Říkalo se, že vojna udělá z chlapců chlapy. Pětatřicetiletý Jiří Hlaváček se rozhodl zjistit, jestli tomu tak ve skutečnosti je. Společně s kolegy z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd vyzpovídal sto mužů, kteří absolvovali povinnou vojnu v různých obdobích od roku 1968 až do roku 2004, kdy byla zrušena. Cílem bylo zjistit, jaký význam pamětníci tomuto institutu zpětně připisují a proč. Za svá zjištění Hlaváček, který je zároveň předsedou České asociace orální historie, získal od Akademie věd prestižní ocenění nesoucí jméno slavného českého vědce Otto Wichterleho.
"Muži, kteří vojnu absolvovali, nemají zpravidla pocit, že by to pro ně byla nějaká životně nutná zkušenost, která by z nich udělala muže nebo je naučila bránit svou vlast," líčí Hlaváček závěry svého výzkumu.
Za největší přínos vojny pokládají oslovení muži socializaci. Říkají, že díky ní byli donuceni vystoupit ze své komfortní zóny i "sociální bubliny" a naučit se jednat a spolupracovat s lidmi z různých sociálních vrstev.
"V kasárnách se setkávali vojáci rozdílného sociálního zázemí, z odlišných regionů, s různým vzděláním. V mnoha případech se také díky setkávání s různými etniky stávala vojna - zejména před rokem 1989 - jakousi pomyslnou školou multikulturalismu," vysvětluje Hlaváček. Vojna navíc v mnoha případech představovala první delší odloučení od rodiny či partnerky.
Na druhou stranu se oslovení shodují, že je vojna nenaučila to, co mělo být účelem povinné služby v první řadě - bránit svou zem. Zkušenosti většiny zpovídaných mužů byly takové, že za čas, který na vojně strávili, vystřelili ze zbraně jen párkrát a dostatečný nebyl ani výcvik v ovládání svěřené techniky, ať už před rokem 1989, nebo po něm. "Lišilo se to pochopitelně útvar od útvaru, ale jeden muž průměrně za dva roky vystřílel deset nábojů," popisuje Hlaváček.
Ani další cíl, kterým byla ideologická výchova k socialismu, vojna nesplnila. "Politická školení mužstva nebral prakticky nikdo vážně. Naopak po roce 1989 řada lidí očekávala, že se je bude vojna snažit nějakým způsobem v dobrém vychovat, třeba k demokratickým hodnotám, ale polistopadová armáda na to raději rezignovala," říká Hlaváček.
Tři čtvrtiny zpovídaných se domnívají, že by se povinná vojenská služba měla vrátit - avšak kratší a smysluplnější. "Jejich názory byly velmi různorodé, ale převažovala negativní reflexe. Proto nás překvapilo, že většina respondentů by byla pro znovuzavedení povinné vojny," dodává Hlaváček.
Zároveň se však pamětníci domnívají, že podobnou zkušenost lze získat i jinde, třeba na studijním pobytu v zahraničí nebo ve skautu. Závěry výzkumu Hlaváček shrnul v knize Mezi pakárnou a službou vlasti, která vyšla na začátku letošního roku.
Proč se trilobiti "odlepili" od mořského dna
Předmětem zájmu paleontologa Lukáše Laibla z Geologického ústavu Akademie věd jsou trilobiti, vyhynulí členovci, jejichž zkameněliny lze dnes najít po celém světě.
Většina trilobitů před 520 až 250 miliony lety obývala mořské dno. Před zhruba 480 miliony lety se ale někteří z nich naučili plavat volně v moři, což byl důležitý mezník pro jejich další vývoj. Nejspíš je přilákaly řasy, které se z mořského dna také přesunuly k hladině. Tím začaly poskytovat potravu pro mnoho organismů, včetně trilobitů.
"Spolu s kolegy zkoumáme, co se dělo na samém začátku prvohor, během kambria a ordoviku, tedy před nějakými 520 až 440 miliony let," říká Laibl. V obou obdobích se nacházela jiná zvířata a jiné rostliny, než jaké známe dnes. V kambriu, které bylo dříve, však většina tehdejších živočichů i rostlin žila u mořského dna. Nad ním, ve vodě, kde dnes plavou ryby nebo korýši, nežilo skoro nic. To se změnilo v ordoviku, kdy už živočichové plavali i ve vodě a nedrželi se jen u dna. "A my se snažíme zjistit, kdy a proč k této ekologické změně došlo a jakých druhů se to týkalo," vysvětluje Laibl.
S kolegy zjistil, že trilobiti na přelomu kambria a ordoviku (před 490 až 480 miliony lety) vyvinuli planktonní larvy, které dokázaly volně plavat v mořské vodě. "Ve stejné době se ale objevilo i mnoho dospělců, již vyvinutých trilobitů, kteří také začali plavat volně v mořské vodě," popisuje Laibl. Zkoumá také, jak se vyvíjely trilobití končetiny, používané pro příjem a zpracování potravy. "Předpokládáme, že toto všechno souvisí s množstvím řas, které se objevily v mořské vodě a které nejen pro trilobity představovaly potravu," popisuje Laibl výzkum, díky němuž získal prestižní cenu.
Kromě trilobitů se věnuje i dalším členovcům, kteří dodnes představují nejrozmanitější a nejpočetnější skupinu organismů na Zemi. Během své vědecké kariéry publikoval přes dvacet odborných článků zaměřených na různé aspekty jejich evoluce.
Jak z vody odstranit mikroplasty
Další oceněná, Lenka Čermáková z Ústavu pro hydrodynamiku Akademie věd, se zabývá procesy úpravy pitné vody, zejména odstraňováním přírodních organických látek z vody, které tam produkují především sinice a řasy. Zabývá se zlepšováním procesů, aby byly co nejúčinnější a co nejekonomičtější.
"Jsme také na začátku výzkumu mikroplastů ve vodě - jestli tam jsou, jaké tam jsou nebo jak jsou velké a jaké jsou možnosti jejich odstraňování metodami, které jsou v současné době dostupné," popisuje Čermáková.
Další mladí vědci, kteří cenu získali, bádají například v oblastech využití odpadního tepla, nových proteinů jako potenciálních léčiv, dále se zabývají "sobeckými geny", které přispívají k odolnosti proti antibiotikům, či působením toxických látek.