Praha - David Rath ani ne hodinu po svém propuštění poskytl novinářům na náměstí v Hostivici obsáhnou reakci na svůj pobyt ve vězení.

Rath před novináři kritizoval české vězeňství a připustil, že se hodlá vrátit ke své profesi lékaře.

Jeho první kroky povedou za jeho syny. Připravovat se bude rovněž na soudní proces, což podle něj v době, kdy byl ve vazbě, nebylo stoprocentně možné.

Aktuálně.cz vám přináší přepis celé reakce a následného rozhovoru s novináři.

David Rath: Dobrý den, já bych asi na začátku nejdřív chtěl poděkovat senátu vrchního soudu, že našel statečnost a postavil se po roce a půl takovým těm trendům a tlakům, které tady byly na to, že nemám být propuštěn. Toho si velmi vážím. Velmi si vážím, že se najde v české justici dost soudců, kteří se nebojí takovým tlakům postavit. Protože přece jenom rok a půl je dlouhá doba. Víte, že za tu dobu byly různé debaty na toto téma a různé tlaky, takže jsem skutečně rád, za tu odvahu, že konečně po roce a půl se v naší zemi našli stateční soudci, kteří mi jaksi dávají jistou důvěru v danou chvíli a že dospěli k názoru, že ta rok a půl trvající vazba je skutečně dlouhá. Za to bych jim chtěl velice poděkovat. Velmi si toho vážím a je to pro mě závazek.

Současně bych chtěl poděkovat i vězeňské službě, protože si myslím, že je opomíjena. Za ten rok a půl jsem vystřídal dvě věznice, litoměřickou i ruzyňskou. Musím říct, že drtivá většina pracovníků vězeňské služby se dokáže chovat velmi korektně a profesionálně a jsou do značné míry neprávem opomíjeni. Musím říct, že se chovají mnohem lépe než třeba orgány policie nebo státní zástupci. Tam to chování je daleko horší než u vězeňské služby. Ta se chová citlivě a chápou, že zvláště pro normálního člověka, který je zvyklý pracovat a neživit se řekněme recidivní kriminální činností, že je to poměrně těžká životní zkušenost. Za to bych chtěl poděkovat.

Vězení jako za Stalina

Doufám, že v rámci svých teď už skromných možností, protože jsem soukromá osoba, ne politik a nemám již žádný vliv, budu moci pomoct v tom smyslu, aby se české vězeňství více přiblížilo tomu na Západě, protože jako systém má stále blíže k jakémusi stalinistickému modelu, který tady byl nastaven kdysi v padesátých letech, než k tomu, co je moderní a známé ze západní Evropy. Takže ti lidé ve vězeňství již jsou v západní Evropě, ale ten systém je extrémně restriktivní, náročný. Myslím si, že by se hodně lidí ze západní Evropy divilo, v jakých podmínkách oni musí pracovat a ti věznění lidé musí žít.#foto2

Už se vůbec nedivím, proč Česká republika má tak vysoké procento recidivistů. Bohužel za to může ten stalinistický systém, který je extrémně represivní a v podstatě recidivisty vytváří. Pokud jsem měl možnost něco sestudovat, tak jednoznačně by tady pro nás měl být vzor ten skandinávský model, který je velmi úspěšný v tom, že je tam velmi nízká recidiva.  Tam je v podstatě třetinová recidiva a uvědomme si, že to je ta největší ochrana občanů, pokud se lidé z vězení vrací do normálního života a nikoho nezatěžují trestnou činností.

Dál bych chtěl samozřejmě poděkovat lidem, co mě podporovali. Dostával jsem do vězení řadu dopisů. Lidé mi psali, že mi drží palce a že za mnou stojí a vidí to jako svého druhu politický proces a politickou kauzu. Toho si nesmírně vážím.

Z neživota do meziživota

Také bych chtěl poděkovat své rodině, ke které teď půjdu. Hlavně se teď chci věnovat svým dětem. Přece jenom rok a půl bez otce, to pro ně asi bylo nejtvrdší. Takže se pokusím ten rok a půl nějakým způsobem dohnat v jejich výchově. Přece jenom jsou v citlivém věku 12 a 13 let. Doufám, že budu mít nějaký čas, abych se jim mohl věnovat. A samozřejmě musím věnovat čas i svému otci, který je vážně nemocný, a musím mu nějak pomoci, protože jeho zdravotní stav se zhoršuje. Vzhledem k jeho věku to je očekávané a ten čas chci věnovat i jemu.

Také chci poděkovat vám, kteří jste za tu dobu referovali, pokud možno objektivně. Chci vám poděkovat pokud možno za tu objektivitu.

Budete se i nadále věnovat i své lékařské praxi?

Ano, počítám s tím, že nastoupím do své ordinace. Ta byla doteď zajištěna mojí manželkou, která převzala moje pacienty. Předpokládám, že od příštího týdne tak aspoň jeden den v týdnu, podle toho, jak mi to umožní běžící proces. Tímto totiž nic nekončí. Já jsem té etapě, kdy jsem byl ve vězení, říkal, že je to neživot. Skutečně to neživot je.

