Praha - Když rotmistr Jan Kubiš před 70 lety - 27. května 1942 - hodil na osobní vůz Reinharda Heydricha upravený tankový granát, měl být zastupující říšský protektor a jeden z nejmocnějších mužů Třetí říše už víc než půl roku mrtvý.
Původně byl totiž naplánován na 28. října 1941, v den vzniku Československé republiky. Jenže operace se opozdila. I proto, že se při výcviku zranil Karel Svoboda, který měl letět do protektorátu s Jozefem Gabčíkem.
Heydrich nastoupil do svého úřadu v Praze na konci září 1941. Proč se s atentátem tak spěchalo? Atentát měl být totiž odplatou za popravy československých důstojníků, především armádního generála Josefa Bílého, velitele ilegální organizace Obrana národa.
S tímto vysvětlením přišel Eduard Stehlík z Vojenského historického ústavu, jeden z největších expertů na tento úsek českých dějin. Stačilo mu k tomu relativně málo - udělat si časovou osu a spojit si dohromady známá fakta.
Čistě vojenská operace
Stehlíkovo vysvětlení tak nabourává dosavadní zažité mínění o demonstrativní akci, kterou chtěla londýnská politická reprezentace ukázat, že se český národ nesmířil s nacistickou okupací. I když atentát následně pomohl Československu vylepšit jeho postavení v protihitlerovské koalici.
"Byla to čistě vojenská operace. Odplata za popravené kamarády," řekl Aktuálně.cz Stehlík. Tím, kdo přišel s plánem zabít Heydricha, byl podle Stehlíka velitel vojenské rozvědky František Moravec.
Kamarádi v uniformě
Generál Bílý byl ve 30. letech vojenským nadřízeným Moravce, osobně se znali. Bílý pomáhal Moravcovi ve vojenské kariéře.
Zatímco Bílý po okupaci zůstal v protektorátu a následně byl vypátrán gestapem, Moravec emigroval do Londýna, kde u exilové vlády pokračoval ve zpravodajské činnosti.
Heydrich přijel do Prahy 27. září 1941 a hned následující den vyhlásil v Protektorátu Čechy a Morava stanné právo. Zároveň nechal Bílého popravit a s ním i divizního generála Huga Vojtu.
Další Heydrichem nařízené popravy následovaly 1. října, kdy nacisté zabili dalších 13 československých důstojníků. O den později padlo i rozhodnutí o atentátu a další den nato přijeli do Londýna parašutisté Gabčík se Svobodou, aby tento nebezpečný úkol přijali.
Jelikož s plánem okamžitě souhlasili i Britové, hned začal dodatečný výcvik obou mužů, kteří například museli nacvičit noční seskoky. Odletět do protektorátu měli 10. října, jenže akce se zkomplikovala Svobodovým zraněním.
Seskok až v prosinci
Jeho náhradník Kubiš neměl patřičný výcvik ani doklady, takže se operace o měsíc odložila. Nakonec Gabčík s Kubišem seskočili u obce Nehvizdy nedaleko Prahy až v prosinci 1941.
Eduard Stehlík při studii dobových dokumentů také zjistil, že o atentátu zprvu nevěděl ani prezident Edvard Beneš. Podle deníkových záznamů majora Karla Palečka, který měl na starost výcvik československých parašutistů, se to Beneš dozvěděl až 7. října 1941, kdy už byly přípravy v plném proudu.
Beneš o akci nevěděl
Beneš se podle historika Stehlíka postavil k plánu hodně rezervovaně. Neodmítnul tu myšlenku, ale žádal, aby s tím nejprve souhlasil domácí odboj.
To ovšem František Moravec neudělal a dál atentát připravoval. "Myslím, že Beneš ani nevěděl, že to pokračuje," soudí Stehlík.
Domácí odboj se o atentátu dozvěděl až v době, kdy Gabčík s Kubišem byli v protektorátu. Atentát provedli na konci května 1942. Heydrich na následky zranění zemřel 4. června.
