Pro pořádek podotýkám, že posouzení toho, co by prospělo společnosti, je vždycky subjektivní; každý chtě nechtě vychází z toho, co by prospělo (také) jemu.
Výchozí situace je poměrně nepřehledná. Dlouho se u nás tvrdilo, že hlavním problémem při sestavování vládních koalic je "nesystémová" KSČM s nulovým koaličním potenciálem. To ovšem platilo pouze do roku 2002, kdy KSČM a ČSSD získaly dohromady virtuální většinu stojedenácti hlasů. Během pouhých tří let se protikomunistické křídlo ČSSD definitivně odepsalo (za mohutné, i když asi nechtěné podpory ODS a KDU-ČSL) a KSČM se stala pro sociální demokraty hodnou zatím neformální spolupráce.
Ve středopravé části spektra se rýsuje úzká spolupráce mezi ODS a KDU-ČSL. Křesťanští demokraté se pro ni rozhodli před rokem a půl, kdy to vypadalo, že s ČSSD je konec. Odhad byl fatálně chybný a KDU-ČSL za něj platí nebývalým propadem preferencí. Je jasné, že blok ODS a KDU-ČSL v tuto chvíli není vůbec schopný převážit souručenství ČSSD a komunistů.
Chaotický střed má zelenou barvu
Pak tu existuje jakési chaotické středové či středopravé uskupení, které dosud nebylo schopno se efektivně politicky zorganizovat. Vznikaly útvary, které skončily dřív než začaly (OH), nebo útvary krátkodeché a velmi smrtelné (ODA, US-DEU). Podstatné je, že na sebe vážou něco kolem deseti procent voličů, bez nichž nelze sociální demokraty a komunisty převážit.
Nejnovějším plodem tohoto neklidného prostředí je Strana zelených, která si zatím získala sympatie veřejnosti jako jakási třetí síla, která si zachovává odstup od obou silných stran a aspoň podle slov svého předsedy nechce mít nic společného s komunisty. Zdá se, že klíč k výsledku voleb je v jejích rukou.
Tím se dostávám k odpovědi na položenou otázku. Jsem schopen ji formulovat jen negativně - co by neprospělo.
V žádném případě by neprospěla tzv. menšinová vláda ČSSD ("vláda talentů") s podporou KSČM v zádech. To je zcela zásadní věc, existuje vlastně už teď a předvedla, o co jí jde: o etatizaci, monopolizaci a centralizaci života společnosti (model: zdravotnictví).
ODS potřebuje očistu
Nedělám si žádné iluze o ODS: strana se dosud nevyrovnala s odchodem Václava Klause, její vedení je na něm nezávislé asi tak, jako bylo vedení ČSNS nezávislé na prezidentu Benešovi. Straně by velmi prospěla neobyčejně důkladná proměna vedení a důrazná emancipace od bývalého předsedy (to se v civilizovaných stranách civilizovaných zemí děje pravidelně).
Nejvhodnější situace pro takovou proměnu je pobyt v opozici po volební porážce. Bohužel porážka ODS by znamenala s velkou pravděpodobností vítězství Paroubkovy koncepce, a to je v tuto chvíli větší zlo.
V zásadě je představitelné, že by se páteří nové vládní koalice (s vyloučením komunistů) stala i ČSSD. Sociální demokracie však v této situaci potřebuje reformu snad ještě více než ODS. Musí si odreagovat své paroubkovské dobrodružství; kromě toho je u moci už zbytečně dlouho.
Obě strany budou k většině nutně potřebovat Zelené. Je otázka, budou-li Zelení, kteří se po případném průniku do parlamentu dostanou pod obrovský tlak, vůbec schopni reagovat jednotně. Strana, která v předvolebních vodách vypadá jako nádherná medúza, se může na suchu politické reality proměnit v beztvarou hromadu slizu.
Na KDU-ČSL moc nezáleží. Jistě se přidá tam, kam bude třeba a kde to pro ni bude nejvýhodnější.
Všechny úvahy o koalicích mají mysl jen tehdy, pokud komunisté se socialisty nezískají ve sněmovně většinu.
Je jednoduché říci, co by nebylo pro ČR užitečné. Užitečnost je bohužel jedna věc, reálnost druhá. Bojím se, že co je užitečné, není příliš reálné, a co je reálné, není moc užitečné.
