-130 Hercules. Ty nicméně české letectvo nemá.
Počítá se s tím, že se radar bude částečně vyrábět v České republice. Konkrétně se mluví o bezmála třetině objemu zakázky a výrobě srdce radaru - polovodičových anténních modulů - v pardubické Retii. Podvozky pro systém by zase měla dodávat Tatra.
Obě společnosti spadají pod zbrojařské impérium Jaroslava Strnada, příznivce a pozdějšího sponzora proizraelského prezidenta Miloše Zemana. Retii Strnad koupil koncem března 2016.