Teď se ale dostávám do nové fáze, kterou bych nazval jako meziživot. Dokud ten soud není skončen, je to skutečně meziživot, ale budu se věnovat své lékařské profesi.

Víme, že vaše první kroky povedou domů. Můžete ale říci, jakými zárukami jste se zaručil? Předpokládám, že nějaké tam byly. Při podmínkách vašeho propuštění.

Já nemám to rozhodnutí písemně, takže musím vyčkat na rozhodnutí soudu, zda byly přijaty záruky…

Byly, pane doktore, zaručil se za vás tady místní pan starosta. Co tomu říkáte?

Já jsem samozřejmě všem, on to totiž nebyl pouze pan starosta Kratochvíl. Záruky poskytly i další osoby, například olympijský vítěz pan Změlík, který je také z Hostivice, a další lidé a já si toho nesmírně vážím a půjdu jim osobně poděkovat.

Je těžké se hájit z vězení

Jaký byl váš první pocit, když se otevřely brány ruzyňské věznice a vy jste věděl, že nejdete k soudu, ale jste na svobodě?

Samozřejmě je to překvapení, protože za ten rok a půl se dostanete do stavu, kdy moc nevěříte na nějakou spravedlnost a zdravý rozum. Takže jsem rád, že zdravý rozum zvítězil. Protože celý ten rok a půl někdo operoval s tím, že bych pokračoval v trestné činnosti.

No, to je naprostý nesmysl. Že bych mohl pokračovat jako poslanec, tak jednak už nejsem poslanec, ale jednak bych asi těžko pokračoval v něčem, co jsem ani předtím nedělal. A mám tady rodinu a otce, takže představa, že bych se někde ukrýval, ta je naprosto mylná.

Teď se vedle profese a rodiny budu věnovat také procesu. V rámci té vazby je nesmírně těžké se soustředit na obhajobu, protože nemáte vůbec k dispozici věci, které vám v běžném životě připadají jako normální. Například potřebujete si vyhledat nějaké údaje, podíváte se na internet, podíváte se do nějaké databáze. Samozřejmě to ve vězení není vůbec možné. Takže mě to omezovalo v obhajobě.

Chci také poděkovat svým obhájcům, protože ti se maximálně snažili tento hendikep, nevýhodu nějakým způsobem zmenšit. Ale ono se to nedá zmenšit. Vezměte si, že já jsem se nemohl nějakým způsobem připravit na ta soudní jednání. Tam chodí svědci, kteří předtím vypovídali, a v té cele nemůžete mít 25 tisíc spisů. Zatímco teď to budu mít na počítači a budu si to moci přečíst předtím, mohu to sledovat v rámci soudního projednávání. Mohu se lépe a profesionálněji se svými obhájci soustředit na proces a obhajobu.

Málokdo si to z veřejnosti uvědomuje, že člověk zavřený ve vazbě, ve chvíli, kdy běží soud, je obrovsky znevýhodněn proti ostatním, kteří jsou souzeni na svobodě. Je to skutečně obrovský hendikep.

"Já jsem žádné úplatky nebral."

Jak hodnotíte dosavadní projednávání případu, jak se k tomu stavíte?

Stavím se k tomu pořád stejně. Proces je na začátku. Budil ve mně určité rozpaky. Třebaže soudce, který mě soudí, mě z ní nepustil. Udělal to až vrchní soud. Je tam celá řada otazníků i možného střetu určité podjatosti toho soudu. Ale to asi bude vše k řešení dál, uvidíme, jak se to bude vyvíjet. Já se teď na to musím soustředit z pohledu faktické stránky, protože, znovu konstatuji, já jsem žádné úplatky nebral.

Ty zakázky, dnes je to potvrzeno svědky i znalci, byly za ceny obvyklé. Jsou znalecké posudky i výpovědi desítky svědků před soudem, že ty soutěže byly přesně podle zákona. Takže doufám, že zvítězí zdravý rozum.

Na druhou stranu vás chytili s krabicí, kde bylo 7 milionů, a také je tam výpověď korunní svědkyně paní Salačové. To nic neznamená?

Chodit na ulici s penězi, o nichž nevíte, že v krabici jsou, je možná podezřelé, určitě zvláštní, výstřední, ale není to trestný čin. Já jsem nevěděl, co v té krabici je. To nebylo objasněno ani tím vyšetřováním, kdo ty peníze tam dal. Pokud si přečtěte výpovědi paní Salačové, tak se dozvíte, že se v mnohém odlišují, jedna od druhé. Teprve v té poslední, kdy jí slíbili jistou beztrestnost, tak paní Salačová teprve začala zmiňovat mé jméno.

