Praha - Antonín Koláček odsouzený v kauze Mostecké uhelné společnosti (MUS) je přesvědčen, že on i jeho společníci udělali chybu, když k celé věci dosud většinou mlčeli, a hodlá se nyní důrazně veřejně hájit.
Podle něj jsou exemplárním případem, přestože ve Švýcarsku je "hodně českých peněz", o které se prý nikdo nezajímá. V rozhovoru s ČTK Koláček řekl, že někteří členové vlády tehdejšího premiéra Miloše Zemana v roce 1999 věděli při prodeji státního podílu MUS, že za společností Appian Group je Koláček a jeho společníci.
Koláček stejně jako jeho někdejší společníci z MUS, Petr Kraus, Marek Čmejla, Oldřich Klimecký a Jiří Diviš, byli ve čtvrtek ve Švýcarsku nepravomocně odsouzeni za praní špinavých peněz a podvody při převzetí MUS. Koláček z nich dostal nejvyšší trest čtyř let a čtyř měsíců vězení.
"Je zajímavé, že z celé české privatizace, ze všech těch českých peněz, které jsou ve Švýcarsku, si vybrali zrovna nás. A těch peněz je tam hodně," řekl. Podle něj se ale mnoho věcí dostane na povrch.
"Vezměte si třeba peníze pana (Romana) Janouška ve Švýcarsku, k nim se různé části moci vyjádřily, že jsou v pořádku, a tudíž Švýcarsko prohlásilo, že jsou ty peníze v pořádku. My to neděláme, protože my s žádnýma takovýma složkama nespolupracujeme," řekl Koláček, podle něhož v případě Janouška přišel zásah z ČR i na mezinárodní úrovni.
Šlo prý o to, aby se nepoškodil obraz Švýcarska jako mezinárodní finanční instituce.
Exemplární případ
Rozhodlo se, že "my budeme exemplární případ a oni budou neviditelný případ, který je v pořádku", uvedl. Podle něj se objeví i další takové případy. "Protože oni se spletli. Mysleli, že já to vzdám, a já to nevzdám," dodal. "Postupně si myslím, že se ty věci budou ukazovat, zatím je brzo," naznačil.
"Z dnešního pohledu jsme možná měli najít víc odvahy a mluvit. Teď už nám nic jiného nezbývá a teď budeme mluvit nahlas," řekl Koláček, který stejně jako ostatní odsouzení odmítl odpovídat na otázky švýcarského soudu o kauze samotné.
Má také pocit, že se od něj a jeho společníků odvrátili všichni, kteří s ním kolem MUS spolupracovali. "Chtěl bych zdůraznit, že mnozí nás v tom fakt nechali a zapomněli, jak s námi tehdy spolupracovali a co s námi dělali," řekl s tím, že spolupracovali s poslanci i "senátory, třeba s Richardem Falbrem".
"Spolupracovali jsme s odbory, spolupracovali jsme s ODS, se sociální demokracií ... hledali jsme spojení pro podporu toho podniku. To se tehdy dařilo a myslím, že nám všichni docela normálně politicky pomáhali a pak ... od nás všichni v podstatě utekli," řekl.
Politici o tom věděli, hájí se Koláček
Za chybu považuje, že ve své době otevřeně neřekli, "kdo jsou Appiani". Appian Group byla v druhé polovině 90. let prezentována jako skupina zastupující americké investory, jak se později ukázalo fiktivní. Vlastnili ji Koláček a další odsouzení.
"My jsme to říkali neveřejně politikům a novinářům. Mnozí to věděli, ale jako hráli s námi tu, dá se říci, hru na kapitalismus," prohlásil.
Tehdejší vláda Miloše Zemana v červenci 1999 prodala Appian Group zbývajících 46 procent akcií MUS za 650 milionů korun, tedy podle švýcarských i českých vyšetřovatelů za podhodnocenou cenu.
Někteří členové vlády věděli, jak to je, řekl. I odboráři a novináři věděli, že se to prodává nám, dodal s tím, že nechce jmenovat konkrétně, ale chce poukázat na systém.
Koláčkovi je také divné, že švýcarská prokuratura navrhla tak vysoké odškodnění pro pozdější majitele MUS, tedy Vasila Bobelu, Petra Pudila a Pavla Tykače. "Nevím, za co a proč, čemu to mělo sloužit," uvedl.
Společnost Czech Coal Services sdružující Bobelu, Pudila a Tykače figurovala u soudu v Bellinzoně jako poškozená strana. Prokuratura navrhla, aby z asi 600 milionů švýcarských franků obstavených ve Švýcarsku (asi 12,5 milionu korun) dostala 276 milionů franků.
Koláček si myslí, že za snahou Czech Coal Services získat část zadržených peněz je právě Tykač. Tykač již dal najevo, že pokud peníze dostane, chtěl by je zčásti dát na dobročinné účely či na rozvoj severočeského regionu.
