Rozhovor - "Podle mě tady chybí právě ta rozhodná vláda, která je jednoznačně proti rasismu nebo diskriminaci," je přesvědčena Kanaďanka Kay Blairová.
Posledních dvacet let vede středisko Community MicroSkills Development Centre, které pomáhá nezaměstnaným, imigrantům, ženám a mládeži s nízkým příjmem.
Minulý týden zavítala do Česka společně s místodržící královny Alžběty v Kanadě Michaelle Jeanovou. A při té příležitosti poskytla deníku Aktuálně.cz rozhovor, v němž se zabývá problematikou integrace minorit do většinové společnosti.
Česko je podle ní na dobré cestě, sama Blairová ale v rozhovoru české vládě a společnosti příliš nelichotí.
Aktuálně.cz: V České republice jste byla několik dní, navštívila jste brněnské Muzeum romské kultury, debatovala jste v Brně i v Praze. Jaký je váš dojem z integrace Romů, ale i imigrantů do většinové společnosti?
V romském muzeu v Brně mě doslova ohromila míra bolesti, která je přítomna v jejich umění. Rozbrečelo mě to. Říkali nám tam, že je tady skupina rasově determinovaných lidí, která nemá možnost žít stejně kvalitní život jako většinová populace. Mluvili také o podmínkách, v jakých žijí. Je těžké chápat, že i v 21. století tu máme lidi, kteří se cítí tak beznadějně. Bohužel ale nerozumím politickým strukturám v Česku natolik, abych mohla nějak blíže analyzovat, kde je chyba.
A.cz: Mluvíte o beznaději. Romové však žijí na území Česka dlouho a situace se zdá stále stejná, není chyba také na jejich straně?
Dnes jsme na diskusi hovořili o imigraci a integraci v Česku a někteří panelisté tam poukazovali na otevřený rasismus a diskriminaci, které musejí imigranti čelit. Pravda je taková, že dokud mají lidé problém uspokojit své základní ekonomické potřeby, nikdy se neusadí, nezapadnou. Je to ale pouze reflexe toho, co jsem viděla a slyšela. A z toho pohledu se mi česká společnost nezdá zdravá. Romové tu nejsou součástí celku.
A.cz: Setkala jste se s mnoha českými politiky. Zdá se vám, že se v této otázce dostatečně angažují?
Slyšela jsem mluvit vaši ministryni pro lidská práva Džamilu Stehlíkovou o jejím odhodlání něco s touto situací dělat. Říkala, že na to snad má už i strategii. Spolu s tím se často rozhoduje o investování peněz. Můžete říct Romům "vezměte si tady pár milionů a zůstaňte zalezlí v koutě", ale můžete také tyhle peníze vzít a investovat je do promyšlené udržitelné strategie, bez nutnosti investovat potom další peníze.
A.cz: A jaký model podle vás převládá v České republice?
Mnohem více je tu pro mě viditelná snaha Romy separovat. Dáme vám tohle a vy zůstaňte tam, kde jste. Ale tím se jim nedá šance. Věřím, že existuje mnohem více možností, jak lidi podporovat v integraci.
A.cz: Můžete uvést nějaké příklady integračních programů, které Kanada používá, a které by se daly přenést do Česka?
Pokud mám mluvit o nějaké strategii, tak to je velmi dlouhodobá věc, ale Česká republika si jí musí projít, aby byla schopná obstát například ekonomicky. Pokud tu máme minoritu, která má velký potenciál, protože matky se nebojí mít hodně dětí, je nutné investovat právě do těch dětí a připravit je na budoucnost. Právě současné děti jsou ty, které udrží fungující ekonomiku i v budoucnu. Proto se v Kanadě snažíme podporovat děti, jejichž rodiče nemají vzdělání na to, aby jim sami mohli pomáhat třeba s úkoly. Snažíme se je udržet na škole. Pracujeme například ve velmi chudé čtvrti, kde máme kancelář přímo ve škole.
A.cz: V čem tedy Česká republika dělá chybu?
Podle mě tady chybí právě ta rozhodná vláda, která je jednoznačně proti rasismu nebo diskriminaci. Ale je to jen můj předpoklad, nežiju tady, nemůžu to vědět. Změna ale musí přijít seshora. Vláda musí jasně říct, že má zájem romskou minoritu zapojit do většinové společnosti. Vlastně tu nejde o integraci, ale o zapojení. Protože pokud vím, Romové nechtějí žít v odděleném světě, nechtějí si vytvářet nějaký svůj stát. Právě proto by se měl stát snažit zbavit je dennodenně prožívané nepsané segregace.
A.cz: Jak si to představujete?