Já mohu pouze říct, že to vypadá hodně zvláštně, že na začátku o mně nic neříkala a na přímé dotazy mě nikdy nejmenovala v těch prvních výpovědích. A teprve po půl roce, kdy jí byla slíbena beztrestnost, najednou si vzpomněla, že já jsem o tom asi, asi, to podtrhuji, věděl. Já skutečně nevím, co paní Salačová domlouvala, nebo nedomlouvala. 

Budete odevzdávat pas?

Samozřejmě, pokud taková omezení jsou, já se jim všem přizpůsobím stoprocentně. To je logické.

Pojedu za dětmi, dejte mi čas

Už jste mluvil se svými ženami? Chystají pro vás něco speciálního? Jak strávíte dnešní večer, jako ho strávíte, co budete pít, jíst atd.?

To skutečně jsem zatím neřešil. Já skutečně jsem teď pár minut venku po roce a půl. Takže to je dost zvláštní situace. Já se pojedu přivítat se svými dětmi. Postupně si musím v hlavě srovnat, co budu dělat za hodinu, za dvě, za tři, zítra. To mi dejte ještě čas.

A mluvil jste již s nimi?

Telefonicky jsem s nimi mluvil.

Jste o tom připraven mluvit se spoluobčany?

Tak samozřejmě. K životu to patří. Potkala mě taková věc, která je velmi nepříjemná. Jsem ale připraven s lidmi mluvit.

Vy jste byl jednou z nejvýraznějších postav české politické scény. Myslíte si, že po tomto neživotě, který jste teď definoval, že je možný návrat do politiky?

Já v tuto chvíli se v žádném případě do politiky vracet nechci, ani nemohu. Nebylo by to ani správné. Některým věcem bych chtěl ale pomoct, z pohledu toho občanského než z pohledu politiky. Spíše z pohledu občana, který má nějaké neobvyklé zkušenosti, protože vězení skutečně je neobvyklá zkušenost.

V rámci nově nabytých zkušeností bych chtěl z pozice občana a díky nějakým snad přátelským vztahům, které mi v politice zbyly, působit na kolegy v politice určitým směrem. Myslím si, že se objevuje v politice spousta negativních jevů, které se sem dostávají i ze zahraničí. Ona je to třeba i ta kauza Snowden nebo sledování paní Merkelové. Žijeme ve světě, o kterém jsme si nedávno četli jenom v románech, jako třeba Orwellův 1984. O světě, který začíná být pod dohledem. Najednou někdo odposlouchává, sleduje, všude jsou kamery. Každý váš telefon je monitorován, každý váš mail je monitorován.

Merkelová, Snowden, Rath 

Takže to je třeba jedno z témat, které si myslím, že by mělo začít čím dál tím víc rezonovat ve veřejném prostoru. Zda je to správný směr. Můžeme si pořád říkat, že žijeme v demokracii, jednoho dne se ale můžeme probudit a budeme mít třeba najednou jiné politiky, kteří toto, co se zavede, využijí k něčemu, co my dnes nedokážeme ani dohlédnout. Pak se můžeme všichni divit.

Já jsem to na sobě částečně zažil. Je to tedy děsivé, když zjistíte, že někoho z vašeho okolí půl roku odposlouchávají v ložnicích, v obývácích. Věty z toho vytrhají a používají proti vám. Tak je to dost depresivní. Myslím si, že v tomto duchu bych chtěl působit.

Současně bych chtěl působit na určitou modernizaci vězeňství, abychom hledali inspiraci ve Skandinávii nebo Německu.

Z lékařského hlediska myslíte si, že vězeňská služba je na dobré úrovni?

Lidé, co tam pracují, jsou velmi profesionální. Bohužel ten systém je jenom mírně modernizovaný stalinistický represivní systém.

Našel jste si ve vězení přátele?

To se takto říct nedá. Mezi zaměstnanci je ale řada lidí, kteří jsou příjemní a inteligentní. Dokážu si představit, že s nimi bych do budoucna dokázal udržovat i nějaké přátelské vztahy. Pokud o to oni budou stát. Ale jinak to není prostředí pro nějaké přátelství.

Dovedete si představit návrat do politiky?

V tuto chvíli upřímně nedovedu, ani s tím nepočítám, nechci. Mně se politika ukázala i z nejhorší stránky, kdy vás může přivést i na samé dno. Nechtěl bych si to znovu zopakovat.

Těším se na práci

Na co jste se ve vězení nejvíce těšil? Co uděláte kromě rodiny, nějaký ten lidský krok, jestli jste se třeba těšil na řízek se salátem?

Možná vás překvapím, ale těšil jsem se, že začnu pracovat. Po roce a půl, během něhož jste naprosto neaktivní, se těším, že budu opět pracovat.

Takže vás uvidíme v ordinaci kdy?

Já doufám, že co nejdřív.

Příští týden?

Já se musím domluvit se svojí paní, protože tam jsou určitě nějaké formality. Musím navázat i ten pracovní vztah.