reklama
 
 

Podvod s drahokamy soud neztrestal, stát tratí miliardy

31. 7. 2007
Soud nenašel důkaz, že někdo chtěl banky poškodit

Liberec - Jeden z největších bankovních podvodů, při nichž peněžní ústavy na počátku devadesátých let přišly celkem o dvacet miliard korun, má být nepotrestán.

Před soud se dostal jen zlomek obchodů s přeceněnými drahými kameny a i ten neznámější v úterý skončil verdiktem: Osvobozeni. Liberecká soudkyně zprostila obžaloby čtyři muže, jimž kvůli obchodům s drahými kameny hrozilo za podvod až 12 let vězení.

Státní zástupce se na místě proti zprošťujícímu rozsudku odvolal. Případem se tak bude zabývat odvolací soud.

Úmysl podvést banku? Neprokázalo se

Soudkyně dospěla k závěru, že se nepodařila prokázat jejich vina, natož úmysl poškodit banky. Státní zástupce přitom tvrdil, že tito čtyři připravili banky o bezmála 404 miliony korun.

Bývalí společníci firmy Ikona Karel Bystřický a Miloš Fichtner, bývalý právní zástupce Ikony plus přední soudní znalec na oceňování drahých kamenů Ivan Turnovec tak zřejmě vyváznou bez trestů. Jejich případ ale posoudí ještě odvolací soud, žalobce se dnes proti osvobozujícímu verdiktu na místě odvolal.

Nadhodnocené drahokamy - safíry, rubíny a smaragdy - ležely v první polovině devadesátých let v sejfech prakticky každé tuzemské banky. Do země je z Ruska přivezl majitel Ikony Petr Winter, který je pak dál prodával desítkám podnikatelů. Ti je pak bankám nabízeli jako zástavu za mnohamiliónové úvěry, které ale nikdy nesplatili.

Úřadům se v nyní souzeném případě - stejně jako ve všech předchozích - nepodařilo prokázat, že obvinění znali skutečnou hodnotu drahých kamenů.

"Měl jsem smůlu, že jsem byl doma, když u mě tehdy zazvonil Winter a chtěl ocenit kolekce kamenů. Dodal mi k tomu německou dokumentaci a věřím, že každý znalec v mé roli by tehdy udělal posudky na stejnou výši. Vycházel jsem prostě z toho, co mi předložili. Jediný, kdo od počátku věděl, že to je podvod, byl Winter," hájil se znalec Ivan Turnovec, který většinu kamenů oceňoval.

Z drahokamů se staly bezcenné kamínky

Na podvody se přišlo až po letech, kdy banky marně vymáhaly po podnikatelích nesplacené půjčky. Když si pak bankéři nechali po letech udělat vlastní ocenění zastavených drahokamů, zjistili, že mnohamiliónové úvěry "jistily" v podstatě bezcenné a neprodejné kameny.

O kolik byly kameny nadhodnoceny? Jen pro ilustraci: Před třinácti lety Komerční banka poskytla pětadvacetimiliónový úvěr a jako zástavu přijala drahé kameny oceněné na dvaatřicet miliónů korun. Ty samé drahokamy se před čtyřmi lety v dražbě prodaly za dva milióny.

Za rubíny a safíry ze sejfů zkrachovalé Ekoagrobanky, která na ně poskytla sedmnáctimiliónový úvěr, dokonce zájemci v aukci zaplatili jen šedesát tisíc.

Celková škoda, kterou peněžní ústavy - v té době ještě vesměs ovládané státem - utrpěly, dosáhla podle oficiální vládní analýzy dvaceti miliard korun.

Banky se tím nechlubily

Kriminalisté během letitého vyšetřování zmapovali nižší články celé organizované skupiny, dosáhli i na Wintera, ale dodnes se s jistotou neví, kdo byl autorem celého podvodu.

Stejně tak nikdy nebyla rozklíčovaná role bankéřů, kteří štědře rozdávali půjčky, aniž si nechali drahokamy sami ocenit. Banky totiž o svých potížích dlouho vůbec nechtěly mluvit a při vyšetřování s policií příliš nespolupracovaly

"Kdyby pravda vyšla najevo už tehdy, některé finanční ústavy by to okamžitě položilo. Byly mezi nimi i státní banky, takže si umíte odpovědět na otázku, jestli byla politická vůle k vyšetření těchto podvodů," komentoval před lety policejní vyšetřování tehdejší šéf protikorupční služby Jan Šula. 

"Banky nám nedávaly informace, prostě se tím nechtěly chlubit. Ono se jim nehodilo, aby přiznaly, jak to je. Když oficiálně uváděly nadhodnocenou cenu, pomáhalo to i k lepšímu hospodářskému výsledku banky," dodal tehdy Šula.

Ve hře byly i zbraně 

Petr Winter byl později za jiné delikty zatčen a souzen v Německu, ale okolnostech podvodů s drahými kameny nikdy nepromluvil.

Winter sice navenek vystupoval jako majitelem Ikony, bezpečnostní složky ale byly převědčeny, že společnost minimálně ke konci fakticky ovládali armádní důstojníci z Ruska. Tehdejší hodnocení tajných služeb znělo: Winter poskytl firmu, Rusové kapitál a oficiálně stáli v pozadí.

Společnost se kromě aféry s drahými kamenty zapojila i do zbrojních obchodů, některé vyšly, jiné stát překazil. Jako ten nejznámější: pokus o vývoz pěti bitevních vrtulníků do tehdy embargovaného Chorvatska.

 

autor: Sabina Slonková | 31. 7. 2007

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama