Praha - Válečný veterán Vasil Korol přežil nelidské útrapy sovětského gulagu na Sibiři, dobytí a osvobození Kyjeva za 2. světové války, vylízal se i z těžkého zranění v úporných bojích o Dukelský průsmyk, kde přišel o ruku.
Tu nejtěžší ránu mu ale nedávno zasadili dva Češi, kteří v přestrojení za opraváře vnikli do domu péče o veterány. Vasila Korola okradli o Řád bílého lva, válečný kříž 1939, medaili Za chrabrost, Řád rudé hvězdy, Řád Velké vlastenecké války, kříž obrany státu a další cenná vyznamenání.
"Vasil Korol od státu nikdy nic nedostal, i tu trafiku mu jako válečnému invalidovi komunisté sebrali. Ze svého hrdinství nevytřískal ani ten nejmenší prospěch či kariéru jako někteří jiní. Celý život se musel těžce protloukat. Vzpomněli si na něj vlastně až teď, když mu prezident Václav Klaus propůjčil toho bílého lva. Ale i toho mu ukradli. Nikdy nepoužívám silné výrazy, ale za tohle bych těm zlodějům usekl obě ruce," konstatuje rozhořčeně historik Miroslav Brož.
Byli dva
V pokoji pečovatelského domu Vasil Korolo popisuje, jak se to stalo. "Přišli dva chlápci, že mi opraví záchod. Namítal jsem, že funguje. A zatím, co to jednomu ukazuji, druhý mi ze skříně ukradl sako i se všemi řády a medailemi. Vyšli jsme z koupelny a už jsem ho neviděl," říká a v kostce shrne svůj životní příběh. "Bojovat proti nacismu jsem do zahraničí odešel už v šestnácti letech. Jenomže Rusové nás poslali za nelegální přechod hranice na Sibiř do gulagu. Krev jsem pak za vlast cedil v bojích u Sokolova, Kyjeva či na Dukle... A oni mě teď i o ta vyznamenání okradli, aby je prodali? Normální člověk snad ani nemůže něco podobného udělat."
Snad ještě hůře nese krádež válečná veteránka Jiřina Jiráková, Korolova sousedka z domova: "Jsme z toho tady všichni moc špatní. Takovéhle hyeny se na nás snaží přiživit, když už si myslíme, že máme klid a nemůžeme se - tak jako za mlada - bránit. Tohle si snad nezasloužíme."
Servítky si nebere ani ředitel Vojenského historického ústavu Aleš Knížek: "Bez hrdinství těch lidí bychom tu dnes nebyli. Nenarodili by se tudíž ani ti dva zloději. Jde to zcela mimo mé chápání."
Tenkrát na Dukle
Někdejší dělostřelec Vasil Korol přišel v Dukelském průsmyku o ruku. "Německý transportér začal střílet na naši pěchotu, takže jsme se s kamarádem dohodli, že bychom ho mohli zničit opuštěným kanónem, který stál opodál na kraji lesa a jehož obsluha byla už mrtvá. Plazil jsem se k němu a padesát metrů od něj jsem si stoupnul, že ten zbytek doběhnu. Nacističtí minometčíci to spustili, jedna mina bouchla přede mnou a ta třetí bouchla hned vedle mě. Ruka mi visela jen na kůži. Těch pár metrů jsem přeběhl a tam už byla naše pěchota. Kluci na mě skočili, jenomže já nevěděl, že nemám ruku."
Zdravotník Korolovi pahýl ruky zaškrtil, aby nevykrvácel... a to bylo vše. Kvůli palbě nacistů se pěchota nemohla ani hnout. "Lehl jsem si vedle stromu a kousek ode mě leží voják a naříká: ´Prosím tě, zastřel mě, já umírám, nenech mě se trápit.´ A já mu povídám: ´Počkej, vždyť nás zachrání.´ A on znovu: ´Prosím tě, pujč mi pistoli.´ ´Já ji nemám, nemám pistoli, musíme počkat.´ To bylo hrozný, ty minuty... nepředstavitelná žízeň, že nemůžeš ani mluvit, všude krev... to byly minuty nekonečný, to bylo něco strašnýho, čekat, než se to setmělo, aby nás mohli odvézt do polního lazaretu. A tam se mě sestra při pohledu na mou černou ruku ptá: ´Kdy jste byl raněn?´ A já jí povídám: ´Ještě sluníčko svítilo, já nevím kdy.´"
Na objednávku
Veterán Korol - nehledě na své zásluhy - od státu nikdy nic nechtěl. Jako podkarpatský Rusínec si řekl, že si prostě vyřídí své účty s nacisty a po válce se vrátí domů. Zejména proto ale chápal propůjčení Řádu bílého lva za životní zadostiučinění a především proto ho při nejrůznějších slavnostních příležitostech rád nosil na vojenské uniformě.
Ředitel Ústřední vojenské nemocnice, v jejímž areálu dům péče o veterány sídlí, si myslí, že Vasil Korol byl okraden na objednávku. "Jde o jednu z prověřovaných verzí, vyšetřování nicméně pokračuje," říká k tomu Tomáš Hulan z policejního prezidia.
Řád bílého lva je sice podle mínění historiků pro svou unikátnost neprodejný, avšak sběratelé, kteří své kolekce sestavují z nakradených cenností, za něj rádi zaplatí až desítky tisíc korun. Cena jiného Řádu bílého lva Za vítězství, udělovaného bezprostředně po druhé světové válce, je až 160 000. "Odvíjí se to i od toho, zda ho obdrželi například hrdinové SSSR Richard Tesařík či Antonín Sochor a zda je k dispozici i dekret," vysvětluje historik Brož.
"Z domova veteránů nechceme dělat věznici. Po té krádeži však musíme zpřísnit bezpečnost našich klientů," ujišťuje ředitel Vojenské nemocnice Miroslav Zavoral.
