Jan Wirnitzer
Aktualizováno 15. 6. 2018 9:53
Už v roce 2012 se české ministerstvo obrany začalo seriózně zabývat otázkou pořízení moderních radarů protivzdušné obrany. Šest let poté přístroje klíčové pro ochranu republiky vojáci nemají. Připomeňte si milníky výběru radarů včetně nečekaných obratů, které přišly i v rozmezí pouhých dvou dnů.
Čtyři dodavatelé v hledáčku. Dva z nich nejsou z NATO
V srpnu 2016 bylo jasné, že armáda vybírá budoucího dodavatele radarů ze tří možných: techniku armádě mohli dodat Francouzi, Švédové, nebo Izraelci. Pozoruhodné je, že zatímco ministerstvo nyní tvrdí, že radary z nealianční země Češi zapojit nemohou, tehdy to samé ministerstvo vybíralo ze tří zemí, z nichž alianční byla jediná.
O měsíc dříve se ze zakázky stáhla britská firma BAE Systems. Británie tehdy oznámila, že její radary nesplňují podmínky, které Češi požadují.
Rozhodování tehdy působilo dojmem, že si ministerstvo obrany dává záležet. Hodnoticí komise měla celkem 33 členů, prověřovala 80 základních kritérií a následně zkoumala 360 technických i ekonomických parametrů.