Umístit dítě takzvaně do polepšovny mohli rodiče do srpna 2017, kdy zákonodárci tuto možnost zrušili. Nyní si však jednašedesát poslanců napříč politickými kluby myslí, že to nebyl dobrý krok, a volají po návratu této praxe. Podle nich se totiž zhoršuje situace na školách, roste procento dětí s problémovým chováním, narůstá šikana, agresivita a čím dál více z nich odmítá autority.

Návrh zákona předpokládá, že umístit dítě do diagnostického ústavu nepůjde hned. Podmínkou by bylo, že by s ním rodiče museli přijít nejméně dvakrát ke konzultacím problémového chování. "Při neúčinné intervenci pomocí ambulantních služeb, kdy dítě nepřestává se svým nežádoucím chováním, dochází k nabídce možnosti dvouměsíčního pobytu s pevně stanovenými pravidly," vysvětlují postup poslanci.

Kapacity nestačí

Ředitelé diagnostických ústavů by návrat dobrovolných pobytů - tedy těch, které nenařizuje soud - uvítali. "Pro děti to byla korektivní zkušenost. Zažili si, že skutečně výchovné ústavy existují. Doma třeba rodiče vyhrožují tím, že půjdou do polepšovny, ale dlouho se nic neděje, protože není ochota nařizovat ústavní výchovy," myslí si Ivan Kašpařík, ředitel pražského dětského diagnostického ústavu.

Dokud to zákon umožňoval, byl podle něj zájem o dobrovolné pobyty mezi rodiči velký. "Měli jsme dokonce výjimku, že tyto pobyty mohly tvořit až 30 procent našich kapacit. Šlo dejme tomu o dvacet, třicet pobytů ročně. Ale zájem byl určitě větší, jenomže byl v době, kdy jsme měli přeplněnou kapacitu," uvedl pro Aktuálně.cz ředitel Kašpařík, pod jehož ústav patří spádová oblast hlavního města a Středočeského kraje.

Rodiče se podle něj na ústavy obrací se zájmem o tuto službu i nyní, jenže jsou odmítáni s tím, že to současné zákony již téměř dva roky neumožňují. Pobyt v diagnostickém ústavu může dítěti nařídit jedině soud.

Potřebu změny zákona o výkonu ústavní výchovy kvituje i ministerstvo školství, které je zřizovatelem ústavů. Oblasti, které by se mohly novelizovat, jsou podle něj například úhrada péče, standardy kvality péče, práva a povinnosti, vnitřní řády nebo hodnotící systém. Ke snaze poslanců se však vyjádřit nechtělo. "Návrh je nyní v probíhajícím vnějším připomínkovém řízení, ministerstvo jej proto nebude v tuto chvíli blíže komentovat," říká mluvčí Aneta Lednová.

Děti nejsou samy o sobě zlobivé

Kritická k návrhu je ale Klára Šimáčková Laurenčíková, předsedkyně Výboru pro práva dítěte, který spadá pod Úřad vlády. "Potřebujeme řešit skutečné příčiny problémového chování, a ne trestat děti za to, že se narodily do nevhodných podmínek či rodičům předkládat umisťování dětí do ústavních zařízení jako řešení jejich potíží. Taková praxe do 21. století nepatří," říká Laurenčíková.

Chování dítěte má podle ní vždy nějaký důvod, který je potřeba odhalit. A pak ho podporovat v rozvoji jeho sociálních dovedností, prací s emocemi, zvládání stresu nebo ho učit spolupráci s ostatními dětmi.

Související

Blog: Škola, kde panuje režim jako v polepšovně, vůbec nemusí být špatná

"Děti nejsou samy o sobě zlobivé nebo problémové, často se nachází v problémových a složitých podmínkách, a nemají proto kompetence chovat se adekvátně. Tyto podmínky je potřeba ovlivňovat a měnit tak, aby základní potřeby dětí mohly být od raného dětství naplňovány a mohly tak vyrůstat v duševně zdravé jedince, kteří jsou spokojení, zdraví a ve škole i ve společnosti mají šanci zažít úspěch a podporu," dodává Laurenčíková.

Podle ní by se Česko mělo vydat směrem k prevenci a včasné pomoci ohroženým rodinám a posílit spolupráci služeb v sociální, školské a zdravotní oblasti. Navrhuje například kvalitnější přípravu učitelů v oblasti duševního zdraví dětí.

Navíc upozorňuje, že řada rodičů nedokáže porozumět a vhodně reagovat na potřeby svých dětí. Může jít o rodiče s duševním onemocněním, se závislostmi či o rodiče, kteří sami zažili traumatické dětství nebo vyrostli v ústavech. Ti by měli od státu včas dostat potřebné podpůrné služby a programy rozvoje rodičovských dovedností.

Jenže to stát podle Laurenčíkové nedělá, a proto ji nepřekvapuje, že mezi rodiči je o dobrovolné pobyty zájem. "Umísťování dětí do ústavních zařízení je ale cesta zpět a je v rozporu s mezinárodními závazky, k nimž se Česko v oblasti práv dětí zavázalo. Je třeba přetnout mechanismus, kdy se prohlubuje začarovaný kruh negativních zážitků dítěte, které se stále dokola dozvídá, že není dost dobré na to, aby mohlo chodit do své spádové školy nebo být doma se svými blízkými," uzavírá Laurenčíková.