Vláda musí zapojit Romy do rozhovorů o jejich budoucnosti, musí je poslouchat, zjišťovat, s čím se potýkají a jak to mohou společně vyřešit. Zároveň to ale vyžaduje, aby se vláda postavila do čela změny veřejného mínění o Romech. Pokud vláda jednoznačně řekne: "Romové jsou naší součástí, jsme rádi, že tu jsou, mají právo na kvalitní bydlení, na dobré zaměstnání a jejich děti mají právo chodit do stejných škol jako děti majority", vyšle tak veřejnosti jasnou zprávu a možná tak zmírní napětí v celé společnosti.
A.cz: Vláda v Česku ale zapojuje zástupce romské komunity. Existuje Rada vlády pro záležitosti romské komunity, kde se setkávají zástupci Romů z celé ČR. Stává se ale, že se mezi sebou hádají, neshodují se na tom, co vlastně chtějí a některé komunity tyto své zástupce neuznávají. Co tedy dělat dál?
Nemůžete čekat, až bude celá komunita jednotná, pokud chcete něco změnit. V Kanadě také nejsme všichni zajedno. Ale rozhodná vláda, která jde příkladem, to nás odlišuje. Investice do neziskového sektoru, spolupráce na přípravě programů, které pomohou rozvoji společnosti a komunity. Pokud mohou lidé z okraje společnosti pocítit naději na změnu, krok za krokem ty problémy zmizí. Někteří lidé se začnou těch programů účastnit a najednou uvidí, že to k něčemu je, že se jim mění život, že se integrují a že děti jsou najednou ve škole mezi nejlepšími. V tu chvíli se připojí i další. A to je klíč k úspěchu.
A.cz: V posledních letech a naplno opět letos v létě odchází do Kanady desítky romských rodin. Celá řada politických představitelů v Česku, včetně ministryně pro lidská práva, ujišťovala kanadskou stranu i českou společnost, že Romové odcházejí především z ekonomických důvodů. Na druhou stranu se ozývaly hlasy, včetně zástupců romské komunity, že Romové odcházejí proto, že jsou v Česku diskriminováni. Pro Romy v tomto ohledu mluví to, že v Kanadě nemají problém sehnat práci, což v České republice mají. Jak vidíte romské uchazeče o azyl v Kanadě vy?
V Kanadě žije docela malá komunita Romů, přibližně čtyři stovky žijí v Torontu. A další tisícovka žije v Hamiltonu. Nevím, jestli přišli kvůli ekonomickým důvodům. V Kanadě ale práci opravdu mají. Není to práce úžasná, ale je to práce, která jim dá dost peněz na zaplacení účtů, mají kde bydlet, děti chodí do školy. Lidé, kteří mají pocit, že je systém utlačuje, neodcházejí kvůli ekonomickým důvodům. Dělají to, protože chtějí mít naději. Chtějí vědět, že je nebudou diskriminovat na základě toho, jak vypadají. Kanada má antidiskriminační zákon. Nebudu říkat, že je skvělý a že v Kanadě diskriminaci nezažijete, ale můžete se domáhat pomoci.
A.cz: Jakým způsobem Kanada podporuje imigranty a minority? Dochází ke zneužívání sociálních dávek?
Finance na podporu imigrantů a minorit pocházejí z vlády, ale nejdou do ruky přímo těm jedincům. Dostanou je neziskové organizace, které pak mají za úkol se o tyto lidi postarat. To, že k nám Romové z Česka přicházejí, opravdu nemůže mít ekonomický důvod. Samozřejmě, že máme záchranou sociální síť, pro lidi, kteří ztratí práci, existuje tu určité sociální pojištění. Lidé ale nežijí na dávkách celý život. Netvrdila bych, že Romové odcházejí z Česka kvůli ekonomickým důvodům. Ne. Podle mě to dělají proto, že se necítí být součástí této společnosti. A když máte možnost jít do země, která se k vám bude chovat s úctou a bude vás respektovat, kdybyste tu měla problémy, kdo by nešel?
A.cz: Jste vůči české integrační politice docela kritická. Přesto, během své návštěvy, zaznamenala jste nějaký pozitivní krok?
Myslím, že je tu jedno velké plus. Máte ministryni! Ministryni, která je pro mě symbolem politické snahy něco měnit. Ano, musí ještě více naslouchat lidem. Nebude to pro ni jednoduché, možná už není. Ale pokud se ptáte, zda je Česko schopné integrovat své minority? Jsem si jistá, že ano. Česká republika žije demokracií. Prezident Václav Klaus na společné večeři s kanadskou delegací říkal, že demokracie je pro něj naprosto zásadní, stejně jako občanská společnost, která oceňuje hodnoty a kvality jednotlivce. Pokud vaši představitelé takto mluví veřejně, pak si myslím, že je to dobré, že jste na dobré cestě.
