Před sto lety objevil Tutanchamonovu hrobku britský archeolog Howard Carter. Jak významný počin to byl?
Objev oživil celosvětový zájem o starověký Egypt, jeho historii i archeologii, díky čemuž i nyní může velké množství expedic v Egyptě pracovat. Tutanchamon nebyl nijak významný panovník, především proto, že zemřel hodně mladý. Jeho hrobka byla velmi malá, právě kvůli jeho brzké smrti, ale i tak se do ní pokusili dostat výbavu hodnou krále. Proto má ohromnou vědeckou hodnotu.
Tutanchamonova hrobka byla jedna z těch nejméně zničených. Je její objev tak významný i díky tomu?
Hrobky bývaly na nejlepších místech a vědělo se, kde jsou. Proto je zloději opakovaně vykrádali. Tutanchamon byl nacpaný do malé hrobky a pravděpodobně o ní vědělo i méně lidí. Přestože ji také vykradli, nebo se o to minimálně někdo pokusil, odnesli si toho výrazně méně než z jiných hrobek v Údolí králů. Vstup do jeho hrobky navíc poměrně záhy po dostavění zasypali kvůli práci na dalších hrobkách v okolí. Zapomněla na ni nejen věda, ale i zloději.
Jak těžké ji bylo tedy nalézt?
Objevitel hrobky Howard Carter samozřejmě věděl, že panovník Tutanchamon existoval. Měl pečeti i jiné skromné důkazy o jeho existenci. Byl si jistý, že musí mít také hrobku v Údolí králů. A byl první, kdo ho začal prozkoumávat opravdu systematicky - čtverec po čtverci -, až ji našel v úplně posledním čtverci.
Podíleli se nějak Češi na výzkumu egyptských památek, například na luštění hieroglyfů?
Hieroglyfy byly rozluštěny dávno předtím, než vznikla česká egyptologie. Egyptologické bádání je dnes ale mezinárodní, úzce propojené úsilí a česká egyptologie se podílí na všech jeho aspektech, včetně zkoumání egyptského písma a jazyka. Objevy v Abúsíru v tomto ohledu posunuly především naše poznatky v oblasti staroegyptského lexika - především v takzvané Hadí encyklopedii na západní stěně pohřební komory hrobky kněze Iufay se podařilo identifikovat hned několik dosud neznámých egyptských slov.
Jak je na tom česká egyptologie? Provádí nyní Češi nějaký významný výzkum?
Jenom v Abúsíru máme tři expedice, jedna pracuje na královském pohřebišti páté dynastie, jedna na nekrálovských pohřebištích úředníků Staré říše a jedna na šachtových hrobkách pozdní doby. Například se neustále objevují nové hrobky, díky kterým víme více o rodinných vazbách mezi úředníky, což vede k většímu pochopení fungování společnosti ve Staré říši.
Objevili jsme "kuchařku" na mumii
Jakého terénního výzkumu se účastníte vy sama?
Zkoumám šachtové hrobky pozdní doby a s každou hrobkou objevujeme jedinečné náboženské texty. Nejzajímavější pro nás bylo objevení mumifikační "kuchařky", kterou jsme našli v jedné z hrobek. Obvykle v nich bývají nádoby a další věci, které se při mumifikaci využívají, ale tady byla část nádob popsaná. Nápisy říkaly, ve které části mumifikačního procesu má být využit obsah dané nádoby. Když jsme to přeložili a dali dohromady, tak jsme měli návod, jak "vyrobit" mumii.
Budete se snažit objevený mumifikační postup replikovat, "uvařit" podle "kuchařky"?
Podobný experiment už prováděla Salima Ikramová, egyptoložka z Americké univerzity v Káhiře. Dělala pokusy na králících, které si koupila v řeznictví v Egyptě. Naše výzkumy a záznamy potvrzují to, k čemu došla. Mumie se například sušily ponořením do sypkého natronu, což je sůl s obsahem sodíku. Experimenty ale ukázaly, že není možné králíka ponořit do natronu, protože natron je agresivní a prožere i kůži.
Mumie přitom mají vypadat co nejblíže tomu, jak člověk vypadal zaživa. V naší kuchařce tedy bylo množství různých pláten a pytlíků, které se dávaly mezi natron a mumifikované tělo. Díky tomu došlo k vysušení těla, ale ne k jeho poškození. Takto použitý natron se dá vysušit a použít znova, což je důležité, protože na mumifikaci jednoho člověka je potřeba velké množství látky.
V současnosti mají Češi tři terénní výzkumy. Jak se taková cesta organizuje? S kým se musíte spojit předtím, než vyjedete?
Naštěstí máme dlouhodobou koncesi na výzkumy v Abúsíru. Koncese je vymezený prostor, kde můžeme provádět vykopávky. Kdybychom ji neměli, bylo by to pro nás složité, ne-li nemožné. Kvůli koncesi musíme každý rok připravit rozsáhlý plán naší expedice na následující rok a přesný seznam lidí, které chceme do Egypta vyslat.
Seznam prací i lidí musí schválit egyptská památková organizace. Jakmile tak učiní, můžeme vyrazit. V Egyptě máme dlouhodobé spolupracovníky, ale vždycky nás musí hlídat alespoň jeden inspektor z památkové organizace, aby výzkum probíhal v souladu s povoleními, která máme.
Českým egyptologům hrozí ztráta koncese
Z čeho se výjezd do Egypta financuje?
Máme příspěvky a granty. Jako jakákoliv jiná věda hledáme peníze, kde se dá. Jakmile bychom jeden rok v Abúsíru nepracovali, hrozilo by, že bychom o povolení mohli přijít. Egypt totiž vydávání nových koncesí zahraničním misím omezil. Nyní přitom máme jednu z největších na egyptském pyramidovém poli.
Díky ní má Česko obrovské možnosti. Výzkum na našich místech ještě není hotový, třeba jsme stále neprozkoumali všechny šachtové hrobky. Každá nám přitom dává velké množství informací nejen o pohřbeném člověku, ale také o pohřebišti jako takovém a o době, kdy se Egypt ocitl pod nadvládou Perské říše. Až prozkoumáme celé pohřebiště, dozvíme se, co se tehdy v Egyptě dělo a do kdy mohli Egypťané stavět své obrovské projekty.
Ministerstvo financí předeslalo, že sníží příspěvek Českému egyptologickému ústavu. Je možné, že kvůli tomu přijdete o povolení?
Pokud bychom nakonec nedostali peníze, které jsme měli od ministerstva přislíbené, hrozila by ztráta naší koncese. Mělo by to devastující vliv na naši práci v Egyptě. Jakmile by nám ji jednou odebrali, už by nám ji nevrátili.
S egyptskou stranou máme nadstandardní vztahy a vycházejí nám v mnohém vstříc. Pracovali jsme tam v době po arabském jaru, kdy jsme byli široko daleko jediná expedice. Jakmile by se ale od nás v Egyptě nikdo rok neukázal, zřejmě by považovali za nutné nám povolení odebrat. A už bychom ho nedostali zpátky, určitě ne v původním rozsahu.
